Limonadovyjoe komentáře u knih

“Pořídit si děti, znamená zakusit v životě extrémy. Je to ten nejlepší a nejhorší čas zároveň. Jsi unavenější víc, než kdy dřív. A taky ucítíš hlubší lásku než kdy dřív.”

Je normální chtít děti a stejně tak je normální děti nechtít. Jen ta druhá možnost je pořád společensky nepřípustná. A právě o strastech vědomé volby nemít děti, přístupu okolí a nekonečném přemýšlení o správnosti volby kniha je. Velice čtivě napsané aktuální téma pro mnoho žen a celou společnost.
Hlavní hrdinka ví, že jí bude lépe bez dětí. A zuby nehty se toho drží. I přesto, že to může znamenat ztrátu partnera, úbytek přátel nebo nekonečné dotazy.
Poslední kapitola a uzavření příběhu tomu dodaly ten poslední pomyslný hřebíček.

Děsí mě, kolikrát jsem s hlavní hrdinkou souzněla. Kolikrát jsem pokyvovala a kolikrát se mi stáhlo srdce tou surovou pravdivostí. Akorát já dítě mám. Nikdy se změnilo na jedno. Každý den je neuvěřitelně náročný a s každým úsměvem pociťuji neskutečné štěstí.
A pokud se já shoduji s autorkou, najde se spousta žen, které budou cítit stejné obavy a nejistoty. V tom spočívá síla knihy.

“Pokud dítě nechceš, nebudeš litovat, že je nemáš. A pokud dítě budeš mít, taky nikdy nebudeš litovat. To je celkem osvobozující myšlenka.”

5 24.05.2025

“Boj s rakovinou nemůžete prohrát. Když umřete, rakovina umře taky, tak je to minimálně remíza.” (N.Macdonald)

Když je humor tou nejsilnější zbraní. Když vtip a veselá mysl zabírají více než chemoterapie.
Strastiplná cesta Petra Laštovky po nemocničních odděleních, operačních sálech a vyrovnaném souboji s rakovinou. Jako zdravotníka mě moc bavilo nastavené zrcadlo z pohledu pacienta. Vnímání všech těch hadiček, výkonů, zdravotnických vtípků i žargon. Jako laik obdivuju výdrž a celou cestu, kterou Petr ušel i skrze nejistou prognózu.
Je vždy těžké nějak hodnotit takovou biografii, která slouží jako terapie, vypsání se z prožitého traumatu..
Knihy deníku N jsou ale sázkou na jistotu.

2 15.05.2025

“Největší zlo komunismu spočívalo v tom, že bral lidem to jediné, co jsme měli. Víru.”

Skutečné životní příběhy několika žen z řeholních řádů a jednoho kněze, kteří patřili k těm stovkám, jenž zasáhly masivní akce komunistů v padesátých letech právě na rozprášení církevních řádů jako nepřátel státu. I přesto, že velké množství sester pracovalo jako pečovatelky v nemocnicích a ústavech, kde pak ze dne na den jejich práce chyběla . Odvody do internačních sběrných klášterů v Bílé Vodě nebo v Želivě, kde sestry v nuzných podmínkách žily a ty mladší vykonávaly těžké práce v továrnách nebo při práci v ústavech. Ale také zatýkání a výslechy. Možná právě tyto řeholnice vytvořily předobraz pro Bílou Vodu p. Tučkové, která toto téma a nelehké období zpopularizovala pro širší veřejnost.
Kniha je čtivě napsaná a pro běžného čtenáře hezky doplňuje fakta právě třeba k Bílé Vodě.
Líbí se mi seznam řeholních řádů u nás a slovníček církevních pojmů na konci knihy.

3 07.05.2025

Válka je peklo. A láska taky.

Z intelektuálního prostředí anglické chlapecké internátní školy plné mladíků s romantickým pohledem na válku, boj za vlast a vyšší cíle. Do blátivých a zakrvácených polí Belgie a Francie. Na frontu. Střet s realitou Alice Winn nemohla vystihnout lépe. Naturalistické popisy bitev, zranění, umírání a dívání se smrti do očí. Ztrácení přátel, důstojnosti i vůle žít. Stejně tak prázdnota a následky, které si voják nese do dalšího života. Mezi tím vším marastem ale také přátelství, odhodlání a důvěrná láska mezi Gauntem a Ellwoodem, která nás provází celým příběhem.
Po celou dobu mi kniha připomínala Remarque, který narazil na young adult literaturu..A i když mi nejvíce sedla část, kdy Gaunt a Ellwood musí bojovat zvlášť, každý sám za sebe, člověk těm dvěma držel palce až do samého závěru.
Mrzí mě, že mě kniha nechytla za srdce tak moc, jak jsem si přála ale chválím ne příliš častý výběr tématu první světové války a odvážného výběru ústřední milenecké dvojice.

2 26.04.2025

Zajímavý vhled do života na pro mě exotickém severním konci světa. Na úplném severu Grónska žije několik desítek Inuitů.. V zemi ledu, tmy, medvědů. Tam, kde malé děti přihlížejí kuchání tuleňů, lišek s narvalů, kde co si neulovíte to nejíte. Kde zásoby a pošta přilétají helikoptérou podle počasí, stejně tak na počasí závisí váš život, pokud potřebujete lékařskou péči, protože se vrtulníku dlouhé týdny nemusíte dočkat. V zemi s vysokým počtem sebevražd mladých lidí a kde základní škola má dětí méně než je prstů na jedné ruce.
Je to také reportáž z koutku světa bohatého na nerostné suroviny, a s obrovskou americkou vojenskou základnou. Reportáž, která nám vysvětlí proč je Grónsko důležitým špendlíkem na Trumpově mapě, proč se jedná o jeho suverenitě a odtržení od Dánska a co vlastně chtějí místní ukazují nynější volby.

Tři hvězdičky, protože čtení bylo takové mihotavé, pomalé a zdlouhavé jako život za polární noci. Ale na únorové mrazy výborná kulisa:)

“Slzy nikoho nepřekvapí. Ani krev. Protože to tady znamená jak smrt, tak život.

2 14.03.2025

Kruh životních osudů rodiny Smolíkových se v závěrečné části série uzavřel a Štěpán Javůrek to dokázal citlivě a s grácií.
Kniha začíná nelehkým tématem politických lágrů a prací v dole, kde je František už deset let politickým vězněm. Naprostá odevzdanost, těžká práce a děsivé podmínky okamžitě vtáhnou do děje. Stejně tak navázaná vězeňská přátelství, která budou trvat do konce života.
Když už František vůbec nedoufá, že by svou rodinu ještě někdy viděl, přichází změny a i on se dočká propuštění a návratu zpět do milovaných Sklářů. Přiznám se, že opětovné setkání s maminkou mi vehnalo slzy do očí.
Jak se ale začlenit zpátky po takové době do společnosti, s nálepkou politický vězeň a s podlomeným zdravím? A jak se vrátit do rodiny, kde i pro vlastního syna je František cizí člověk?
Díky za všechny příběhy, které ukazují pohnuté osudy obyčejných rodin, které zavinil režim a lidé jako Tomeček …a jestli se na každou sv..i vaří voda, v 60.letech začíná bublat i na něj, což je zadostiučinění pro všechny čtenáře trilogie. Stejně tak i epilog, který se citlivě vrátil k rodině Fuchsových a nechal historii pootevřená dvířka.

15 23.02.2025

Autorka Renáta Kalenská se nebála sdílet svou osobní zkušenost se sexuálním násilím a rozhodla se toto téma otevřít v knize rozhovorů s jedenácti dalšími ženami a muži, kteří šli na světlo se svými traumatickými zážitky, které jim navždy změnily životní cestu.
Citlivě vedené rozhovory ukazují co s lidskou psychikou udělá ztráta kontroly nad tělem, nemožnost bránit se, znásilnění či dlouhodobé sexuální zneužívání v dětství. Kniha poukazuje na stigmatizaci osob, bagatelizování činů společností, i mezery v trestním právu v neprospěch znásilněných.
Zamrzlé duše vysvětlují, proč většina obětí před násilným činem zamrzne a není schopna reagovat aktivněji, proč si predátoři vybírají zrovna takové oběti a proč se oběti ozývají až po letech s mnohdy stále nezpracovaným traumatem.

“Když jako oběť zažiješ ztrátu kontroly, máš strach, že se to stane znova. A ten strach nějakým způsobem manifestuješ. Chodíš trošku jinak, jinak se koukáš..To jsou všechno věci, které agresoři dokáží poznat.

3 15.02.2025

V roce 2018 Nobelova cena za literaturu udělena nebyla…
A může za to jedno jméno Jean-Claude Arnault, který stál v čele skandálu, jenž otřásl švédskou akademií, která má na starosti udílení Nobelových cen. Švédská novinářka, které se podařilo v rámci investigativní novinařiny proniknout do nejvyšších pater švédské kulturní scény a sesbírat dost důkazů o několik desítek let trvajícím obtěžování, znásilňování a ponižování žen v oblasti kultury, umožnila zpětné vyšetřování těchto mnohdy promlčených činů.
18 žen bylo postupně ochotno vyjít na světlo se svými traumatickými zážitky, za které se doteď styděly nebo se bály a společně poslaly Jean-Clauda Arnaulta na dva roky do vězení a po zbytek života mu kniha a množství článků, přidaly nálepku sexuálního násilníka a uzavřely mnoho cest ve švédském kulturním prostředí.

Kniha má obrovskou výpovědní hodnotu, neboť takové lidi jako Harvey Weinstein nebo Jean-Claude Arnault najdeme v každé době a v každé zemi. A je třeba aby se ženy nebály ozvat a aby dále nedocházelo k téhle kolektivní slepotě trvající celé roky.

Co se týče samotné četby řadím tuhle absyntovku mezi ty nudnější, dočítala jsem ji spíše násilím.

1 05.02.2025

Poslech audioknihy byl takovým utrpením, že ani samotný příběh vysokoškolačky Tildy, která váhá mezi svým vlastním štěstím, užíváním studentského života a zodpovědným přístupem ke své mladší sestře a matce - alkoholičce mě za srdce nechytl. Linka běžného života s matkou alkoholičkou je zajímavá ale určitě jsou lépe zpracované příběhy.
Strohý styl mi nevadí, ale označování přímé řeči ..Tilda:…Viktor:…. mě při poslechu neskutečně iritoval a byl důvodem, proč jsem knihu dočetla horko těžko.

2 28.01.2025

Krátký autobiografický román je intimní zpovědí ženy, která se snaží vyrovnat a smířit se ztrátou partnera.
Povypráví nám historii svých vztahů a sexuality, představí nám scénu českého moderního umění a vezme nás do severoamerické divočiny, kde byla chvíli šťastná.

I přes nesourodost témat je příběh hezky uspořádaný, bavila mě romantická linka i obraz dnešního umění. Zároveň se autorka dotýká témat dnešní společnosti.
Příjemné netradiční čtení, které mi v daný moment hezky sedlo.

3 04.01.2025

Další soubor výzkumů a čísel o tom, jak málo se v moderním, běžném životě přihlíží na potřeby žen a jak si ženy musí vydobýt své místo v androcentrickém světě - světě tvořeným muži pro muže.
Ne, není to žádný feministický výkřik. Až na základě čtení těchto souborů si uvědomíme jak ostré lokty musíme mít, pokud chceme prorazit, jak moc jsou běžné potřeby žen přehlížené a jak těžké to máme v obyčejném životě.. Myslíte že ne? Co takhle police umístěné ve výšce průměrného muže? Mobilní telefony dělané na velikost mužské ruky, bezpečnostní prvky v autě uzpůsobené mužům a ne ženám, které musí sedět mnohem blíže volantu, a které pak při autonehodách mnohem častěji umírají? Co takhle teplota v práci nastavená stabilně mužům a ne ženám, kterým bývá častěji zima, ochranné pomůcky nebo neprůstřelné vesty, které jsou šité podle mužského těla.. léky mající jiný účinek na muže a ženy, kryty a uprchlické tábory bez osvětlení, ve kterých dochází ke znásilňování, to že jen ženy se bojí večer v parku a muži nikoliv… a to se nebavíme o umlčování žen v politice, následky válečných konfliktů pro ženy a dalších feministických tématech. Příkladů v knize je nespočet a všechny jsou podloženy fakty a výzkumy.
Rozhodně stojí za to o takových tématech mluvit a psát i přesto, že ke změnám ve společnosti dochází minimálně nebo velmi pomalu.

Hodnotím knihu s knihou Silvie Lauder, která se mi líbila více, protože se zaměřuje na problematiku českých žen i nám známých historických osobností .

Genderově neutrální neznamená genderově spravedlivé.

1 28.12.2024

Spisovatel Ben se vrací do Salems Lot aby nabral inspiraci pro svůj nový román.. Ospalé městečko mu však poskytne více materiálu než by se mu líbilo a vezme si úplně všechno …
Klasická upířina v podání Kinga má svůj krevpijící nudný začátek, několik bočních dějových linek, které nikdy nezapomenete a finále zahrnující krev, zabíjení a ztrátu 90 % postav, i když musím říct, že tady se King držel ještě při zemi a děj mi hrál spíše na city než na žaludek :)
Vyzdvihuju postavy otce Callahana a malého Marka Petrieho, King dětské postavy umí skvěle.

“..potom se shýbl, v náručí dítě.
Co přišlo potom, byl už jenom hnus. “


A jak níže píše MartyM, po dočtení knížky se vraťte k prologu. Krásně to zapadá. Díky

9 25.11.2024

Knihu nehodnotím, protože se ve mě bijí dva názory…
Zápisky jedné neuvěřitelné ženy/maminky, která udělala maximum v péči a výchově syna s autismem v době, kdy tahle diagnóza neexistovala. Podrobný popis výchovných metod, běžného života, příprav do školy a koleček s lékaři a medikací je velmi zajímavý a kniha může pomoci maminkám se stejnými starostmi.

Na druhou stranu se jedná o osobní zápisky, které primárně nesloužily k publikaci i přes mnoho zajímavých ukázek života a medicíny v 60.letech je mnoho záznamů stereotypních a knihu tak za půlkou odkládám.

Ale před maminkou smekám a heslo v nadpise se mi vrylo pod kůži.

Obálka z nakladatelství Paseka je úžasná, a tím, že je kniha k dostání v Levných knihách je dostupná všem.

4,5/5
Tak tohle mě sakra bavilo! Čteno jako audiokniha s perfektním přednesem, který dobře vtáhl do velice reálně působícího děje.
Taková klasická zombie apokalypsa, zaměřená na naši českou kotlinu. Právě proto mě to tak bavilo - mrtvé Brno, známá místa, české nátury..
Rychlý začátek, co vtáhne do děje, nemoc, která nakazí všechny, umírání, mrtvoly všudy a pár imunních “šťastlivců. Ta chvilka, kdy si člověk uvědomí, že si může dělat a vzít si co chce, hledání dalších přeživších a vytváření pestrých skupinek snažících se přijít na to, jak přežít dál bez všech vymožeností denní doby se zombie v zádech.
Jednu hvězdu si zaslouží dvojka Tryskáče a Johana, se kterými jsem se hlavně v první půlce dost bavila. Jako nejlepší kapitolu pak hodnotím výsadek v Beskydech s ostravskou grupou přeživších, protože ano, takhle by vypadala realita podobné apokalypsy.

“ Na cypa taka apokalypsa, aspoň že chlastu je dost.

Půl hvězdy dolů za Epilog, který jsem nějak nepobrala a z pozice časové osy a postav na mě působil při poslechu zmateně.

7 03.11.2024

Kateřina je taková melancholická duše, která se po tragické smrti otce, který byl pro ni patrně nejdůležitější osobou, vrací do Borkova k babičce. Schovat se, zahojit se, nadechnout a přijít na to, co s životem dál.
Na dlouhých procházkách se psem najde otráveného orla a pár dalších ptáků a rozbíhá se tak nicotná vesnická detektivka. Zároveň tam na louce najde i možnou novou lásku a impulz do života v podobě veterináře Honzy.

Debutový příběh autorky moc hezky plyne, čtení je příjemné i přesto, že největším zvratem je otrávení domácí kočky Milušky. Ne vážně udržet příjemné tempo u 300 stránkové knihy, ve které se toho moc neděje a kde hlavní postava je nemastná neslaná třicítka, která si nechá říkat Kačenko a jako vystudovaná soudkyně nemá žádný drive.. to považuji za opravdové umění autorky.

2 15.10.2024

Co se stane, když se průměrný ničím nevybočující člověk dostane v komunální politice dál než očekával nebo než očekávala jeho rodina? Křeslo starosty maloměsta sebou nese nejen touhu po moci, sebevědomí ale také zodpovědnost a vnitřní boj mezi tím dostat se ještě výš a být dobrým člověkem.
Úplně jiná politika se pak odehrává doma. Neustálé tahanice o moc, nadvládu a kariérní růst udávající sebevědomí obou manželů. Závist, nepodpora, toxicita pramenící z vlastní nespokojenosti. Už dlouho jsem nečetla knihu o tak vnitřně ubohých a chudých lidech, kteří na těch cca 200 stranách vystřídali několik změn povah, prozření a pár maniodepresivních záchvatů.
Kniha není žádnou vysokou literaturou, ale je čtivá. Moc. Bavilo mě plácat se v tom vztahovém sajrajtu s postavami.
Autorka @alzbetabublanova píše krátké knihy, které vystačí na jeden večer nebo delší cestu vlakem. A zrovna v téhle je namíchán dobrý koktejl všeho. A než se začnete nudit, jste na konci. A i takové knihy jsou někdy fajn.

1 06.10.2024

Bála jsem se. Moc. Bála jsem se, že se mi kniha od Klabouchové zase nebude líbit. Ale pomyslnou jiskřičkou mi bylo, že tady u hororového tématu může přehánět a fantazírovat tak, jak to má autorka ráda ( a tak jak mi to překombinovávání u jiných knih autorky vadí).
A ono to tady opravdu funguje. Je to čtivé a sakra napínavé od samého začátku. A i přesto, ze i tady se zase na můj vkus příliš tlačí na pilu, nevadí mi to.
I když jsem se u audioknihy občas ztrácela v časovém období i postavách, i když ze mě při první zmínce o LSD vypadlo “jéžišmarjá.. nevadí.
Moc jsem si užila reálie ztracené Šumavy a faktografické údaje.

“Kdo sleduje mlhu, jakoby byl už mrtvý .. a mrtví stopy nezanechávají.

5 28.09.2024

Druhý díl se vzhledem k druhé světové válce dějem trochu oddálil od hornictví a života ve staré Karviné. A to co mi ve dvojce chybělo mi trochu depresivně nadělil třetí díl. Postavy se, jestli je jen trochu možno, vrací ke svým starým životům a domovům a každý se snaží vyrovnat s osobními ztrátami.
Není ale možno dlouho tesknit, je třeba budovat vlast a socialismus. Šachty produkují černé zlato, je třeba plnit plány a jít dál než dovoluje bezpečnost práce.
Je mi smutno z toho, co soudruzi dopustili na dolech, v Karviné i na lidech.
Autorka svou kroniku dotáhla do konce a i třetí díl je stoprocentní. Díky relativně nedávné historii mohla do příběhu zařadit množství reálných postav, kterým věnovala i medailonek na konci knihy. A celý příběh je tak zase o něco živější. Uzavřela životní kapitoly postav, které známe od prvního dílu a dalším postavám dala šanci na nový život.

“Naděje neznamená, že se ti splní, co si přeješ. Uchovat naději znamená věřit, že všemu zlému navzdory bude jednou zase dobře.

22 17.09.2024

Tu ta bichla je fajna pro všetski robky, synky i gizdy co tudyk do Ostravy zabludi dal jak na Stodolni kde možu enem chlimpat a smykat sa. A nedejboha budu tež muset podřystat s jakymsyk cypem ať už o robotě, baniku či kereho šlaka.

Někdy se říká, že ostravština je mnohem blíže spisovné češtině než dialekty středních či západních Čech. To nevím ale jsem ráda, že se vydávají publikace, které náš specifický dialekt představí i lidem dál od Hranic na Moravě. :)
Moc hezky zpracovaná kniha jejímž základem je závěrečná vysokoškolská práce Alžběty Štenclové, která ke slovníku vytvořila vydařené ilustrace, kterým vévodí odstíny šedé a černé bo uhle že jo.
Knihu na kvalitním papíře vydalo ostravské nakladatelství @bilyvigvam které stojí například za sbírkou Jak se líčit v nemoci. Já jim moc děkuji, že mi knihu svěřili do rukou.
Je povedená a za mě je to skvělý suvenýr z nadcházejících Colours of Ostrava, případně vtipný dárek pokud máte šamstra či robku z druhé strany republiky.

8 31.07.2024

“Co když musí nejdříve něco odejít aby něco nového mohlo přijít?

První část knihy je takové pařížské And Just like that.. alespoň tak si překladatelku Marii představuji. Padesátiletou francouzky šik ženu, pracující u laptopu, pobíhající po uličkách Paříže, kávičky a obědy s nejlepší kamarádkou Evou, výlety po okolí a jejíž jedinou Pain je pain au chocolat :)
Ta první část mě bavila neuvěřitelně moc. Autorka stejně jako u první své knihy dokáže přenést atmosféru místa na papír tak jako byste tam byli. Miluju. Takhle to pro mě mohlo být celou knihu a mizet se vůbec nemuselo. :)
Jenže výčitky, strach a přehnaná péče dcery společně s nástupem covidové pandemie donutí Marii uvažovat nad svým životem. A nejprve šílený nápad zmizení z povrchu zemského a inscenace vlastní smrti se začnou stávat skutečností..
S nástupem covidu v knize, který mi při čtení tak jako v životě vzal tu francouzskou pohodu, kavárny a cestování jsem měla strašný problém. Stejně tak s celým tím nápadem zmizet. Mé racionální já pracující navíc ve zdravotnictví mě nutilo přemýšlet nad tím, co všechno by Marie musela udělat aby to klaplo. Ale každá moje námitka byla vzápětí rozmetena autorkou. Měla to opravdu dobře promyšlené, takže nemám moc co vytknout. Sakra.
Jen pořád prostě nevěřím, že by tohle někdo udělal sobě a svým dětem. Už je nikdy nevidět..

Závěrečný epilog byl dojemný a po dočtení jsem knihu zavřela a pohladila. To dělám vždy, když mě kniha tak hezky zasáhne u srdce.
Líbila se mi a všechny nesrovnalosti, které mě štvaly budiž odpuštěny. A Vám, pokud se necháte bez velkého přepřemýšlení unášet, se bude líbit taky.

5 30.07.2024