Petra21 komentáře u knih

Z jedné části hledět na kontury čehosi, co druhý z autorů definitivně vybarví duhovými barvami. Nehledět na svět černobíle, nýbrž okusit si trpkost obou zúčastněných. Pochopit i rozčílit se. Na jednoho? Na oba? Jak kdy. Nebo jen navnímat realitu opravdového života, který se nekompromisně děje v kontrastu tápání v nedořešeném traumatu. Opravdu dobré, velmi promyšlené i emocionální. Rukopis Jana Němce pro mě představuje snad až sázku na jistotu kvality a velice si vážím objevu skvělé Jany Šrámkové, která jej v mých očích kvalitativně předčila!

3 21.05.2025

Lesulibý příběh lásky v tom nepochopitelně pochopitelném bláznivém vzplanutí. A přestože je tato variace na Romea a Julii po staletí se opakujícím námětem beletrie, stále bude fungovat. Ani k tomu nebylo třeba onoho transcendentního přesahu, jež jsem sice pochopila, avšak obešla bych se bez jeho narušení. Dostala jsem naservírovaný lehce předvídatelný příběh, který splnil má očekávání a příjemně mě vytrhl z hutnějších témat.

11.04.2025

Nenechat se znejistit jinakostí a udržet se na hraně mezi snem a realitou (mnohdy zdá se i mezi snem a nadpřirozenem?) a plout na vlnách autorčiných spletitých myšlenek, to je oč tu kráčí. Přirazit svou záložkovou bárku na jednom z nejrozdělenějším poloostrovů světa a nemoci popadnout dech. Tentokrát ovšem nikoli z té hrůzou nechvalně proslulé části. Han Kang sděluje svým osobitým způsobem tolik skrývané bolesti a bezpráví, tolik krve na prstech pohlavárů té "hodnější" Koreje, až veškerá naivita způsobená zjednodušeným výkladem vybuchuje jako raketa středního doletu... Chvála bohu za takové knihy odkrývající skutečnou tvář reality!

3 05.04.2025

Miluju Remarqueův ponurý melancholický styl podepsaný životním příběhem jedince ztraceného mezi neštěstími dosud nevídaných rozměrů. Avšak tentokrát jako bych tíhu katastrofy a lidského hnisu nemohla unést, po několika stránkách jsem vždy musela břemeno upustit a nadechnout se vlastní zhýčkanosti. Bolela mě samozřejmost, s níž mě autor provázel lidským marastem a mezi skomírajícími jiskrami životů, aby pak nechal některé vyhasnout, zatímco jinými poskytl šanci na znovuzrození do světa, který už nikdy nebude jakým kdysi býval. Zároveň jsem se však nechala strhnout onou nadějí, díky bohu vědouce, že není planá, a odpočítávala jsem dny, ba hodiny do spásy. Nevím, nerozumím, jak si přeživší podobných nepředstavitelných muk mohli a mohou udržet cokoliv podobného zdravému rozumu, víře, naději, lásce... kéž bychom se kdy byli poučili...

13 19.03.2025

Jsem opravdu vděčná, že se mi Tasmánie dostala do rukou. V mnohém kopíruje mé letité obavy i strachy ovlivněné dobovými fenomény. Autor se semozřejmostí sobě vlastní zachytil naši žitou současnost, které si literatura bohužel tak pramálo všímá, mnohdy se jí paradoxně úmyslně vyhýbá. A já listovala v pocitech jednoho muže, jenž zachytil krize soudobého člověčenství naservírované v té nejkrystaličtější podobě. A přesto mi zde chyběla jakási.......... hm....... něco, díky čemu by oslovil i nevěřící "Tomáše", pravicové konzervativce, popírače, zarputilé kapitalisty, rozhazovačné materialisty. Což je naivní a utopistické. Tak asi jinak, nějak jsem očekávala míň odosobnění v jinak tak sugestivním autobiografickém popisu několika málo předchozích let, jež svou dynamikou zvrátily chod zdánlivě poklidných dnů. I tak děkuji a i tak mi příběh poskytl mnoho podnětů k zamyšlení a mnohdy ku podivu jakousi úlevu.

2 20.02.2025

Tak tohle funerální setkání mě zcela nečekaně vytrhlo z klidového režimu. Bez skrupulí nahlédnuto do života manželek, milenek, matek a přítelkyň, často v jedné osobe, žito jedním štěstí absentujícím životem. Tolik diskuzabilních situací, tolik momentů, které by vytržené z kontextu mohly působit černobíle. Bravurně vyjádřena složitost lidského bytí v celé své absurditě, již podtrhla i skvělá stylistika... já jednoduše smekám. Nebýt mojí spřízněné duše, nezavadila bych okem o tenhle malý skvost a bez nadsázky by můj (literární) život zůstal ochuzen.

4 16.02.2025

Takové to jedno idylické pohlazení po čtenářské duši navozující až hmatatelnou atmosféru alabamské nostalgie. Navzdory všem ranám osudu, rasismu, gender i jiných společenským otázkám a historickým událostem disponuje kniha tak milým člověčenstvím, že nutí k úsměvu na rtech a snad i na víru v dobro. Miluju přirovnání uživatelky Pett, mé letité nejen čtenářské spřízněné duše :), že číst tento příběh je jako běžet s Forretem Gumpem. A já nesmírně děkuji za toto milé nadechnutí i za laskavé "objetí" přátel z Whistle Stop Cafe i humoru členů Klubu nakládaných okurek!

15 05.02.2025

Ta beznaděj v podobě "prokletí" ženského pokolení! Strašná rigidnost soudobých poměrů bez možnosti vymanit se a vlastně jen čekat a doufat v aspoň nějaký život. Nechtít od osudu víc, než zalíbit se vyjednanému muži, chovat se v souladu s jeho přáním, vybírat mu konkubíny strategicky a čekat... a dožít se vyššího věku, který někdy znamená vést velikou domácnost s obrovskou mocí, ovšem ve skutečnosti skrytou, nevyslovenou. Mnohdy se mi dělalo až fyzicky zle nad totální podřízeností a odevzdání se do mužových (a tchyniných) okovů stejně jako nad zabedněností a bezmocností, když náhodou jedna z příslušnic "bezvýznamného" pohlaví (čti s obrovskou jízlivostí a nechutí v hlase) je vzdělaná a schopná. Propracovaný příběh o další hrdince v sukních, na niž by historie tak snadno zapomněla. O přátelství, které nezpřetrhá ani ta nejefektivnější intrika. O vnitřní síle žen, jejich houževnatosti a inspirativnímu odhodlání být někým víc, než si společnost žádá. A v neposlední řadě o fascinujícím umu tisícileté praxe čínské medicíny, jejích roztodivných tradic a filozofii, která nutí k zamyšlení i pokud s ní nesouzníme.

5 05.02.2025

Důležitá kniha. Ač se autorčina fantazie stočila poněkud růžovějším či snad naivnějším směrem než by se od zvoleného tématu dalo očekávat, vše jest odpuštěno. Těžko představitelný propletenec lidského utrpení a bolesti války trvající celé dekády krvácí z takřka každé stránky. Historií zcela opomíjené "děti prachu" se staly nejednou obětí nesmyslného a nehumánního vietnamského válčení, ovšem na rozdíl od těch ostatních si své "provinění" nesou zcela viditelně jako středověký cejch hanby... jak trefný byl úder do řad Západu zahleděného z valné většiny pouze na traumata vlastní, mmohdy zcela ignorující existenci lidství v kulturně odlišné části světa. Děkuji za další vykreslení absurdity jakéhokoliv ozbrojeného konfliktu i za až jakési terapeutické smíření.

7 14.01.2025

Jsem...uhranutá! Jak lze navodit krásno ve zdánlivě ponuré atmosféře divoké a snad zanedbané stepi. Jak zhmotnit touhu po něze a několika málo větami vyjádřit veškerou složitost rodičovství i roli partnerství v něm. Já se opravdu ptám a nevycházím z údivu, jak se autorovi podařilo něco tak velkého a komplexního vyložit na tak malinkatém prostoru!? Být věcný, tíživý, něžný, vnímavý a tak moc empatický! Tak nádherně stvořit románové rodiče a poukázat jen tak mimo řečí na mnoho společenských i ekologických témat součané budoucnosti... Flora se i mně nevratně vtiskla do mysli a asi navždy zůstane vrostlá do části mého vědomí. Děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji! I za odvahu vyrazit s nekonvenčním tématem mezi mainstreamově laděnou většinu čtenářů!

10 22.12.2024

Konečně se mi do cesty připletl tento můj dlouholetý vánoční rest. Jakkoliv by se zdál poznamenaný dobou svého vzniku, jakkoliv slovo "koleda" evokuje dětský příběh, tuhle až hororovou pohádku vskutku do rukou všem! Jistá naivita poučení působí tak milým dojmem, že vyvolává víru v dobro a hledání toho lepšího v nás všech. Tahle krásná klasika, věřím, bude nesmrtelná stejně jako množství podobných Skružů, kteří by si ji měli minimálně přečíst.

16 09.12.2024

Malé zamyšlení s obrovským přesahem. Krátké, ale přesné shrnutí autorovy základní teze o zániku kultury a střední Evropy jako její velké nositelky. Tak nadčasové a tak věcné, tak šokující v době svého vzniku a stále překvapivé i dnes.

2 09.12.2024

Pád skutečně přitahuje svou silou. Člověk ocitající se na hraně s tou nesnesitelnou těžkostí bytí je vydán napospas osudu, kterým se klidně může stát zcela neznámý průvodce návštěvníků. Někdo, kdo se jakoby spirituálně zjeví a už navždy zůstane pouhou poloreálnou vzpomínkou. Čím si však onen průvodce prochází a zvolil si vůbec dobrovolně svůj úděl? A opět jedny svírající se okovy nevyřešených rodinných otázek, tíživý pocit viny a falešná víra v zametení pod těžký "peršan". A tolik rodičovských i celospolečenských témat jen tak volně předhozených, aby s nimi probdělá noc udělala své...

9 09.12.2024

Neskutečně realistické vylíčení pokřivených rodinných vazeb lidí, jimž na cestu životem někdo zapomněl přibalit štěstí. A přestože před existencí takových tragédií společnost kolektivně zavírá oči, nikam nezmizí. Ryzí chladná nenávist je naservírována se smířeným klidem, až to nebohou duši může zmást, pokud by ignorovala kontext a volání o pomoc. Hutná témata k zamyšlení špikují tento plnotučný koktejl malosti a toho temnějšího konce lidství. Cítila jsem se, jako bych nasedla do dětského řetízkáče a kola osudu se začala otáčet takovou rychlostí, až jsem se záhy řitila z nejtoxičtějšího vrcholu horské dráhy až do hlubin všeho zmaru. Ale přesto se mi po cestě hvězda vytrousila; nesedl mi autorčin úmyslně zvolený strohý styl popírající zákony gramatiky.

6 24.11.2024

Tak komplexní. Palčivé. Pacifistické. Lidské! Levicové, myšleno v dobrém slova smyslu. Vybroušené do posledního mávnutí holubičím křídlem. Kniha o obrovském snu smíření dvou nesmiřitelným národů, jež by neměl být jen utopistickým "blábolem". Mnohovrstevný román vracející se neustále k dvěma fatálním momentům, k dvěma zdánlivě rozdílným a přitom stejným tragickým příběhům. Je to čtení o absenci lidství a přitom je ho tam tolik! Občas stačí jen vystrčit hlavu z vlastního písku... Těžko vysvětlit pravý pocit z této neznámé pouti podél Jordánu. Snad by se dala s nadsázkou označit za celospolečenský pamflet za smíření, za boj proti násilí, jež dělá násilí. Byť zůstane v nerealistické snové podobě, je důležitým náhledem na jeden z nejsložitějších geograficko-politických problémů současnosti.

2 15.11.2024

Kniha, jež ve mně vyvolala daleko víc otázek, než odpovědí. Kniha, které by dle mého slušela menší roztříštěnost, abych si s protagonisty mohla něco skutečně odžít, být s nimi, myslet na jejich emoce... namísto neustálé koncentrace na nové prostředí. Nicméně, vstoupila jsem na půdu utlačovaného, uzavřeného testosteronu plného nevratných traumat a nevyslovení nevyřčitelného... autorův styl je pak více než pochopitelný. Snad i jistá dávka odosobnělosti představuje povinnou výbavu k učtení tak závažného tématu a vede k ještě hlubšímu znepokojení nad ignorantstvím nejbližšího okolí. Toho úplně nejbližšiho...rodičů proboha živýho! A omlouváním těch nejčernějších činů nebo absolutní nedůvěru v jejich existenci. To nelze pochopit. Nikdy.

3 07.11.2024

Prolité potoky jantarových slz nad morálním úpadkem národů takzvaných vítězů i poražených, nad zmařenými osudy prachobyčejných "člověků", jejichž fatálnost se přenáší v podvědomí po celé další generace dětí a vnuků... Ten krásný jazyk lehounký jako chmýří pampelišky rozsekne událost s krutostí neměřitelnou na lidské jednotky a zanechá duši nahou a opuštěnou, aby ji následující události rozporcovaly na kousíčky. A přesto to bylo celé tak krásné čtení, pravdivé do morku všech kostí; a i navzdory nesčetněkrát omílanému tématu jedinečné uchopení podstaty s velikým přesahem.

3 18.10.2024

Rozkládáš paměť, ale nevaroval jsi, že rozložís i moji mysl, i mé mnohdy bolavé mateřské srdce. Jen tak mimochodem mezi řečí jsi zvýraznil tolik vykřičníků za jednáním současné společnosti, nepochopením a jejími pověstnými rozevřenými nůžkami. Nebál ses bodnout i do vlastních řad. A tak moc ses otevřel, věcně popsal traumata, jež nikdo zcela nezahojí... děkuji Ti za Tvůj silný hlas, který by měl rezonovat, vyvolat nejednu diskuzi! Podobně jako v románech E.Louise ses nepodbízel čtenářstvu a popíchl jsi minimálně v té politické rovině nejednoho liberála stejně jako konzervativce. Děkuji... bylo to krááásné, děkuji!

5 12.10.2024

Důležité čtení o polozapomenutých stránkách nedávné historie, o nichž se školním osnovám může leda tak zdát. A přesto tak důležité z pohledu paralelní "národní historie", ale i z dnešní perpektivy! I přes hutnost encyklopedických informací se odvíjí (ne)obyčejný příběh několika sousedů; příběh lásky i přátelství, jež nezajímá religionicita, demografie ani politikaření, které je nakonec nemilosrdně odsoudí k věčném zániku. Imaginární příběh tolika jednotlivců zmítaných dějinným tornádem, kdy slovo "nespravedlnost" přestalo mít význam...

5 27.09.2024

Jak mohlo projít vydání této novely v těžkých normalizačních temnotách? Zřejmě díky kritice demagogie křesťanských řádů i vězení uvnitř kláštera, samota v oblopení osamocených bratří. Nicméně, právě to muselo přeci tak moc připomínat současnou nesvobodu, nemožnost se odklonit od "víry", takřka nemožný útěk, rozhodně ne bez následků... tak krátká záležitost ukázala na tolik nadčasových společenských témat, přestože krutost středověku prýštila z každé jedné stránky. Potřebuji shlédnout film, neb se "obávám", že dosáhne ještě větších kvalit díky skvělému obsazení i jakési patině uchované v černobílých trezorových obrazech.

8 29.08.2024