Ajrad1981
komentáře u knih
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Knížku jsem už četla, někdy před 20 roky, plus mínus. Takže základ děje jsem si pamatovala a aspoň jsem u toho mohla vnímat další věci. Třeba kolik je v knize závorek. Nic proti nim, ale v přímé řeči je dost dobře nechápu. S tím souvisí další zamyšlení, jestli se mi to tenkrát taky četlo tak blbě. On má holt Lustig velmi specifický styl psaní, ale když si na to člověk zvykne, už to není tak hrozné.
Ale hlavně jsem si mohla všímat věcí přímo z děje. Například jak často pan BB používá obrat "konečné řešení". A ty důvody pana BB, proč pořád platit, byly místy až neuvěřitelně pitomé, jak mu to mohli věřit? Nám to přijde až průhledné, ale my nejsme v jejich kůži, nám nejde o život, nechytáme se zoufale každé naděje. Z těch nacistických zvěrstev tady je mi zle víc než z těch v Krásných zelených očích.
Sedm let v Tibetu
Heinrich Harrer
Zajímavý příběh. Obdivuhodný výkon, přejít takové kopce! Na kochání by byla ta panoramata super, ale že bych musela takovou túru absolvovat... Radši si o tom jen čtu, a až budu mít chuť podívat se na větší kopec, zajedu si na výlet do Alp.
Velmi zajímavé byly popisy tamních obyvatel, zvyků, obřadů, slavností. I mladý dalajlama musel být fajn člověk. Jen mě trochu zatrnulo při větě, že Čína se chystá osvobodit Tibet. Na východě Evropy se právě teď taky "osvobozuje"...
Místo zla
Dean Koontz
Kdybych měla hodnotit jednou větou, zněla by: Co to jako bylo? Nebylo to děsivé, strašidelné, ani moc napínavé, první půlka knihy mě celkem nudila. Na můj vkus moc lidí s "nenormálními" schopnostmi a některé věci přes čáru, třeba ti megabrouci. A konec, no, vystřelit Candymu mozek z hlavy bych považovala za jistější způsob jak ho zabít, to, co vymyslel Bobby, se mi zdá dost nespolehlivé. A další výtky směřují k překladu a k českému vydání vůbec. Aspoň že se to dobře četlo.
Mačacia stopa
Dominik Dán
Nejenom Hercules Poirot zvládne vyřešit několik let starou vraždu! :-) Aneb jak se z dokazování viny stává dokazování neviny. Jen to s Gustavem se mi moc nezamlouvalo, ale politika je politika, co s tím. A je mi trochu líto, že to zmizení devítiletého (jo, v anotaci je chyba) kluka pak nebylo dál řešeno, zajímalo by mě, jestli se jeho otec nechá vydírat, ale to už by sem nepatřilo, vím.
U téhle série mi ani moc nevadí, že nečtu v pořadí, v jakém byly knížky vydány, on totiž pan autor taky píše cikcak. A je úplně super číst to v originále, naučila jsem se nové slovo - zelovoc, strašně sa mi páči. :-D
O veselé mašince
Jan Čarek
Že jsem tuto knížku jako dítě milovala, o tom svědčí její stav. Můj syn ji miluje neméně, takže nestíháme lepit, jak často ji prohlíží. :-)
Už se těším, jak mu budu vysvětlovat, že Mařenka s Anduličkou nemají ani štípačky, ani kombinačky, že to jsou úplně jiné kleště. :-D A taky se těším, až ho vezmeme na výlet parním vláčkem!
Krtek a jaro
Hana Doskočilová
Když to vezmu z pohledu dospěláka, je tam pár blbostí. Sice si nepamatuji, že bych někdy viděla pohromadě sněženky, bledule, petrklíče, pampelišky, ale budiž, jsou to jarní kytky. Ale určitě nemohl kvést brambořík a ocún (nebo že by to byl krokus?). A rozhodně v době, kdy kvetou bledule, nemohl krtek najít sýkorku vypadlou z hnízda.
Ale je to kniha pro děti, syn ji miluje, prohlížíme ji minimálně jednou denně, takže za pět *.
Smrtící soud
J. D. Robb (p)
K úplné spokojenosti mi tentokrát něco chybí. A možná že i něco přebývá. Chyběly mi střety Evy se Summersetem. A ta manželská roztržka mi tam přišla úplně zbytečná rušila mě. Celkově mi to přišlo jako bez šťávy, dialogy i popisy, ale to mohlo být překladem. A co mě vytáčelo, ale za to taky autorka nemůže, byly chybějící mezery mezi pasážemi. Je tam třeba popis toho, co dělá Eva na centrále, a najednou bez nějakého upozornění čtete o někom jiném na jiném místě. To byl fakt takový problém ty pasáže oddělit prázdným řádkem?!
Celibát
Johannes Ferch
Joj, tak z téhle knížky musela mít církev opravdu radost! Ani by mě nepřekvapilo, kdyby byla zakázaná. Takové bičování církve a hlavně celibátu!
Jinak ta knížka je prakticky o ničem, teda pokud čekáte nějaký děj. Všechno, co se tam děje, se podle mě děje účelově. Bylo by totiž dost divné, kdyby všechny argumenty proti církvi říkala jedna a ta samá osoba, tak tam autor musel napasovat nějaké další postavy.
Hodnotit tuhle knížku je dost těžké. Četla jsem ji dlouho, ale to je možná dané 100 let starou češtinou a filozofickou povahou knihy. Takovéhle filozofování nevyhledávám, nejsem na to asi nějak správně naladěná, ale občas se to dá a navíc tady mě to celkem i bavilo a bylo tam i několik zajímavých postřehů. Ale děsně mě štvala postava Viktora Erba, což je u hlavní postavy docela problém. No, tak zlatá střední cesta.
Pro svět mrtví
Graham Masterton
Katie mi jako člověk je míň a míň sympatická. Štve mě její potřeba dát si před spaním drink (a kolikrát ne jeden) a rozčiluje mě její sexuální život, jak neví, jestli jít do postele s tím nebo s tamtou, případně s oběma...
Co se týče případů, tak se mi zdá, že by bez té poruchy nic nevyšetřili, pořád se motali a nic neměli, až pak jim spadlo do klína vyřešení. Jen mi na konci chybělo sdělení, že se podařilo vyřešit vše a pozatýkat všechny, teda pokud k tomu došlo.
Ještě pár poznámek: John byl vůl, neměla jsem ho ráda nikdy, co si jako myslel, že dělá? A poslední stránky naznačují, že další díl bude z hlediska Katiina osobního života celkem zajímavý.
Jeho slovo je zákon
Ed McBain
McBain se nějak rozjel! Tolik mrtvol znám z novodobých thrillerů, tady mě docela překvapily. A to Eda zvládnul na pouhých 166 stranách! Jenom je dost děsivé, že jsou to v některých případech skoro ještě děti...
Spiknutí oběšenců
Vlastimil Vondruška
Tak teda nevím, to za doby Přemysla Otakara II. neexistoval jednoduchý zločin? Takhle překombinované plány snad ani nemohl nikdo vymyslet, teda kromě pana Vondrušky. :-D A co teprve když ten překombinovaný plán něco pokazí a musí se vymyslet jiný, ještě překombinovanější! To je pak dílo! Já osobně jsem ještě snad ani jednou nedokázala přijít na to, kdo je pachatel, natož abych věděla proč! Ale jako oddechovka jsou tyhle knížky skvělé.
Hrajeme si s nejmenšími
Jackie Silberg
Knihu jsem sehnala, když byly synovi 4 měsíce. To najednou už tolik nespal a vyžadoval pozornost a zábavu. A kdo má malé dítě, tak ví - když ho něco zabaví, tak na chviličku a druhý den to samé nezabírá. Potřebovala jsem proto inspiraci. Ale kniha mě zklamala. Sice mě hned pobavila první hra, kterou jsem pro daný věk nalistovala - zdvihání miminka a dotýkání se nosů - protože náš miláček vážil už přes 8 kilo, tak by to byla dobrá posilovačka. Ale jinak jsem inspiraci nenašla.
Tak kniha zůstala nedotčená a až teď před koncem roku jsem ji vzala do ruky, abych šla dál s čistým čtenářským štítem - a můj dojem nebyl o nic lepší. Hrát si s chlapečkem teď zvládám bez nápovědy, naštěstí, protože pro jeho aktuální věk bych tam inspiraci nenašla, je to ještě zoufalejší než pro ty 4 měsíce.
Vůbec jsou všechny ty hry variací na: zpívejte mu, čtěte, povídejte si s ním, mazlete se. Pořád dokola se to opakuje, u každého věku. A to se musí někomu radit? A některé říkanky uvedené v knize mi přišly poněkud ujeté... Takže mně kniha určitě nepomohla.
První krev
Angela Marsons
Když jsem poprvé zalistovala knížkou a viděla jméno Dawson, zarazila jsem se a teprve pak jsem si všimla, že je to nultý díl. :-) Což je dobře, protože mám ještě dva díly ze série nepřečtené a takto jsem se mohla do vánočního dárku začíst hned, bez obavy, že mi něco unikne.
A za mě super! Ale dost nepříjemně mě překvapilo, jaký byl Dawson arogantní, sebestředný a až nezdravě sebevědomý, bez špetky sebereflexe. Naštěstí to vypadá, že z toho vyrostl.
Hana
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Nerada čtu knihy, kolem kterých je moc velký humbuk, takže bych s Hanou ještě nejspíš nějaký rok počkala, ale potřebovala jsem ji do Čtenářské výzvy. A musím uznat, že ten humbuk je oprávněný. Kniha se čte dobře, hned na začátku se člověk musí zamyslet nad tím, jaké maličkosti ovlivňují naše životy, a velmi brzo pochopí, proč je na obálce žloutkový věneček.
Nicméně pár věcí mi vadilo. Nebo spíš chybělo. Trochu jsem postrádala nějaké další informace o Jarmile, nějakou úplně banální zmínku, třeba že prodává v zelenině. Ale víc mi vadí, že nevím, jakou cestou se Ivana stala Rosinou kamarádkou. Za mladých let kamarádila s Hanou a kamarádství skončilo proto, že Hana mohla studovat a Ivana to nerozdýchala, a válka je pak dokonale pohřbila - to přátelství, samozřejmě. A přitom v první části je Ivana Rosinou kamarádkou. Ano, jsou to maličkosti, ale brání mi v tom dát plný počet.
Ale jestli něco vážně oceňuji, tak starou paní Zítkovou. Musela moc dobře vědět, co viděla, a že to zahrála do autu krysami a držela jazyk za zuby, tak to zaslouží minimálně 2 zlaté medaile.
Nejšťastnější batole v okolí
Harvey Karp
Tak já nevím. První díl mi přišel super, tady mám dost rozporuplné pocity - možná je to i tím, že jsem to četla strašně dlouho. A možná je problém i v tom, že jsem se ty rady podvědomě snažila použít i u svého dítěte, přestože batolecí období začínáme až teď.
Pěti hvězdičkami hodnotím poslední část, kdy byly přesně popsané problémy podle věku a rady, co s tím dělat. Kdyby takhle byla seskládaná celá knížka... Tohle je asi moje největší výtka zbytku knihy, že jsem občas marně hledala věk, kdy který postup lze na dítě použít.
Celkem dobrá je pasáž, jak odnaučit své dítě nočnímu vstávání, ale jaksi nepočítá s variantou, kdy se prcek nebudí hladem, ale prostě jen proto, že si potřebuje zadumlat prs. Při odmítnutí následuje vzteklý řev, na který mi (zatím) rady dr. Karpa nefungují.
Celkově mám pocit, že bych tu knížku musela mít pořád při ruce a hledat v ní. No, ale něco jsem si snad zapamatovala...
Jo, a zkoušeli jste někdo mluvit batoletštinou? A taky jste si připadali jak idioti? :-D
Odcizený dopis / Zlatý chrobák / Von Kempelen a jeho objev / Mystifikace
Edgar Allan Poe
Chtěla jsem si zpestřit čtenářskou knihu a knihu vydanou před rokem 1921 vzít doslova. Nápad za všechny drobné. :-) V první povídce jsem musela některé věty číst několikrát, než jsem pochopila jejich význam. Pak už to bylo dobré, zvykla jsem si.
Odcizený dopis a Zlatého skarabea jsem znala, starý překlad jim na kráse neubral, ty hodnotím 5 hvězdičkami. Další dvě povídky mě zas až tak neoslovily, ale byly zajímavé.
Poutník, čarodějnice a červ
Christopher Paolini
Knihu jsem si nevybrala sama, dostala jsem ji. Dlouho jsem se jí vyhýbala, měla jsem obavy, že nebudu vědět, která bije, když neznám Odkaz Dračích jezdců. Teď se mi akorát hodí do výzvy a jinou vhodnou knihu jsem neměla po ruce, tak jsem si řekla "Budiž".
Moje obavy byly celkem zbytečné, Odkaz Dračích jezdců evidentně není nutné znát, ale možná, kdybych ho četla, můj pohled na knihu by byl jiný.
Už na začátku mi tam něco přišlo málo originální, ale nevím co. S Dračími jezdci jsem se setkala už u Feista, i když to byli asi jiní Dračí jezdci, takže okopírovaný je nejspíš jen název, jinak to vypadá na jiný příběh. Pak ten pocit neoriginality začal pomalu ustupovat, nic dalšího ve mně pocit deja vu nevyvolalo.
Hodnotím zlatým středem. Míň hvězdiček by nebylo fér, a bych dala víc, muselo by mě to strhnout k tomu jít shánět Odkaz, a to se nestalo.
Dopisy, které nikdo nečetl
Iona Grey
Některé dějové linky byly úplně jasné - Jess, Will, komu patří ten dům, jak to dopadne s Danem a Stellou. Některé věci mi zas přišly úplně zbytečné, jejich jediným účelem bylo asi pozdržet "velké finále". Něco mi tam chybělo. A něco jsem zase absolutně nepochopila - ty dopisy, které nikdo nečetl. Takové kamarádství a úplně zaniklo, že Stella nešla navštívit Nancy a že Nancy se neobtěžovala navštívit Stellu? Jasně, pak by ty dopisy ovšem byly přečtené a nebylo by o čem psát.
Celkově je to jakési přeslazené.
Tess z d’Urbervillů
Thomas Hardy
Poprvé jsem se o téhle knížce nedozvěděla ve škole (kupodivu), ale o mnoho let později na kurzech angličtiny, kdy ukázka z filmu byla součástí učebnice. Byla to pasáž, kdy Angel přenáší dívky přes vodu. Nic mě neupoutalo natolik, že bych si řekla: Jo, tohle si přečtu.
Podruhé ke mně nakoukla, když jsem četla Padesát odstínů šedi. Fakt, že to byla Anina oblíbená kniha, mě asi měl spíš odradit, ale nestalo se. Když jsem pak knihu objevila v knihobudce, MUSELA jsem si ji půjčit.
Kniha je psána naprosto úžasně, krásné poetické popisy, až jsem litovala, že momentálně nejsem ve stavu, kdy bych si je dokázala náležitě vychutnat. Asi se budu muset ke knize někdy vrátit, až bude příhodnější doba.
Děj je místy celkem předvídatelný a postavy? John je lempl, Joan druhý, oba si chtějí zajistit bezstarostný život prostřednictvím svojí dcery a dávno zašlé slávy. Alek je ne na facku, ale na ránu pěstí, Angel, jak vypadal sympaticky, mě krutě zklamal. Tess je chudák holka, kterou okolnosti dohnaly tam, kam ji dohnaly, nic nebyla její chyba, její špatná volba.
Přesto celou dobu nic nenasvědčovalo, že zůstanu s pusou dokořán. A přece se stalo! Ten konec je naprosto geniální! Přestože tragický, tak kouzelný, cokoliv jiného by z knihy udělalo kýč. Takže opravdu myslím, že si dám za pár let repete.
Neználkovy příhody
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Tuhle knížku vytáhl na jaře přítel, že bude našemu synovi číst - i přes moje námitky, že čtyřměsíční mimčo z toho nic mít nebude. Takže jsem v podstatě poslouchala jako audioknihu, ovšem s příšerným přednesem. :-)
Já sama jsem Neználka nečetla, když jsem byla malá, takže i pro mě to byly nové příběhy. Krásné milé příběhy. Jen mi moc nepasoval konec, čekala jsem, že poslední věta bude o tom, jak Neználek konečně sesmolil dopis, a ono ne.