spencer
komentáře u knih
Byt
Jana Šrámková
Před nedávnem vyšla kniha, která přinesla na českou knižní scénu poněkud nečekané a zajímavé spojení. Jana Šrámková a Jan Němec se společně sešli v knize, ke které každý napsal svou část tak, aby jejich celek tvořil jeden příběh.
Setkáváme se tak se Zuzanou v podání Šrámkové, která odchází s malým dítětem od partnera a nemá nikoho, u koho by našla útočiště. Její nezáviděníhodná situace ji dožene k tomu, že přijme nabídku sdíleného pronájmu v Táboře, kde je dohoda poměrně jasná - ona bude byt obývat přes týden a o víkendu jej přenechá majiteli Danielovi. Němcův Daniel totiž byt přes týden nepotřebuje, neboť jej tráví v Praze. Toto (ne)soužití by možná fungovalo, kdyby Zuzana syna nezatajila a nevzniklo tak tajemství, které oběma značně zkomplikuje život.
Děj, který byste v jiném případě možná snadno po dočtení zapomněli, dostává tímto dvojitým stylem vyprávění nový rozměr. Pro každého bude čtenářský zážitek odlišný, protože hodně dělá strana, kterou začnete. Začnete-li s Danielem, půjdete do Zuzanina pohledu s úplně jinými informacemi než naopak. Za sebe doporučuju začít možná se Zuzkou, takhle vám Danielovo chování bude až do jeho části zůstávat nejasné a tato nejistota mě hnala ve čtení vpřed.
Rozhodně se nebude jednat o titul pro každého. Je dost o mezilidských vztazích a jejich komplikovanost skvěle dokazuje toto zrcadlení obou postav. Za sebe Byt hodnotím jako zajímavý experiment, který každému čtenáři má šanci předat něco úplně jiného
Jako by mě opustila všechna síla
Linda Bartošová
Bolest duše není tabu.
Úvodní věta na obálce, která výborně shrnuje to, co se titul snaží svým čtenářům předat.
Jak nám samotný název napovídá, publikace se zabývá duševním zdravím a přináší rozhovory se známými osobnostmi, které si prošly nelehkým obdobím a mají s bolestí duše osobní zkušenosti.
S podobnými problémy se totiž v dnešním moderním světě potýká čím dál větší procento lidí a mít možnost si přečíst o zkušenostech osob v obdobné situaci může být dosti motivující. Výpovědi dotázaných jsou upřímné a plné bolestivé pravdy. Nikdo nic nepřikrášluje, ba naopak. Všichni se snaží na svém příkladu ukázat, že byť si nemoc nevybírá, vždy je kam se o pomoc obrátit.
Toto nelehké čtení doporučuji úplně každému, kdo se chce o tomto tématu více dozvědět. Zvolený formát funguje dokonale a byť sama knihy tvořené rozhovory nevyhledávám, tato mě neskutečně překvapila
Píseň L.
Veronika Opatřilová
Kouzlo knih Veroniky Opatřilové jsem objevila až loni a od té doby si je postupně odškrtávám jednu po druhé. Píseň L. představuje její nejnovější román a dovolím si říct, že i nejvíce poetický.
Zatímco Ostrov žije obsahoval plno magického realismu a Počkej na moře silné dialogy, Píseň L. se u mě zapsala svou citlivostí, popisy lesa a objevováním hranic touhy. Děj nám přináší dva paralelní a vzájemně propojené příběhy, kdy se jeden odehrává ve středověké Anglii a druhý v současnosti. Prvně zmíněná dějová linka je hodně poetická a skrývá v sobě milostnou zápletku plnou emocí a dobře vystavěné atmosféry. Co se týče té druhé, ta je zahalena tajemstvím a osobně ji nepovažuji za tolik vyváženou. Oproti ději z minulosti obsahuje pár účelových momentů a ve výsledku na mě nepůsobila příliš reálně.
Čtenářský zážitek to nicméně byl velmi pozitivní. U počinů Veroniky Opatřilové totiž nejde jinak, než se zastavit a užívat si každé slovo a větu. Její vyprávění je citlivé, poetické a neurazí ani náročné čtenáře. Už se moc těším, až se opět setkáme
Píseň o Klytaimnéstře
Costanza Casati
Píseň o Klytaimnéstře není pouhým retellingem příběhu z řecké mytologie. Jedná se o srdceryvné vyprávění o lásce, moci a pomstě.
Určitě jste všichni slyšeli o Heleně přezdívané Trojské. Ale věřím, že málo kdo z vás zná její sestru Klytaimnéstru - ženu, která měla skutečné srdce bojovnice. Costanza Casati ji vdechuje život, vymaňuje ji ze stínu své známější sestry a skvěle promíchává historické poznatky s mytologií a psychologií.
Přestože protagonistku naší knihy nevykreslují dějiny zrovna v dobrém světle (je spíš známá jako záporná postava), autorka se rozhodla její příběh podat způsobem, který si zamilovalo mnoho čtenářů, včetně mě. Vyprávění ji sleduje od jejího mládí, kdy byla princeznou sparty, přes sňatek s prvním manželem a tragické události, jenž ji dovedly k manželství s Agamemnonem.
Co vás bude zajisté na této ženě fascinovat je její odhodlání vyčkat. Počkat na pomstu, která jak víme - chutná nejlépe za studena. Zatímco jsme se z mytologie dozvěděli, co udělala, Píseň o Klytaimnéstře nám dála možnost nahlédnout do jejích pravých důvodů.
Za mě jedna z nejlepších knih tohoto roku.
Roztěkané: Jak se žije ženám s ADHD
Klára Kubíčková
Roztěkané byla radost číst. Nejenže mi kniha přinesla mnoho odpovědí na otázky z mého osobního života, ale především proto, že jsem už dlouho nečetla nic, co by tak dobře kombinovalo odbornost s osobními zkušenostmi. Ať už autorek či respondentů.
Jak už samotný název napovídá, titul se věnuje ženám s ADHD, které to nemají v životě vůbec jednoduché. Stejně jako v případě autismu, i ADHD žen se od mužského pohlaví odlišuje. Je totiž spojeno s hormony, těhotenstvím i mateřstvím.
Publikace je rozdělena do několika kapitol, kdy se každá věnuje jinému podtématu. Na konci obsahují shrnutí toho, co jsme se z kapitoly dozvěděli a co by nebylo špatné si zapamatovat.
Já knížku můžu doporučit všemi deseti a jsem moc ráda, že vznikla, protože je opravdu podstatné této diagnóze porozumět a hlavně nikoho nesoudit. Každý z příběhů se mě dotkl a v mnohých jsem se viděla tak moc, až mě to z části vyděsilo. Toto čtení by vás vskutku minout nemělo.
Kluci z Glasgow
Margaret McDonald
Kluci z Glasgow vás ve svém vyprávění vezmou do Skotska, konkrétně tedy do Glasgow, kde nahlédnete do života povahově a vzhledově naprosto odlišným klukům - Finlaymu a Banjovi. Přestože by chlapci nemohli být od sebe odlišnější, oba pochází z ústavní péče, která se na nich podepsala.
Vyprávění alternuje mezi dvěma pohledy protagonistů a máme tak možnost nahlédnout do jejich života nyní a do doby, kdy společně žili v dětském domově. Osobně mě velmi zaujal styl vyprávění. Jeho syrovost, otevřenost a především dovednost autorky dát do něj všechny pocity chlapců. Co si myslím, že nejvíce oceníte, je jak se mění styl vyjadřování, díky kterému na první pohled poznáte jejich poměry a bývalé rodinné zázemí.
Celé dění doprovází záhada. Co mohlo způsobit odcizení této dvojice, když si jednou byli blízcí jako bratři? Odpověď budete rozhodně chtít znát a bude vás ve čtení hnát kupředu.
Přestože se nejednalo o zrovna zábavné čtení, příběh jsem si užila a moc ráda jsem nahlédla do života Finlayho a Banja. Pokud máte rádi knihy o pocitech a nedořešených traumatech, tato vás jednoduše nesmí minout
Když jedna cesta končí 1
Kanehito Jamada
Už jste někdy uvažovali nad tím, co se stalo s hrdiny vašich oblíbených příběhů, jakmile jste dočetli poslední stránku?
Tato manga přináší příběh o přátelství, lásce a smutku v průběhu času.
Sledujeme elfí kouzelnici Frieren, která se po deseti letech vrací se svou družinou zpátky do hlavního města. Ostatní se s ní loučí s těžkým srdcem, ale Frieren tomu nerozumí. Jak by taky jako elfka s dlouhým životem před sebou mohla. Jenže když její společníci začnou postupně stárnout a umírat, začne si uvědomovat, kolik jí jejich společné dobrodružství dalo.
Publikace otevírá onu prvotní otázku, co se vlastně stane s hrdiny našich oblíbených příběhů, když děj skončí? Přesně na to hledá odpověď tato manga, u které vám zaručuju, že se budete určitě bavit. Je zasazena do světa D&D a zejména protagonistka je rozhodně někým, koho budete chtít poznat blíž.
Příběh je zábavný a zároveň melancholický. Humor skvěle doplňuje magii a objevování lidského světa, kterému Frieren na začátku nedávala vůbec pozornost. Moc mě to bavilo a těším se na pokračování
Legendy & latéčka
Travis Baldree
Myslím, že pokud se v knižním světě pohybujete už nějakou dobu, Legendy & Latéčka jste v posledním roce určitě zaznamenali. Jedná se o TikTokovou a bookstagramovou senzaci, kterou jsem sama jednou dobou měla zaplněný celý feed
Příběh sleduje orkyni Viv, která se rozhodla pověsit svou profesi na hřebík a otevřít si kavárnu na místě, kde jen málo kdo slyšel o kávových zrnech. Sledujeme každý její krok, stejně tak jako potíže - ať už magické či nikoliv, které na sebe nenechají dlouho čekat.
Titul má velkou šanci zaujmout zejména svou nenáročností, přístupností a tematikou. Orkyně, sukuba a krysí pekař spolupracující spolu v kavárně? Něco (alespoň v mém případě) ve fantasy literatuře nevídaného, co mě vlastně zaujalo už jen svou existencí.
O ději jako takovém moc nejde hovořit. Jedná se převážně o popis toho, jak se Viv snaží vybudovat svou kavárnu, avšak pokud nepotřebujete ke spokojenosti bitvy a nečekané akce, rozhodně by vás i tímto mohl autor uspokojit. Já si sice občas po troše akce posteskla, ale rozhodně titul hodnotím velmi kladně a nebála bych se jej doporučit dále. Hlavně těm, kteří chtějí vypnout hlavu a hledají něco, u čeho se nebudou muset moc soustředit a přesto se přesunou do jiného světa
Sestry Blueovy
Coco Mellors
Sestry Blueovy přináší příběh o třech naprosto odlišných sestrách - Avery, Bonnie a Lucky, které by od sebe nemohly být odlišnější. Jedinou věcí, kterou mají společnou je, že všechny stále truchlí po smrti jejich čtvrté sestry Nicky.
Od Coco Mellors jsem v minulosti četla Kleopatru a Frankensteina a vůbec jsem nečekala, že by mě Sestry Blueovy mohly takto zaujmout. Autorčino vyprávění se totiž posouvá velmi pomalu a chystá si postupně půdu na to, co má přijít. Dává nám prostor poznat blíže postavy, nahlédnout pod pokličku jejich osobností a prožít s nimi několik emocí. Jedná se vskutku o knížku, která neklouže jen po povrchu, ale jde do hloubky.
Jak už samotný název napovídá, hlavním tématem je sesterství se vším, co k němu patří. Dále se pak děj dotýká zavislosti a v neposlední řadě samozřejmě smutku. Osobně mě ovšem nejvíce zaujal způsob, kterým autorka rozebírala rodinné zázemí holek, a jak se na nich v dospělém životě podepsalo. Ukazuje, že rodina nikdy není perfektní, a že od společné minulosti neutečete.
Titul vám můžu vřele doporučit. Jedinou výtku mám k epilogu, který mi přišel trošku uspěchaný. Jinak jsem si čtení moc užila a budu se těšit na další knihy této autorky
Vždycky zbývá naděje
Rossella Roberta Recchia
Vždycky zbývá naděje sleduje příběh jedné rodiny, které se doslova z minuty na minutu změní život.
Marisa a Stelivo si žili poměrně idylickým životem, dokud jednoho rána nezazvonil zvonek u domovních dveří. Harmonické ráno se proměnilo v noční můru, když jim bylo oznámeno, že jejich dcera Betta byla nalezena mrtvá na pláži. Nejenže tato událost kompletně zatřese jejich vztahem, ale taktéž navždy poznamená jejich laskavé soužití.
A řeknu vám, že není jediná, koho smrt Betty poznamená.
Autorka poměrně dobře pracuje s nelehkými tématy týkajícími se smutku a vyrovnávání se se smrtí blízké osoby. Jelikož se děj odehrává v Itálii 80. let, nabízí pohled na vyšetřování doprovázeného pomluvami a zakořeněnými předsudky, což byl určitě zajímavý aspekt dodávající knize autenticitu.
I když děj probíhá v duchu tragédie, doprovází jej poselství, že i v tom nejtemnějším období vašeho života se může stát něco dobrého.
Koho by tedy mohl titul zaujmout? Zejména ty, kteří mají rádi citlivé a emotivní romány psané velmi čtivým stylem vyprávění. Příběh ukazuje, že vše má své následky a zároveň dává naději do dalších dní.
Mateřství
Sheila Heti
Úvaha nad mateřstvím z pohledu ženy, která se v sedmatřiceti letech rozhoduje, zda mít, či nemít děti.
K rozhodnutí dochází pozorováním svých kamarádek, okolí a přemítáním nad tím, co by mohlo a nemuselo být prostřednictvím sepisování této knihy.
Ke kladení otázek a posouvání rozhovoru sama se sebou používá zajímavou metodu, kdy si háže mincí a podle toho, co padne, rozvíjí konverzaci dál. Přestože mi tento aspekt přišel z počátku zajímavý, čím dál se děj posouval, tím méně jsem mu později rozuměla.
Titul rozhodně nebude pro každého. Pokud odsuzujete ženy, které se rozhodly nemít děti, raději se do něj nepouštějte. Jestliže máte k mateřství, nebo spíš nemateřství, otevřený přístup, určitě bych se nebála dát publikaci šanci.
Mně se osobně titul líbil, ale bylo pár pasáží, kdy jsem autorce nerozuměla a některé výroky (hlavně o tom, jak závidí gayům, že nemůžou mít děti), mi přišly trochu mimo.
Každopádně zajímavé čtení, které vám položí nejednu otázku.
Dům plný vůní
Erica Bauermeister
Protagonistka Emmeline vyrůstá se svým otcem na opuštěném ostrově, kde jsou jen oni dva. Živí se tím, co prakticky najdou a tatínek ji učí poznávat svět svými smysly - především čichem. Pak ale dojde k události, která její svět otočí vzhůru nohama a ona je najednou členkou společnosti s povinnostmi, které k tomu patří.
Titul je rozdělen do tří částí, z nichž je první dost nejasná a plná záhad. Je tam tenká hranice mezi představivostí a realitou, takže by si mohli přijít na své především ti, co mají v oblibě magický realismus. Druhá část je malinko lepší. I vy si začnete srovnávat myšlenky a uvědomíte si, jak to tehdy celé asi bylo. Pak se ale dostanete k třetí části, kde se to pro mě celé začalo kazit
Když máte příběh točící se okolo jedné postavy, je důležité držet konzistentnost s jejími činy, k čemuž v případě Domu plného vůní úplně nedocházelo. Hlavně v posledních několika kapitolách zasluhujících mnohem větší péči. Je taktéž škoda, že si dění neudrželo zajímavou premisu, se kterou začalo. Dramata jsou jednoduchá a psychologické následky vyplývající z první části opomenuty. Chybělo mi tam větší rozvinutí určitých aspektů naznačených v prvních dvou částech.
Abych to shrnula, publikace rozhodně přináší zajímavé motivy, které nebyly rozvinuty tak, jak by si zasloužily. Pokud vás ovšem láká příběh, jenž toho posupně dost odkrývá, mohla by vás kniha zaujmout
Nažluto
Rebecca F. Kuang
R. F. Kuang jsem si velmi oblíbila díky její Makové válce a především Babylonu, který se zařadil mezi mé nejoblíbenější knížky minulého roku. Byla jsem tedy zvědavá, jak si povede na poli, které není jejím typickým žánrem. A asi vás nepřekvapí, že poměrně solidně.
Nažluto se odehrává na velmi atraktivním místě, konkrétně na americkém knižním trhu. Ve směsici žánrů se Kuang ponořuje do poměrně zásadních témat jako je plagiátorství, kyberšikana či rasismus. Sledujeme příběh autorky, která by se dala považovat za jasnou antihrdinku. Události a vlastní nejistota ji doženou k poměrně radikálnímu rozhodnutí, ze kterého není cesty zpět. Vydá pod svým jménem mistrovské dílo své zesnulé kamarádky. Avšak následky na sebe dlouho nenechají čekat, stejně tak jako svědomí. Dá se něčemu takovému vůbec uniknout?
Titul dělá čtivým zejména otázka, zda jí to vlastně projde či ne. Získá si vás svým poutavým stylem vyprávění a komplexní charakteristikou postav. Hlavní hrdinka June by se dala na první dobrou považovat za jasného záporáka, avšak čím dál se v ději nacházíme, tím více „padouchů“ objevujeme.
Osobně se mi nejvíce líbilo vykreslení knižního průmyslu a všeho kolem. Tleskám autorce, že se rozhodla být tak otevřená, protože věřím, že to tak vskutku funguje. Nažluto vám tedy můžu vřele doporučit a hvězdičku dávám dolů hlavně za tu thrillerovou linku, která mě osobně tolik neuspokojila a přišla mi tam nadbytečná.
Pokud ale hledáte nenáročné čtení, tohle by vás mohlo opravdu bavit.
Spolek čajových draků
Kay O'Neill
Spolek čajových draků je jednou z nejroztomilejších knížek, kterou jsem v poslední době přečetla.
Přestože se jedná o titul určený především mladším čtenářům, neurazí ani ty velké. Autorce se totiž podařilo náramně vykreslit atmosféru příběhu točícího se okolo draků, kterým rostou na parůžcích čajové lístky. Z těch se dá následně připravit čaj, díky němuž lze poznat vzpomínky ostatních.
Jedná se vskutku o jednohubku, která se ovšem věnuje i podstatným tématům jako je přátelství, význam tradic či pomoc potřebným. Každý si tak přijde na své.
Osobně mě na publikaci nejvíce zaujala vizuální stránka a trochu mě mrzí, že jsme nemohli strávit v tomto světě více času. Ani nevadilo, že bylo sdělení jednoduché, protože se povedlo předat vše, co bylo potřeba. Titul bych tedy doporučila hlavně těm, kteří hledají únik od každodenních starostí. Věřím, že ve společnosti čajových draků na vše, i když jen na malou chvíli, zapomenete.
Modlitba pro samorostlé
Becky Chambers (p)
Modlitba pro samorostlé je druhým dílem ze série Mnišstvo a Robot. Stejně jako v prvním díle, i tentokrát pozorujeme hlavní hrdiny Sourozenectvo Echo a Hnízdo, jak společně putují měsícem Panga a vedou rozhovory, které v nich probouzí nejrůznější otázky.
Na rozdíl od předchozího setkání s nimi, je jejich dumání více melancholické a filozofické. Hnízdo se od sourozenectva Echa učí rozhodovat o své budoucnosti, zatímco sourozenectví Echo poprvé zažívá vyhoření.
Na příběhu si snadno oblíbíte jednoduchost. V ději není příliš postav a přestože se jedná o utopii, nemusíte se bát žádného složitého vysvětlování. Becky Chambers zkrátka popisuje budoucnost, v níž by nejspíš nikomu z nás nevadilo žít a přiměje vás zauvažovat nad otázkami, které vás možná předtím nenapadly.
I když se mi první díl líbil více, čtení mě bavilo a budu se těšit na další pokračování.
Farma zázraků
B. K. Borison
Na Farmu zázraků jsem se poměrně těšila. Farma na vánoční stromečky a dva dlouholetí kamarádi, kteří předstírají vztah a nakonec se do sebe zamilují? - to zní přece jako skvělá kombinace! Avšak výsledek mě zanechal spokojenou jen z půlky.
Takhle, titul je dost předvídatelný, ale to se dá u tohoto typu vánočních romantických příběhů čekat. Líbily se mi postavy, vedlejší linky a Luka (jak jinak). Nicméně jsem čekala, že autorka více využije potenciálu samotě farmy, okolo níž se děj měl točit. Chtěla jsem více stromečků, dobrého jídla a jednoduše méně vnitřních monologů protagonistky.
Vyzdvihnout tedy můžu především nenáročnost. Zapomenete na okolní svět a dočkáte se té slibované vánoční atmosféry. Takže přestože mě výsledek nijak zvlášť neohromil, během čtení jsem se bavila a nebála bych se jej doporučit dál.
Tváře
Tove Ditlevsen
Tváře přináší další mrazivý příběh o postupném propadnutí v šílenství, který prožívá autorka dětských knih Lise koncem 60. let v Kodani.
Autorka velmi dobře čtenáři ukazuje, jaké to je slyšet hlasy a vidět tváře, které reálně neexistují.
Jelikož se část děje odehrává na psychiatrickém oddělení, lze v této části najít podobu s autorčiným vlastním životem, neboť sama na psychiatrickém oddělení nejednou skončila.
Mně osobně nejvíce zaujaly úvahy nad smyslem umění a životem. Stejně tak jako detailní vykreslení rozvíjejícího se šílenství.
Podtrženo, sečteno: silný román plný podnětných myšlenek, jenž rozhodně stojí za přečtení.
Paříme - Komiksová historie videoher
Edward Ross
Pokud máte v oblibě komiksy a zároveň se rádi něco dozvídáte, mám pro vás tip na čtení, které si rozhodně zaslouží vaši pozornost.
Jedná se o první dějiny videoher vhodné jak pro znalce, tak pro úplné začátečníky.
Paříme vám dá naprosto nový pohled na evoluci her v průběhu historie. Celou záležitostí vás navíc provede samotný autor Edward Ross, který vše velmi srozumitelně a ilustrativně vysvětlí.
Mimo jiné se jedná o podrobnou sociologickou analýzu vývoje videoher a her obecně. Ukáže vám výhody a nevýhody, které jednotlivcům hraní přináší, což bylo v některých případech velmi poutavé.
Já vám komiks vřele doporučuju. Rozhodně nepatřím mezi hráče, ale velmi mě čtení bavilo a dalo mi na herní svět nový pohled.
Detaily
Ia Genberg
Detaily mě zanechaly beze slov.
V této švédské novele se vypravěčka v horečkách vrací ve vzpomínkách ke čtyřem lidem, kteří ji v různou dobu vstoupili do života a zásadním způsobem jej ovlivnili.
Jazyk vyprávění vás svou barvitostí snadno pohltí. Přes jeho intimnost je velmi úderný a upřímný.
Jak samotný název napovídá, autorka se rozhodla ilustrovat, jak detaily přispívají k formování vztahů v našem životě. Samozřejmě se nejedná o nejoriginálnější námět, avšak horečka, která pohltila protagonistku, posouvá postavy zajímavým směrem, což dle mého názoru rozhodně stojí za přečtení.
Mladík / Událost
Annie Ernaux
Mladík / Událost je mou první knihou Annie Ernaux a rozhodně ne poslední.
Ve dvou krátkých povídkách prostřednictvím náhodných myšlenek a útržků či deníkových zápisů vzpomínáme na dvě události odehrané před nějakým časem.
V první povídce s názvem Mladík autorka popisuje svůj krátký románek s mužem o třicet let mladším než ona. V druhém textu se vrací do doby, kdy jí bylo dvacet tři let a zjistila, že je těhotná.
Její styl vyprávění mě zaujal. Je upřímný a bez příkras. Zkoumá sociální a emocionální souvislosti dané doby, aby čtenářům co nejvíce přiblížil obě události.
Silné čtení, které na mě rozhodně udělalo dojem.