Dítě prachu
Nguyễn Phan Quế Mai
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532769/bmid_dite-prachu-65f54c3406aa5.jpg
5
252
252
Román o rodinných tajemstvích, potlačovaných traumatech i nekonečné síle odpuštění, který začíná během války ve Vietnamu a pokračuje i mnoho let poté. V roce 1969 se sestry Trang a Quynh rozhodnou odejít z rodné vesnice za prací do Saigonu, aby pomohly rodičům splatit dluhy. Zaměstnat se nechají v baru, kde mají flirtovat s americkými vojáky (a sem tam i něco víc) a přimět je co nejvíce utrácet. Netrvá to dlouho a stydlivá Trang se bezhlavě zamiluje do mladého a okouzlujícího pilota vrtulníku Dana. Krutá doba však jejich lásce nepřeje. O několik desetiletí později se Dan vrací do Vietnamu se svou manželkou Lindou. Doufá, že si tak zahojí staré rány a vyřeší svá tajemství z minulosti. Ve stejné době se Phong, syn afroamerického vojáka a Vietnamky, snaží se svou ženou a dvěma dětmi dostat do USA, kde by rád rodině zajistil lepší život. Sám vyrůstal v sirotčinci, na nějž nemá právě dobré vzpomínky. Byl přece synem nepřítele. Dítětem prachu. Autorka osudy svých postav umně proplétá a postupně čtenáři odkrývá dříve neznámé souvislosti. Protagonisty nechává zpětně čelit rozhodnutím, která učinili za války, a najít to, co je spojuje navzdory rozdílné rase, kultuře či jazyku.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2024 , JotaOriginální název:
Dust Child, 2023
více info...
Přidat komentář
Přečteno na jeden zátah..čím dál více si vážím knížek kde mě autor nečekaně překvapí...Hory zpívají mě uchvátila poetickým jazykem, tahle byla psána jinak.. ale obě jsou skvělé.......
Tuto knihu hodnotím lépe než tu autorčinu předchozí. Narozdíl od té první se mnou totiž dokázala po emoční stránce skutečně něco udělat.
Velice hezky a čtivě popsaný příběh jedné nesmyslné války a toho, co za zlo napáchala především v životech obyčejných lidí.
Přečetla jsem Hory zpívají, krásnou knihu, která mě zaujala, očarovala prostředím, ve kterém se odehrává... Plná očekávání jsem se pustila i do Dítěte prachu. A nebylo to stejné. Díky tématu vlastně asi ani nemohlo. Přesto mi tam chybělo "více Vietnamu" a tak nějak rychle hotové se mi to zdálo... Určitě by si kniha zasloužila víc stránek.
Je to již má druhá kniha od této autorky a opět se mi líbila.Bylo zajímavé dozvědět se o potomcích amerických vojáků ve Vietnamu a ani příběh nebyl vůbec špatný.
Nguyễn Phan Quế Mai ve svém románu Dítě prachu přináší silný a mnohovrstevnatý příběh, který se dotýká nejen vietnamské historie, ale i univerzálních otázek identity, viny a smíření s minulostí.
Kniha sleduje osudy několika postav napříč desetiletími – amerického veterána Toma, který se vrací do Vietnamu vyrovnat se se svou minulostí, vietnamského míšence (Amerasiana) Phonga, jenž celý život čelil diskriminaci kvůli svému původu, a dvou vietnamských sester Trang a Quynh, které v zoufalství vstupují do nebezpečného světa, aby přežily. Všechny tyto linie se postupně proplétají a odhalují hluboké rány vietnamské války nejen na bojištích, ale především v lidských srdcích.
Quế Mai píše s nesmírnou citlivostí a empatií. Její styl je poetický, ale zároveň syrový a autentický. Nepřikrášluje historii ani nezjednodušuje morální dilemata. Skrze osudy postav se dotýká témat kolonialismu, kulturní identity, viny, vykoupení a především toho, co znamená patřit – ať už k rodině, národu nebo sobě samému.
Jako u knihy Hory zpívají, mě i tato kniha zaujmula, velice se mi líbila. Sama jsem překvapená, jak byla kniha čtivá. Konec knihy je plný emocí a překvapivých momentů.
Oceňuji vyprávění z pohledu více postav. Za mě bylo zajímavější vyprávění z minulosti. Ale nic nemění na tom, že jsem si čtení velice užila.
Příběh je čtivý, i když pro mne nijak zvlášť překvapivý, takže toho ve mně moc nezanechal.
Vietnam, léta válečná. Tedy období vietnamské občanské války. Účast amerických vojáků se projevovala nejen v bojích, z nichž se přeživší z nich nikdy nevzpamatovali, ale také v dětech, které po nich ve Vietnamu zůstaly. A neměly lehké osudy, neboť vypadaly jinak a byly dětmi nepřátel. Jejich matky je často odložily. A po mnohaletém odstupu od konce války dochází na hledání. Děti hledají své rodiče, často hlavně otce, kteří by jim pomohli k vystěhování do Ameriky, otcové, jejichž svědomí jim stále rozkládá psychiku, hledají své dávné milenky a potomky. Setkání se mnohdy podaří a mnohdy nejsou šťastná. A někdy ano. Válka ve Vietnamu líčená z této stránky. Určitě si přečtu i druhou autorčinu knihu.
Moje první kniha od této autorky. Včera jsem shodou okolností četla i zajímavý rozhovor, který poskytla v rámci propagace knihy. Byla to i první kniha, kterou jsem četla a týkala se války ve Vietnamu. I když se spíš zaměřuje na vztahy a ne na válku samotnou. Ale pro mne nové téma (hodně se člověk dozví i o traumatech vojáků které si nesou zpět z války do civilního života).
Celkově se kniha četla dobře, já osobně ji přečetla za dvě odpoledne. Mohu jenom doporučit!
Důležitá kniha. Ač se autorčina fantazie stočila poněkud růžovějším či snad naivnějším směrem než by se od zvoleného tématu dalo očekávat, vše jest odpuštěno. Těžko představitelný propletenec lidského utrpení a bolesti války trvající celé dekády krvácí z takřka každé stránky. Historií zcela opomíjené "děti prachu" se staly nejednou obětí nesmyslného a nehumánního vietnamského válčení, ovšem na rozdíl od těch ostatních si své "provinění" nesou zcela viditelně jako středověký cejch hanby... jak trefný byl úder do řad Západu zahleděného z valné většiny pouze na traumata vlastní, mmohdy zcela ignorující existenci lidství v kulturně odlišné části světa. Děkuji za další vykreslení absurdity jakéhokoliv ozbrojeného konfliktu i za až jakési terapeutické smíření.
Skvělá kniha :). Hory zpívají se mi možná líbila o chlup víc, ale i Dítě prachu bylo super a můžu doporučit. Já osobně bych byla radši, kdyby byly v knize více rozepsány boje ve Vietnamu, resp válka ve Vietnamu jako taková, ale chápu, že autorka se zaměřila spíše na problematiku vztahovou. Čtení mě bavilo, v mnohém překvapilo (pár wow momentů) a ráda doporučím dál :).
Opět moc hezky napsaný příběh, který zpracovává téma, které se nezvládne vyřešit samo, protože tohle je něco, co si s sebou lidé ponesou dlouho. A ještě i ti po nich...
Dítě prachu je citlivě napsaný příběh, který sice nemá tak kombinovaný postup vyprávění jako Hory zpívají, ale i tak ve svých třech liniích zvládne odvyprávět právě tohle těžké téma, kterým se zabývá. A já byla spokojená. Je to příběh o hledání kořenů, toho, kdo jsme a co nás námi dělá. O napravení našich chyb, o důležitosti rodiny a o tom, že pravda je důležitá, ale pokud lež bolí míň, je i tak lepší jí občas užít, byť následky nás potom doženou a kousnou do zadku.
Právě proto jsem ráda, že obě knihy autorky jsou tak jiné, abych se vyhnula tomu hloupému nápadu srovnávání. Je to prostě jiné, dobré, přesto bych řekla, že Dítě prachu je čtenářsky přívětivější a přístupnější. Jestli to lepší, si každý musí rozhodnout sám.
Já byla opět spokojená a čtení téhle knihy bylo skvělé. Nic jiného jsem ani nečekala :)
Moje první kniha od této autorky. Nemám tak srovnání s Hory zpívají, ale tenhle román mě tak nadchnul, že se k autorčitě prvotině určitě brzy vrátím.
Sledujeme několik dějových linek a autorka nám postupně odkrývá, jak jsi jsou nebo byli jednotlivé postavy blízké. Občas mi přišlo, že je v knize příliš mnoho náhod (Ho Či Minovo město má v současné době téměř 9 milionů obyvatel), ale na hvězdičkách kvůli tomu neubírám. Kniha rozhodně nepatří mezi prvoplánové a jak se jednotlivé osudy vyvíjí, k tomu se člověk musí opravdu pročíst.
Moc jsem si oblíbila příběhy této spisovatelky. Ale u Dítěte prachu jsem se kolikrát ztrácela v postavách. Více se mi líbilo vyprávění z minulosti.
Těším se na další setkání s autorkou.
Kvalitní a pěkná kniha, dozvěděla jsem se více z historie a o Vietnamu. Jen jsem se trochu ztrácela občas v postavách a jménech a trvalo mi delší dobu než jsem se začetla. Na mě bylo asi mnoho dějových rovin a příběhů.
Válka ve Vietnamu a její projevy na osudech lidí. I po 50 letech od skončení války je stále přítomná. Výborné.
Silná a hluboká kniha, která se čte pomalu, ale zanechá hodně. Krásný jazyk, citlivý styl a emoce, které působí přirozeně. Žádné laciné dojímání, ale skutečný lidský příběh, co v sobě nese bolest i naději. Jedna z těch knih, na které se nezapomíná.