Šikmý kostel 3
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533189/bmid_sikmy-kostel-3-65e02586d9bd1.jpg
5
1921
1921
Šikmý kostel série
< 3. díl
Románová kronika ztraceného města, léta 1945–1961. Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?... celý text
Přidat komentář
Děkuji autorce za poslední díl příběhů z mé rodné země. Nepředpokládám, že by se odhodlala napsat ještě další díl, i když si dovedu představit ještě 1961-1993. Bylo by to ale ještě pořád zajímavé pro většinu čtenářů?
A popravdě řečeno, když jsem viděl, že 3. díl končí rokem 1961, začal jsem se obávat, kdo z hrdinů zemře na dole Dukla. Když pak tam nastoupil Julčin manžel Karel, viděl jsem to už celkem jistě, že top bude on. Autorka však díl uknčila ještě před tragédií, ponechává si tedy opravdu dvířka pro čtvrtý díl otevřená?
Krása. Velice pěkně napsané, čte se to samo a ještě se člověk poučí. Přidala jsem si autorku do oblíbených.
Tak a máme za sebou finále. Vzhledem k tomu, že od přečtení prvních dvou dílů uplynul delší čas, tak jsem to vzal znovu všechno najednou. A třetí díl byl pořádná jízda, stejná jako první dvě knížky. Autorka má neuvěřitelně načteno a promítá do spletitého (někdy až trochu dost) příběhu se spoustou postav velké množství příběhů. Někdy mi přišlo, že co se stát reálně mohlo tak se stane jedné rodině. Zatímco u prvního dílu jsme byl nadšen, tak zde jsem už úplně uchvácen nebyl, ale pořád je to silně nadprůměrná kniha, která zakončuje celou ságu.
Neskutečná paráda, literární koncert a obrovská služba regionu. Přečtení historického románu pochopitelně z nikoho neudělá experta na Karvinsko, ale jako odhalení a předložení prvků z velmi zajímavé a složité historie poslouží Šikmý kostel královsky.
A lépe to už předložit ani nešlo - skvěle sestavené příběhové linky, propracované, uvěřitelné postavy, čtivý styl. Věřím, že celá trilogie obstojí v čase a stane se součástí české literární klasiky.
Emotivní, syrové, a přesto jemné. Karin Lednická opět dokazuje, že umí vyprávět historii skrze obyčejné lidské osudy tak, že se vám vryjí pod kůži.
Pořád mám stejný názor jako po přečtení prvního dílu. Pravda oblíbila jsem si některé postavy a byla jsem velmi zvědavá, jak to s nimi dopadne. Celkový dojem ze série výborný, velmi pěkně napsáno.
Druhý díl to nepřekoná a místy se to na můj vkus až moc táhlo, ale jinak super čtení.
Celá série Šikmého kostela patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy přečetla, a doporučuji ji, kudy chodím. Je to syrové, drsné a množství postav může ze začátku čtenáře mást, ale jakmile se zorientujete, čeká vás opravdu strhující čtenářský zážitek.
Závěrečný díl si drží stejně vysokou úroveň jako předchozí dvě knihy, ale paradoxně mě bavil o maličko méně, historické a kulturní události, které ovlivňují osudy postav, jsem totiž většinou znala, takže jsem si dokázala představit, kam se příběh bude ubírat. A taky že se tak ubíral.
I tak to ale bylo skvělé čtení a užila jsem si každou minutu strávenou s knihou. Klidně bych brala i pokračování, i když vím, že ho autorka neplánuje.
Těším se ale na další tvorbu Karin Lednické , rozhodně si ji nenechám ujít.
Předchozí díly jsem si užila asi trochu více, i když vlastně nedokážu vysvětlit proč. Nicméně stále skvěle napsané, čtivé a jsem moc vděčná, že jsem měla možnost tímto způsobem nahlédnout do kraje i doby mně tak vzdálené.
Závěrečný díl trilogie jsem přečetla v okamžité návaznosti na díl druhý, aby mi neutekly souvislosti a nálada. Musím obojí ocenit: dusivost třetího dílu se vyrovnala hrůzám dílu druhého i jakési rozmarné kresbě úplného začátku. Nečekala jsem, že se dozvím všechno o osudech všech, postavy se propadaly do nebytí jako poddolované domy a ulice, a všechno postupně pokrýval popílek a saze zapomnění. Skvěle vystižená atmosféra a výborné zapracování reálných osudů - závěr s životopisy a fotkami mne moc potěšil. Vůbec nelituju času, který jsem s hrdiny strávila, a možná se k trilogii časem vrátím.
Výborné zakončení celé série. V tomto dílu je věnováno méně prostoru česko-polským půtkám, které poznamenaly životy hlavních osob v minulých dílech. Tentokrát je hlavním středobodem knihy vzestup komunistů a propagování jejich ideologie, která jde doslova přes mrtvoly. Například ve zinscenovaném soudním procesu s vedoucími pracovníky na šachtě, kde došlo k výbuchu. Jenže problém nebyl v těch lidech, kteří byli odborníky na svém místě, problém byl v nucení k překonávání rekordů v "rubání", takže bezpečnost práce byla na posledním místě.
Hůř se mi to všechno četlo, protože bydlím blízko kraje popisovaného v knize a částečně jsem zažila tu dobu, kdy platilo: Já jsem horník, kdo je víc? Nic proti jejich těžké práci, klobouk dolů před nimi. Jen ta ideologie tu profesi zprofanovala. A taky si ještě z dětství pamatuju, že v knize zmiňovaný severomoravský komunistický pohlavár Kolder patřil mezi největší zrůdy komunismu v tehdejším Československu.
Osudy některých postav se úplně nedořešily, ale tak to bývá i v životě.
Konečné rozhřešení.
Z dob, kdy jsem sice ještě nebyl naživu, nicméně na Barboru jsem jezdil jako děcko na brigádu a na Duklu na praxi už jako učeň (což je dneska slovo spíš asi neznámé) si odrobit, už i po pádu starých pořádků, výuční list spojený s maturitou, kdy učiliště na Šumbarku se divoce měnilo z hornického na "technické". O půl páté ráno u Renety, v mrazivé tmě, v narvaném Ikarusu, kdy v tom kloubu lítaly vločky sněhu, plný kotel šašliku za 9 korun s černyma haviřama s namalovanýma očima. Nenáviděl jsem ten smrad olejem načichlých ocelových skříněk, šlamu a opracovávaného kovu, kdy jsme museli pilníkem sjet 8 mikrometrů za 6 hodin a toho mistra, co si tam celý den četl noviny a pak mi dal čtyřku. Tam jsem se přesvědčil, že na šachtě nesmím skončit!
Děda i tata, původně z Jeseníků, skončili na šachtě za čorkybyznys, který byl tehdá zcela běžný a nikde nikdy nic oficiálně nechybělo, ale asi měli smůlu, a babka s tetou pak provozovaly hospodu v Petřvaldě. Bohu-žel-či-dík znám spoustu těch věcí jen z vyprávění, nicméně měla ta doba i tu šťastnou podobu, s myma rukama olšovýma a hlavu dobru, jsem si mohl jako synek z nuzné rozvracené chudé rodiny udělat vyšku. Nakonec je stejně polovina rodiny tak jako tak s šachtama spojená, šváru zavalilo, až je z něho jiný člověk, nevlastní tata rubal ještě na Šalamouně a Zárubku jako brigádník v 60cm vysokých slojích a pak dělal až do důchodu bezpečáka.
To co jsem tak nenáviděl a z čeho se mi povedlo se s vypětím všech sil vysmeknout, se s odstupem času a v knihách Karin Lednické změnilo v jistou nostalgii a teď už i v hrdost. Okolí šachet, tu strašnou měsíční krajinu plnou trubek a hlušiny jsem poznal, vždy to ve mě vzbuzovalo odpor a smutek, ale nikdy by mě nenapadlo, že tam všude okolo kdysi leželo město, ani potom, co jsem pracovně objížděl šachty a teplárny. Pamatuju ještě pár cygánských rodin, co se tam motaly, ale už ani ty baráky tam nejsou.
Šikmý kostel je výjimečně skvěle napsaný. Povedlo se pospojovat milované i nenáviděné v zázračný celek, a jistě i lidem, kteří za komunistů havířama a celým našim regionem opovrhovali, dává nahlédnout na vše s odstupem a kapku jiným pohledem, stačí si nechat srdce otevřené. Vláčeni jsme dějinama všichni, bez možnosti měnit ten mocný proud, který vzniká úplně jinde.
Velmi jsem se těšila na třetí díl (z obou předešlých jsem byla nadšena), ale přiznám se, že mě zklamalo, ačkoliv vím, že to ve skutečnosti postihlo mnoho matek, že se Anuška nedočkala svého Tomaszka nebo alespoň informací o jeho osudu. To je jen můj opravdu osobní názor mámy a babičky, která doufala ve šťastnější konec.
Jinak, přestože lze jen obdivovat, jak autorka díky studiu historie, opět pravdivě popsala život jedné obyčejné rodiny v další historické epoše, závěrečný díl mě tolik nezaujal. Osobně si myslím, že mi především vadilo to, jak politika a politikaření zasahovalo i do příběhu a rodinných vztahů. To však ale není chyba autorky, ale spíš jde o mé preference rodinných kronik a ság a v té době politika do rodinných vztahů často silně zasahovala, bohužel, tak to opravdu bylo.
Na závěr velmi oceňuji zařazení autentických fotografií a informací o skutečných postavách, které ve svém románu autorka zmiňovala.
Přečetl jsem po delší pauze od 2. dílu. Klobouk dolů před odvedenou prací autorky. Rodokmen pomohl, často jsem si v něm ujasňoval kdo ke komu patří :-) Četlo se to velmi dobře, přesto si myslím, že z celé série se jedná o nejslabší díl.
Čteno po čtyřech letech od druhého dílu. Prvních 200 stran jsem měla trochu zmatek v postavách ale rodokmen na začátku knihy mi byl v tomhle ohledu hodně nápomocný. Jsem rozhodně ráda, že jsem se k ní dostala, i když to vždy nebylo úplně lehké čtení.
Skoro jako bych v Karvinné s postavami třetího dílu žil, tak dobře napsané. Celá trilogie je parádním památníkem zmizelému místu, tamějším obyvatelům a obecně celému hornictví.
Obdivuji autorku za zpracování o velmi náročných tématech a životech lidí v tomto kraji. Na tento díl jsem se těšila, ale nečetl se právě lehce. Mnohé osudy lidí byly velmi těžké až tragické. Dozvěděla jsem se mnoho informací, které jsem neznala a pochopila co dokáže moc a ideologie.
Celou sérii jsem si velmi užila, je napsaná čtivě, zajímavě, postavy jsou jasně rozeznatelné a celkově si myslím, že toto je jedna ze serií, která je vysoko nad tím, abych ji hodnotila.
Je podle mě prostě skvělá a stojí za přečtení.
Po dočtení jsem si udělali výlet k šikmému kostelu, což doporučuji i vám, jestli ho máte v rozumné vzdálenosti.
No a musím říct, že po přečtení se mi otevřely oči, co se týká regionu, ve kterém sama žiji.
Nicméně když budu úplně poctivá, ten poslední díl se mi nečetl úplně nejlíp, ale to je jen faktem, že éru komunismu vážně nemusím. Stále byla ale řeknu, že je skvěle napsaná a důležitá k zakončení celé serie.
Štítky knihy
komunismus česko-polské vztahy hornictví podle skutečných událostí Lebensborn Karviná důlní nehody pronásledování církve Karvinsko monstrprocesyAutorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Nadále smekám před paní Karin Lednickou. Já si před třetím dílem, znovu přečetla dva předchozí díly. To byla jízda. Tato trilogie mi nejenom rozšířila obzory, ale změnila můj pohled na Těšínsko. Děkuji. Mimochodem, je to výtečně napsáno. Bravo.