Napoleon - díl II. - Císař Francouzů (1804–1821) přehled

19.05.2025

Problémem této knihy je fakt, že vám absolutně zboří vaše uvažování o Napoleonovi a vše, co vás učili na základce, střední nebo fakultě. V každé takové instituci jste totiž slyšeli, že Napoleon byl lidožrout a stál za každou válkou. Kovařík vám ovšem osvětlí, že ve více než celkem v sedmi protinapoleonských koalicích měly prsty hlavně Angličané a obzvlášť ruský imperátor Alexandr. Kniha je skutečně obsáhlá a vysvětlující snad každou bitvu, ke konci jsem měl už problém s dotčením. Ovšem to byl můj soukromý problém, protože Buonapartovi prostě musíte fandit a konec je více než smutným zakončením jeho fenomenálního života. Skutečný reformátor a velký voják s několika špatnými rozhodnutími občas i se špatným odhadem situace. Ale i tak Vive L´ Empereur!!!

25.08.2023

Pro mě rozhodně čtivá a zajímavá kniha. Svým způsobem se dá napsat nečekaná "bomba" (alespoň pro mě), neboť pokud bych měl shrnout podané informace, tak z knihy vyplývá, že Napoleon byl (navzdory obecně rozšířenému hodnocení) podprůměrný vojevůdce-stratég, zahraniční politik a dokonce i vojevůdce-taktik na úrovni větších vojenských celků. Ono to samozřejmě není tak jednoduché. Z podaných informací vyplývá, že Napoleonova hvězda začala klesat zhruba po tylžském míru uzavřeném v roce 1807 (a prudce pak padat od 1812). Jednou ze zásadních otázek je proč. Jiří Kovařík dává jednu odpověď. Před rokem cca 1807 byly Napoleonovi protivníci ještě neschopnější než Napoleon, proto před rokem 1807 Napoleon dominoval. Ale na rozdíl od Napoleona se jeho protivníci dokázali poučit. Z knihy také navíc vyplývá, že Napoleonovy schopnosti a psychické rozpoložení se s ubíhajícími roky prudce zhoršovaly. V konečné fázi svého působení jako vůdce Francie se Napoleon nervově zcela sesypal. Nejedná se z mé strany o žádnou bulvarizaci skutečnosti, ale o shrnutí v knize uvedených informací včetně citací vzpomínek Napoleonových souputníků, kteří mu byly v kritických okamžicích po boku. Takže v knize je např. zachyceno, jak se Napoleon během událostí končících bitvou u Lipska v roce 1813 nemohl rozhodnout, jak reagovat na přibližování vojenských útvarů protivníků z různých směrů, takže vydával pouze zmatené rozkazy a francouzské jednotky se neúčelně točily v kruhu. V knize jsou také citace vzpomínek spolubojovníků líčících, jak Napoleon apaticky seděl a nebyl schopen reagovat na vývoj situace na bojišti. Je citována vzpomínka, jak Napoleon sedíce na koni záměrně najel schválně nad minu před výbuchem a je na čtenáři, aby se přiklonil buď k tomu, že se jednalo o pokus sebevraždy nebo o projev rezignovaného postoje, "ať se děje vůle boží" (nakonec kůň zahynul, Napoleon přežil). Byl tedy Napoleon v něčem schopný? Z knihy se jeví (a hlavně z prvního dílu Kovaříkova životopisu Napoleona), že byl vynikající motivátor z hlediska vnitřní politiky Francie a motivátor a vojevůdce menších vojenských jednotek. On byl tedy schopen i geniálních myšlenek strategických, politických a taktických pro velké útvary, ale bylo to dohromady v souboru s myšlenkami a názory chybnými. A Napoleonovi chyběla schopnost vybrat a provést správná rozhodnutí. Dost často těkal mezi jednotlivými variantami a často buď vybral špatně, nebo stále přeskakoval v rozhodnutích "sem a tam". S tím podle všeho souvisí další důvody Napoleonova pádu po roce 1807 a úspěchů před tímto datem: před rokem 1807 byla mezinárodní situace méně komplikovaná, vojenské operace probíhaly s menšími vojenskými celky a Napoleon proti sobě nepoštval ještě všechny potenciální spojence a potenciálně neutrální státy. To jak např. Napoleon zabředl do války ve Španělsku byla strategická chyba na úrovni chybného útoku do hloubi Ruska v roce 1812.

Shrnuto, kniha svrhla Napoleonovo hodnocení z piedestalu představy neomylného vojevůdce, ale přitom zůstalo plastické vylíčení převratné epochy napoleonských válek.

Co se týká vlastní knihy, chybí v ní mapy politického uspořádání a vztahů mezi státy. Vzhledem ke komplikovanému vývoji a roztříštěnosti států v Evropě by to čtenář ocenil (včetně vývoje a změn v čase. Také by si často zasloužily kritické rozbory uváděné číselné údaje o velikosti vojenských útvarů a válečných ztrátách v bitvách a během přesunů na vojenských taženích. Někde ty číselné údaje navzájem nesedí a odporují si (např. ztráty na straně 388), jindy budí údiv a rozpaky informace o tom, že např. během několika málo týdnů byly početní stavy vojsk navýšeny až o statisíce vojáků. Zřejmě se ty číselné údaje vyskytují v historických pramenech, ale chtělo by to rozbor, zda je alespoň teoretická šance, že to odpovídalo realitě.

Napadaly by mě i další postřehy, ale nepíši komplexní pojednání a jak se říká, v nejlepším se má přestat. Tak se tím budu v tuto chvíli řídit. Vzhledem k celkovému dojmu, jaký ve mě kniha zanechala, dávám 5 hvězdiček.