lapagerie
komentáře u knih

(SPOILER) Jsem poněkud zklamaná. Retrospektivní vyprávění obou hlavních hrdinů začíná v mládí a končí v okamžiku, kdy se mají setkat (a vlastně ještě ten dodatek na konci). Ale ani jeden příběh mě moc nezaujal. Petr je sebestředný egoista, podrazák, sobec a alkoholik. Zvedal se mi z něj žaludek. Upřímně nevěřím, že by se někdo tak moc dokázal změnit. Kamila je taková nemastná neslaná, moc mě nebavila. A ta růžová duha klenoucí se od jednoho k druhému na konci byla moc i na mě.


Tak jsem napsala dlouhý komentář a on se mi neuložil... Ve zkratce - čekala jsem víc reálií, ale přidana romantika a pomsta nevadila. Osud Evangeline mě zaskočil, Hazel nepřekvapila a Mathinnin příběh by zasloužil víc pozornosti v závěru. Stala se z ní jen okrajová figurka. Škoda. Ale knížka je to čtivá, téma zajímavé. Co mě praštilo do oka - použití výrazu gulag. Ten fakt nemá co dělat v příběhu z 19. století


Tři časové linie, ale přehledné. Sympaticky strašidelný starý dům, dávná tragédie a duch, který nehodlá jen tak odejít. Téma se mi líbilo, i využití skutečných poválečných událostí jako odrazového můstku.
Trochu jsem nechápala Veroniku a mátly její duševní pochody a halucinace. Vadila mi ale dost zásadní nepřesnost v okamžicích, kdy Veronika bere léky na úzkost. Když už autorka použila konkrétní název léku, mohla si aspoň zjistit, jak se užívá. Tak, jak to popsala, je prostě nesmysl.


Dva úplně jiné světy. Mia s dcerou Pearl, nekonformní umělkyně, fotografka, která nikde nemá pevné kořeny. Elena s téměř dokonalou rodinou, domkem v prestižní čtvrti, kde i tráva roste podle pravítka. Tu téměř dokonalou rodinu narušuje jen svéhlavá Izzy, která se rozhodoně žádným pravidlům podvolovat nehodlá. A když se Elena rozhodne pátrat v minulosti své nájemkyně Mii, přesvědčená o oprávněnosti svého jednání a dobrém úmyslu, rozhoří se velký problém.


Jak může čin jednoho člověka zničit celou rodinu. Renata emigruje a v socialistickém Československu bez mrknutí nechá manžela a dvě děti. Nic nechápou, neví, nerozumí. A aby se nenudili, státní komunistický aparát jim matčinu emigraci pěkně osladí. Žádná studia, žádné slušné zaměstnání, sem tam výslech na STB. A pod tímto tlakem se začnou i charaktery těch tří měnit. Někdo se změní v silnou osobnost, někdo prohnije až na kost, někdo jen tak přežívá. Kolem se potulují různé figurky, které někdy hlavní hrdiny pošoupnou na jiné políčko hry, jindy jen tak prosviští. Nechtěla bych tu dobu zpátky.
Co mi vadilo - zbytečná postava nemastné neslané Kateřiny, naopak bych ocenila více Kláry nebo Hany. A chybělo mi nějaké ukončení. Děj tak nějak vyšuměl do ztracena


Jsem nadšená. I přesto, že je to bichle, čte se to samo. A ačkoliv v příběhu nenastávají žádné extra dramatické situace, děj se netáhne, nenudí. Tři kamarádi, Etienne, Adrien a Nina. Nerozluční, jedno tělo, jedna duše. A Virginie, vypravěčka. Mně tedy došlo, o co jde, až někde za stranou 400... Ale nevadilo mi to, naopak jsem byla zvědavá, jak se s tím Tři popasovali. Valérie Perrin je prostě Autorka s velkým A.


Audiokniha. Čekala jsem trochu něco jiného. Začátek byl fajn, mystický. Záhada s andělem slibovala zajímavou zápletku. Jenže postupně se z příběhu stala rozvleklá detektivka s mnoha vycpávkami. Taková nastavovaná kaše, kdy v půlce pochopíte a čekáte, až to pochopí i hlavní hrdinové.


Brožovaná knížka, která stojí za přečtení už jen proto, aby si člověk osvěžil paměť. O likvidaci řeholních řádů se toho moc nepíše a když už, špatně se to čte. Autorka vybrala několik příběhů řeholnic (a jednoho kněze), které byly v padesátých letech násilně spolu s dalšími sestrami internovány ve sběrných klášterech a pro mnohé to znamenalo prakticky vězení, hlad, nucené práce. Kupodivu se shodují v tom, že to jejich společenstí posílilo, semklo.
Osobně bych ocenila větší rozsah v jednotlivých zaznamenaných příbězích, ale chápu, že jde o vzpomínky a moc se s nimi nadělat asi nedá. Chtěla bych si víc přečíst třeba o běžném dni v internaci. O tom, jak reagovali lidé kolem. O přístupu referentek (dohlížitelek)...
Chyby a překlepy zamrzí. Potěšil slovníček na konci.


Zajímavě pojatý příběh, kdy své kapitoly vypráví lidé a některé i psi. To mě překvapilo, bylo to takové osvěžení. Doba, ve které se kniha odehrává, je hrozná. Poválečná bída a padesátá léta. Do toho křivé charaktery, zrady, podrazy, úplatky. Tajemství více či méně temná. Ale i nějaké to štěstí a láska. Zakončení se opravdu povedlo, pěkně spletitý uzel. A jsem ráda, že boží mlýny si taky trochu zamlely.


Šarlatové písmeno je klasika. Síla Hester Prynnové, která se postavila celé společnosti se musela někde vzít. Možná Nathaniel Hawthorn skutečně prožil zakázanou lásku, která ho inspirovala k napsání slavného románu. A pokud ano, autorce se povedlo nabídnout, jak se to mohlo všechno stát. Isobel by mohla být velmi autenickým předobrazem Hester, v knižním Hawthornovi najdeme temné stránky reverenda Dimmesdalea. Asi bych nezaplétala do děje ještě problémy otroctví, když už se linka točí kolem čarodějnoctví, ale co už.


Překvapivý úlovek v knihovně. Rozhodla jsem se knížku přečíst, abych nebyla úplně zaostalá ohledně LGBTQ komunity a byla jsem nadšená. Velmi autenticky podané myšlenkové pochody dítěte i teenagera, který tak úplně nezapadá a mnohdy si s tím neví rady. Bojuje se sebou, s okolím. Úplně jsem si vzpomněla na svou vlastní pubertu :) A to jsem neřešila vlastní identitu jako Ferdie. Bavila jsem se nad Ferdovým humorem a sarkasmem. Rozhodně to stojí za přečtení. Půl hvězdičky dolů za na mě moc sladký konec.


Moje třetí kniha od Danuty Chlupové. Moc mě nevzala, ale vlastně nevím proč. Osudy obou hlavních postav jsou tvrdé, člověk by je nechtěl zažívat. Ale asi mi vadila Mathildina linka. Je až neuvěřitelná, tedy její vztah s Thomasem a přesun do Polska.
Námět je fajn, ale prostě mi zpracování to nějak nesedlo. Obálka knihy mi přijde úplně mimo, zavádějící.


Zpracování Českého rozhlasu. Půl hvězdičky navíc za příjemný poslech. Začátek mi přišel fajn, ale jak se najednou začalo všechno jen dařit a dny byly růžové, růžovější a nejrůžovější, byla z toho najednou červená knihovna s příběhem o kulaté nedoceněné princezně.


Velmi překvapivá knížka. V pozitivním slova smyslu. Ačkoliv vcelku je příběh poměrně smutný. Tři sestry, které se vzájemně moc nemusí, ačkoliv už spolu nežijí v jedné domácnosti. Matka, balancující věčně mezi nimi a přiklánějící se pořád jen na jednu stranu. Kristýna, rozvedená, nesebevědomá, ale překypující láskou, o kterou nikdo nestojí. A proto volí nefér zbraně. Magda, vdaná, s dcerou a laskavým manželem. Přesto nespokojená a toužící po vzrušení ze zakázaného. Iva, puberťačka, která jediná to má v hlavě srovnané. Jenže doma je přehlížená, navíc. Matka Milada, zklamaná životem, který jí pořád před oči nastrkuje hřích minulosti. A nakonec David, kolem kterého se to všechno točí. Hodně dobře propracované.
Osobně chápu Kristýnu, ale už ne její jednání. Magda mi postupem času byla pořád víc nesympatická. Bezohledná. Jediná Iva by byla ta, se kterou bych se chtěla kamarádit.


Audio. Detektivka jako taková je na 3,5 hvězdičky. Uvěřitelná, žádné nadpřirozené schopnosti obou vyšetřovatelů. Konec takový nedotažený. Ohledně Pavly, Nadi a vlastně i Emy. Ale přidávám hvězdičku za Příbram a okolí :) Paďousy pod hlubošským kopcem, Dominikální Paseky i sráz nad Litavkou, ze kterého kluci sledovaly nahou utíkající ženu... Když ta místa znáte, hned je to všechno živější.


Náhodná výpůjčka z knihovny a příjemné překvapení. Zaujala mě amišská komunita, ačkoliv je v příběhu spíše okrajovou záležitostí. Ale zápletka je dobrá, napínavá, postavy uvěřitelné. Postava vraha mě tedy poněkud zarazila, čekala bych asi víc nápověd a vodítek během děje. Možná si ještě nějakou knížku ze série přečtu, amišové jsou vděčné téma.


Zrovna dočteno. A ještě pořád jsem v mysli na té zahradě. Neskutečný. Zpočátku se příběh zdá takový jednoduchý. Kněz, který přestane vnímat službu Bohu jako poslání a odejde do civilu. Vrátí se do domu, kde vyrůstal a nachází nový směr, kterým se dát. Jenže pak se to začne zamotávat a najednou jste v hlavě člověka, který ví, že jeho pocity nejsou správné. Je zoufalý, pronásledovaný a nezná řešení. Na jednu stranu je vám ho líto a na tu druhou zas ten soucit rychle mizí. Dokonale napsáno. A obálka je fantastická.


Pořád jsem čekala, co se stane, ale vlastně v celém příběhu nenastal žádný výrazný zlom. Tak nějak si plyne, hlavní hrdina vysvětluje, proč se zapletl s STB a jak žije jeho rodinou v Dubně. Sem tam se objeví se nějaká dějová linka, která zas vyprchá. Ale půl hvězdičky přidávám za rozšíření vědomostí o existenci Dubny.


Omylem jsem si stáhla třetí díl místo druhého, takže mi zpočátku nebyl jasný obrat ve vztahu mezi Avou a Lucem. Ale vlastně to ani tak nevadilo. Samotná zápletka mě ale moc nebavila. Ani ta kolem Christiana, ani kolem mrtvého šéfinspektora. Navíc témata korupce a organizovaného zločinu mi moc nesedí. Teď asi nechám oba vyšetřovatele oddychnout, pak se vrátím ke druhému dílu a uvidím, zda budu pokračovat.
