Atlantis
komentáře u knih

No... už jsme měli lepší, že? Tady máme vlastně jen kus jednoho ne úplně zajímavého souboje. Trocha humoru i akce, ale celkově jen lehce přes průměr.


Začíná mně trochu tahat za uši to "názvosloví". Každý hledá svůj vzorec, svoji tajnou zbraň, svůj kód nebo co a ve finále to vypadá hrozně uměle. Ale jinak se bavím dost, postavy jsou zajímavé, zápasy napínavé.


Sakamoto Days baví, o tom není sporu, klady píšu snad u každého dílu - skvělá akce, zajímavé nápady, parádní humor. Pořád se ale nedokážu ubránit pocitu, že je příběh zvláštně prázdný. Kam vlastně směřujeme? Čekáme až co? Chybí tomu ten král pirátů, hokage, záchrana princezny.


Konec devadesátek, čtyři britské holky mají přespávačku. Titanic, vodka, pizza. Jenže ráno se vzbudí jen jedna. A nejen to, zbývající spacáky jsou prázdné. Co se tak mohlo stát? Jak je možné, že zmizí tři lidé a ten čtvrtý si toho ani náznakem nevšimne?
Premisa je poměrně zajímavá, ale provedení pokulhává na obě nohy. Hlavní postavě chybí hloubka, nechápete, jak se může takhle chovat. Situace často sledujeme ze dvou stran, ale nic nového nám jiný pohled nepřináší. Nemáte dostatek informací, abyste mohli svými vlastními silami poznat pachatele... No výtek je dost, ale pochval jen málo. Knížka je útlá, nemáte tak pocit, že se moc zdržujete a přeci jen chcete vědět, jak to vlastně bylo. Konec mi nevadil, i když byl... specifický.
Přespávačka je kniha, která se určitě bude vyskytovat v takových těch výprodejích za 39 korun, v tom případě zkuste, jinak běžte svým životem dál bez ní.


Tohle byl nějaký kanadský žertík, že? Takové haha hihi utahování z fanoušků a opravdové finále teprve vyjde, že ano? Neříkejte mi, že několikadílná série se vyřeší v doslova (a to prosím opravdu bez nadsázky nepřeháním) v pěti okýnkách, ještě za doprovodu sfx "Pííích"? Vážně? Tohle je prostě trapné. Uspěchané, neuspokojující, podprůměrné. Baltimore u mě nikdy nebyl top komiksem, ale tímhle se doslova a do písmene pohřbil.


Mýty se rozeběhly naprosto fantasticky. Jak jsem byl z počátku (cca první dva díly) rozpačitý, jestli chci v tomhle světě pokračovat, tak se vyloženě těším na pokračování. Postavy jsou vynikající, dialogy vyšperkované, akce si nevybírá, postavy umírají a rodí se nové... Tohle prostě chcete číst, tohle musíte číst!


OK, tak beru zpět svůj nelichotivý koment z předchozího dílu. I když jsme celou dobu v minulosti, tak je příběh velmi zajímavě vystavěný a bavil jsem se nadmíru. Ale teď už zase zpátky do normálu ;)


Hmmm... To byla ale zvláštní jízda. Na jednu stranu dětská, ale pak přilezou naprosto ohavná a hororová monstra. Z jednoho úhlu řešíme kolaps planety, abychom pak obdivovali komicky vyprsenou bojovnici. Taky z různých úhlů. Ale vlastně si celkově nestěžuji. Svět má velký potenciál, očividně se nebudeme bát zabíjet postavy, design příšer je skvělý a že je manhwa netradičně v barvě? Proč ne, příběh je tím výrazně živější. Určitě chci číst i další díl, snad nedojde pára.


Já bych tak rád tuhle sérii přestal číst, je to vlastně pořád dokola. Postavy se mi pletou, nefandím ani jedné, pořád někdo brečí, řve a utírá nudli. Ale v každém díle je maličký háček, nějaké navnazení, které mě nutí číst dál.


Výrazné zpomalení a možná až moc. K mrtvým postavám jsem si v minulosti nikdy nevytvořil tak silné pouto, abych je musel půl knihy oplakávat. Finální souboj relativně solidní, ale jinak si z Prázdných hrobů na zadek nesednete.


Slušný, ale nijak nevybočující díl. Lovci se stále ještě prokousávají tajemným "hradem" a jedeme jeden boj za druhým. Jsem spokojený, ale nebudu za chvilku schopný tento díl odlišit od jiných.


Super, tak už si asi můžu otřít nervózně opocené čelo, Berserk jede. A šlape skvěle. Kresba skvělá, brutalita šokující, příběh... no ten lehce stojí, ale dobře, přimhouřím oko.


Musel jsem na chvilku zastavit a vrátit se do knihovny, jestli jsem něco nepřeskočil, protože některé scény nenavazují úplně na předchozí díl a sledujeme postavy, o kterých jsme nemluvili jak dlouho... čtyři knihy? To bylo zvláštní. Ale jinak můžu kopírovat svůj názor u předchozí části - výrazně jiný Gantz než na začátku, ale to neznamená špatný.


Je zajímavé, kam se Gantz před svým finále posouvá. Už delší dobu nebyla žádná šílená řežba, výrazně jsme zklidnili a zpomalili a já se docela bavím. Pořád platí, že je dost hluchých míst, ale jinak jo, proč ne.


Mám mladšího sourozence. Ségru. Takže jsem čekal, jak se tady uvidíme, zasměju se a možná nostalgicky zavzpomínám. Ale teda, tady se nedalo na postavy jakkoliv napojit. Humor je neskutečně povrchní a nijaký, neusmál jsem se asi ani jednou. Naprostá zbytečnost.


Následuje dramatizované shrnutí knihy:
"Tome, tvůj otec tě chce zabít!"
"Cože? Ale můj otec zmizel spolu s náhrdelníkem!"
"To nebyl tvůj otec. Ani náhrdelník. A ten, kdo tě chce zabít, není vlastně tvůj otec, ale nevlastní bratr."
"A můj pravý otec?"
"Ten jen obskočil tvoji matku, protože tvůj nevlastní bratr společně s jiným nevlastním bratrem chtěli taky obskočit tvoji matku. Ale neboj, nebyla to tvoje matka, ale služebná kamarádky tvojí nevlastní matky."
"Tak teď už zbývá jen najít ten náhrdelník a stanu se lordem!"
"Myslíš ten náhrdelník se sokolem nebo jestřábem?"
""
Pokud by to někomu nebylo jasné - Dítě moru je podivně napsaná, k uzoufání nudná a nepřehledná telenovela, kterou zachraňuje jen období Cromwellových nepokojů. Nedoporučuji asi nikomu.


Já... já jsem to asi úplně nepochopil. Ale jestli jsou moje myšlenkové pochody správné, tak je Chainsaw man hlubší, než to z počátku vypadalo. Příštím dílem končíme, takže si nechám finální názory na příště.


Asi je to tím, že jsem si dal od Baltimora delší pauzu, ale docela jsem si čtení užil. Příběh je tedy rozseknutý do dvou průměrných příběhů, ale jako celek je to dostatečně akční, temné a hnusné, že se těším na další díl.


Tokyo Revengers mají zvláštní kouzlo, které mě u nich pořád drží, ale přitom se moc nebavím. Jsou tady vlastně pořád ty samé zápory - postavy jsou naprosto tupé, pořád někdo brečí, lidí je tady jako smetí... Ale vždycky je tam nějaký drobeček, který mě naláká na pokračování. Uvidíme ale, jak dlouho mi to ještě vydrží.


Osmý díl Jujutsu Kaisen je destilát toho, co nemám rád - fillery + flashbacky do minulosti. Nudil jsem se až k uzoufání a jelikož příště v téhle lince pokračujeme, mám chuť úplně přeskočit.
