Nesnesitelná lehkost bytí přehled

11.05.2025

Uffff, tak to mi dalo hodně práce přesvědčit se, abych to dočetla. Za mě byla kniha " Nesnesitelná snůška žvástů". Dvě hvězdičky dávám za cenné mapování tehdejšího režimu, což osobně považuju za velice důležité. Jinak hrůza a děs - postavy mi byly všechny vyloženě protivné, ospravedlňování nevěr, které zřejmě tehdy bylo vyloženě životním stylem podle toho jak to pan Kundera podává, se u mě nesetkalo s pochopením. A všechny ty úžasné myšlenky, co tady zazněly..... no já jsem je asi nepochopila.

09.05.2025

"Milovat někoho ze soucitu znamená nemilovat ho opravdu."

Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí.

Nenacházím vhodná slova, která by vyjádřila ten neskutečný zážitek, kterým byl pro mě tento příběh.

Dva páry, které jsou spolu propleteny. Československo v době, kdy politická situace není úplně jednoduchá, útěky, ať už za milostnými aférami nebo do zahraničí. To vše ovlivňuje hlavní postavy.
Tomáš je lékař, ale také svým způsobem bohém, Tereza je citlivá duše, která se těžce vyrovnává s milostnými avantýry svého muže.
Sabina je umělkyně a Franz je starší, velmi vnímavý.
Jak moc ovlivní životy útěk do Curychu, jak moc ovlivní vztah Tomáše a Sabiny celý příběh?

Líbily se mi hluboké myšlenky, kterými je kniha protkána. Autor se ztotožňuje s tím, že láska začíná ve chvíli, kdy se žena vepíše svým prvním slovem do naší paměti. Kundera filosofuje o životě, jeho smyslu, o lásce a o tom, jak moc dokáže dát smysl žití. Zamýšlí se nad mýty, například z Platónova Symposia. Podle něj lidé byli dříve hermafrodité a Bůh je rozpoltil na dvě půlky, které od té doby bloudí světem a hledají se. Láska je touha po ztracené půli nás samých. A přitom jeho otázky i odpovědi jsou dvousečné.
"Člověk nikdy nemůže vědět, co má chtít, protože žije jen jeden život a nemůže ho nijak porovnávat se svými předchozími životy, ani ho opravit v následujících životech. "
"Einmal ist keinmal." Co se uděje jen jednou, jako by se nestalo nikdy. Smí-li člověk žít jen jeden život, je to, jako by nežil vůbec.
"Ideál je, jak známo to, co se najít nikdy nedá."

Stejně jako "řeka teče od věků do věků a lidské příběhy se dějí na břehu. Dějí se, aby byly zapomenuty a řeka řekla dál."
Za sebe musím říct, že tento příběh nezapomenu z mnoha důvodů.
Rozplakalo mě v něm několik scén.
Vrána v náruči Terezy, Karenin, u kterého jsem vzlykala a nakonec i dnešní závěrečná část audioknihy. Ještě ve středu jsem slyšela hlas Jiřího Bartošky, který je pro mě nezapomenutelný a který knihu namluvil, jako živý a teď už promlouvá z opačného břehu řeky.
Se slzami v očích píšu tyto řádky a musím souhlasit, že někdy to žití je nesnesitelné a někdy je to lehkost.
A tak jako k životu patří láska, patří k němu i smrt.

Nezapomínejte žít, žijte s lehkostí, je to mnohem snesitelnější než tíha.
Es muss sein. Musí to být.