Atlantis
komentáře u knih
Kouzelník Merlin
Mary Stewart
Panebože, tohle byla tak nudná záležitost. Merlin je nesnesitelný. A říkají mu to i další postavy - z ničeho si nic nedělá, všechno ví, všechno zná, zlé věci se dějí jen lidem kolem něho, ale mu samotnému ne. Poslední kapitola je pak vyloženě vycucaná z prstu, neprosto nesmyslná, jen abychom přivedli na scénu Artuše. Postavy se chovají jako po lobotomii a ty nekonečné popisy? No asi je můžeme přičíst stáří knihy. Určitě nebudu v sérii pokračovat a nejspíš i brzy zapomenu, že jsem tuhle knihu četl.
Město, kde chybím 4
Kei Sanbe
Zase kvalitní díl, tahle série zatím tedy neklesá. Děj se s tím nepáře, pořád se hýbeme dopředu, některé momenty jsou vážně mrazivé (doslova - viz scéna na sněhu). Jsem zvědavý, kam se posuneme dál, to budeme takhle zachraňovat jedno dítě po druhém? Uvidíme.
Redukce
Greg Rucka
Bavím se, tahle série zraje jako víno. Koncept lazarů se s Drakem zajímavě rozrůstá, potenciál je velký. Jediné, co mě úplně nebere je celkový koncept (jakási snaha o změnu světa), ale uvidíme, to se ještě může hnout kamkoliv.
Maus – Souborné vydání
Art Spiegelman
Kniha, ať chcete, nebo ne, stojí na postavách. A když je naprosto nesnášíte, čte se takové dílo těžce. Autorův otec byl nesnesitelná postavička a vlastně i samotný Spiegelman mladší mne ke konci dost unavoval (ale ne, napsal jsem komiks a lidi ho čtou, brek smrk). O situaci Židů za druhé světové se nedozvíte nic nového, silných momentů je tady taky jen pár. Jmen tolik, že by Trůny zaplakaly. Nadšený jsem nebyl, čekal jsem od téhle komiksové klasiky mnohem víc.
Město, kde chybím 3
Kei Sanbe
Nečekal jsem návrat do současnosti tak brzy, ale jsem za něho rád, sledovat třicátníka, jak roste z malé holčičky bylo znepokojující. Vraha tuším, ale doufám ve zvrat.
Cvičitel kanárků
Olivier Legrand
Neurazí, nenadchne, v rámci série lehký nadprůměr. Líbí se mi, že děti postupně stárnou a tím se mění i jejich problémy a řešení situací. Ale jinak je příběh jednoduchý s jasným záporákem a to mě nebaví.
Pchjongjang: Výlet do Severní Koreje
Guy Delisle
Snažil jsem se už u Barmy, ale asi nebude Delisle moje krevní skupina. Jeho komiksy mě totiž moc nebaví. Možná je to tím, že o daných zemích už mám dost načteno a zajímavosti mi tak nepřijdou moc zajímavé, ale tady mě ta monotónnost ubíjela.
All you need is kill - Stačí jen zabíjet
Rjósuke Takeuči
Následuje trapný názor: americký film se mi líbil víc. Manga mi přišla zvláštně zamotaná, nemohl jsem (nebo jsem možná jen nechtěl) se v ní vyznat. Hrdina prošel brutální změnou z panelu na panel, monstra nemají žádný background. Jako průměrné sci-fi se skoky v čase vystačí, ale jinak...
Doktore, to je ale kotrmelec!
Patrick Taylor
Byla tahle série vždycky takhle umrněná? Tenhle díl mi jaksi vadil. Sledujeme doktory, jak (klasicky) strkají nos, kam nemají. Jenže pak se páni doktoři sejdou v obyváku a rozebírají to, co jsme poslední dvě kapitoly sledovali. A dokola a dokola. Taylor "odvážně" nahazuje i problematiku tehdejšího Irska, ale je to tak povrchní a malé, že se s tím vůbec nemusel babrat. Nemám momentálně chuť pokračovat. Původně jsem četl kvůli postavám, ale ty se mi začínají zajídat (bože, jak já se modlil, ať to Kinky nedá, nebo se alespoň odstěhuje), takže už jen zbývá ta atmosféra irského městečka.
Když jedna cesta končí 1
Kanehito Jamada
Hluboký nádech, rychle strhnout náplast, ať to máme za sebou... nebavil jsem se. OK, je to venku. Výdech a podrobněji. Na Frieren jsem se neskutečně těšil, byla to manga, pro kterou jsem kdysi hlasoval, aby u nás vyšla a nemohl jsem se dočkat. Manga je skvěle nakreslená, detaily precizní, možná až moc panelů na stránku. Humor, když se v kapičkách vyskytl, mi seděl, vedlejší postavy mě zaujaly. Ale hlavní kámen úrazu je nejspíš schovaný v tom, že jsem znal hlavní premisu - elfka Frieren zažije s bandou dobrodruhů výpravu za poražením epického zla. Pro ostatní životní událost, pro kterou je lidé budou opěvovat ještě dvě generace, pro elfku, kvůli její dlouhověkosti, průměrné pondělí. A tak jde Frieren světem dál, dekády ubíhají a lidé umírají. Ona by se s tím měla vyrovnat, ale je jí to vlastně... jedno? Hlavní postava působí chladně a roztává jen velmi zlehounka. A já se tím pádem moc nebavím. Jednotlivé situaci by mi nejspíš měly vhánět slzy do očí a já jsem melancholik až na půdu, ale když na smrt svých přátel nereaguje hlavní postava, nemůžu se vcítit ani já. Učednice, kterou v průběhu knihy získá, mi také k srdci nijak nepřirostla a větší plán do budoucna (najít "nebe") mne nezaujal. Určitě ještě zkusím pár dílů, ale nadšení opadlo téměř na bod mrazu.
Bazilišek
Cullen Bunn
Bazilišek je podprůměrný začátek komiksové série (nebo tak alespoň působí). Nakousne se dost věcí, zabije se řada postav, ale je to všechno tak nezajímavé a opakující, že nevzniká nic zvláštního, co by vybočovalo z řady. Nápad se smysly se mi líbil, stejně jako kresba a práce s barvami, ale jinak? Dámy a pánové, zahajte odpočet. Na tenhle komiks zapomenu za 3... 2... 1... Puf.
Do toho, Chainsaw Mane
Tacuki Fujimoto
Následuje autentické zpracování mých pocitů při čtení posledního dílu první řady Chainsaw mana: Huh? Cože? Jak jako? Vážně? Jako vážně? To přece ne? Takhle to všechno skončí? Ale vlastně proč ne, ono to v tomhle divném světě dává smysl.
Skrytý svět šikanování ve školách
Michal Kolář
Nejraději bych nechal knihu bez hodnocení. Přeci jen je vidět její stáří a tématika šikany a jejího řešení se od devadesátých let výrazně posunula k více humánnějším metodám. Trochu se také bojím, že je pan Kolář pohádkář a některé situace se prostě nestaly, nebo jim nebyl přítomen a někdo mu je povídal v hospodě. Devadesátá léta jsem si prožil, metodika prevence už taky dělám nějakou dobu a s podobnými situacemi jsem se nikdy ve svém životě nesetkal. Neříkám, že nejsou, ale pan autor je očividně musí přitahovat, jinak si to nedokážu vysvětlit. Mrzelo mě, že kapitola pro řešení podobných situací je jen malá část na konci a nabízí jen minimum konkrétních rad. Čekal jsem uceleného pomocníka, dostal jsem sbírku bizarních situací.
Solo Leveling 1
Chugong
Trošku jsem se bál, víte, jak to s těmi přechválenými věcmi bývá. Naštěstí jsem ale o Solo Levelingu nevěděl vůbec nic, a tak mě překvapoval na každé straně - barva? Luxus! Krev a mrzačení? Yes, please! Ne všechny postavy musí nutně přežít? Bohudík. Plný počet vlastně nedávám jen kvůli světu. Zatím vypadá jako zvláštní splácanina a já se bojím, že z hlavní postavy bude brzy přesílený macho man, kterého bude nuda sledovat.
Šibujský incident: Hromobití
Gege Akutami
No konečně! Konečně se Jujutsu nebojí do toho šlápnout, vyhnat ven hlavního záporáka a kosit lidi kolem sebe. Líbí se mi, že se jednotlivé souboje prolínají (když někdo porazí soupeře, jde prostě kydlit dál, nesedne si na obrubník a nečeká). Myslím, že příště nás čeká solidní maso, jen mě znervózňuje přítomnost léčitelky, snad to nerozchodí všichni.
Barma
Guy Delisle
Hm. I když je očividné, že dávám vysoké hodnocení, nejsem si vlastně jistý, proč. Komiks nabízí zajímavý pohled na Barmu (Myanmar) v určitém období. Řada zajímavostí a zvláštností byla příjemným zpestřením a kresba, i když dost základní, neurazí. Jenže... jednotlivým příběhům a epizodkám často chybí pointa, nějaké zakončení, nějaký důvod, proč vlastně v knize jsou. Hodně to pak ruší ve čtení, protože očima jedete na další stranu, kde už se ale mluví o něčem naprosto jiném a vy si jen říkáte: "Huh? To už jsme s tamtím skončili?" Všimněte si také, že neříkám, v jakém období jsme, to si totiž musíte poskládat z náznaků a znalostí světových událostí. A to je poměrně otravné. Samotný Delisle mě navíc dost unavoval, vlastně jen celé dny čeká, aby se mohl nalepit na někoho zajímavého a něco zažít, ideálně bez svého dítěte. Podivný je i překlad, některé panely jsou ultra sprosté, jiné divně nespisovné, jen aby zbytek byl extrémně uhlazený. Jenže tohle všechno se ve finále upozadí, protože Barma je komiks, který nabízí pohled na zemi, která má fascinující historii a ještě možná zajímavější současnost.
Look Back
Tacuki Fujimoto
Právě jsem dočetl, takže ve mně pocity ještě dost rezonují. Mangu Look Back ovlivní, jestli znáte její pozadí (protože nikde v manze se o tomto podtextu nedočtete). V roce 2019 proběhl žhářský útok na budovu Kyoto Animation, při kterém zemřelo přes 30 lidí. Útočník byl pomatenec, který tvrdil, že mu studio krade nápady. Už vidíte to spojení? Nechci samozřejmě spoilerovat, ale háže to na mangu dost jiné světlo. Jinak je ale Look Back citlivý příběh na téma přátelství, kreativní tvorby a sobectví. Jak by mohl být život jiný, kdyby... Moc se mi líbí Fujimotova kresba, je tady vidět jasné spojení s Chainsaw manem. Mínusem je pak hlavně složení příběhu. Co je pravda a co fikce je občas složité rozlišit a myslím, že zbytečně. Tohle mohl klidně být malý civilní příběh, tak proč zabíhat do jiných paralelních rovin.
Kouzelnická parta
Neil Patrick Harris
Děs. Děs, běs a nafouknutá bublina. Nesnáším, když si spisovatel o sobě myslí, že sežral veškerou moudrost světa a musí svoje čtenáře poučit. A tahle kniha je takových narážek úplně plná. Vět typu: "Vidíte, já vám to říkal." a "Dávali jste na začátku pozor, teď to bude důležité!", kde na čtenáře mluví sám autor je tady tuna. Neskutečně mě to vytáčí a odvádí od soustředění. I samotná kouzelnická parta je jako podle americké normativní šablonky o zapojení minorit do popkultury - roztomilý blonďáček (aneb pan Harris sám), černý kluk, holka na vozíku, dítě z gay páru, podivná dvojčata... Jen abychom si odškrtali povinnosti. Příběh je tupý, postavy opravdu nemluví přiměřeně věku. Ve finále se mi nejvíc líbily sekce, kde jsou popisovány kouzelnické triky.
Synové impéria
Bill Willingham
Uf, tady asi někdo potřeboval splnit deadline a nestíhal. Velmi povrchní příběhy, dost výplňové, měnící se kreslíři mě iritovali. Hodně jsem se těšil na konec, kde autoři chtěli zodpovědět několik otevřených otázek, ale vlastně to bylo ve finále tak prázdné, že jsme nezjistili nic. Asi si dám s Mýty mini oraz.
Vlci
Bill Willingham
Ale jo, proč ne. Mauglí se mi jako postava líbí stále víc, Wolfi je naštěstí taky zpátky, jeho záškodnická mise byla skvělá ve svojí jednoduchosti a sladký konec? Vždyť to bylo potřeba ;)