Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR přehled

04.05.2025

70% - "Jednou jsem šla na koleje dříve než obvykle, vedle mě Severokorejec oblečen ve vojenské uniformě do telefonu s klidem říkal: "Už běžte z pokoje, Nina se blíží." A jako správný Korejec se u toho na mě koukal, usmíval se a přikyvoval. Vůbec mu nepřišlo divné, že to slyším. Kontroly jsou dokonce tak běžné, že Severokorejci samotní se je nesnaží skrývat."
Od autorky jsem četla velmi působivá Svědectví o životě v KLDR a ve srovnání s tím mi tahle knížka přišla slabší (i když pořád hodně zajímavá, protože kdo z nás by se tam vůbec odvážil odjet a ještě zkoušet, jak daleko se dostane do "zakázaných" chudých uliček od těch centrálních, povolených a nablýskaných dřív, než ho zastaví tajná policie). Ale přece jen je to na tom znát, že je zde Severní Korea popisovaná očima studentky, cizinky (která má mj. srovnání s Jižní Koreou a nebojí se ho v KLDR sdílet alespoň se svými profesory korejštiny), a nikoli občana KLDR, který se tam narodil a prožil život, jako tomu bylo ve Svědectvích. Jako cizinka má přesně dané, kde bydlí, kdy dostává jídlo (a na rozdíl od většiny Severokorejců ho alespoň opravdu dostává), kam chodí studovat a kdo ji učí, kam v Pchjongjangu může jít a kam se dostane při schválených výletech za hranice města. O skutečném životě v KLDR se tak dozvídá jen z toho, co při těchto omezených výpravách vidí a co jí řeknou učitelé (zjevně jako schválenou verzi) nebo pár z těch, které potká. Takže si vypomáhá informacemi z jiných knih o KLDR (z hlediska provedení knihy musím říct, že bylo dost otravné podrobnější vysvětlivky pořád dohledávat na konci knihy, tam by měly být maximálně odkazy na použitou literaturu), což je sice fajn, protože čtenář se k přečtení těchto dalších knih třeba ani nedostane - anebo má alespoň tip, co dalšího si přečíst, ale občas pak samotná Špitálníkové knížka působí spíš jako esej poskládaná z informací z jiných knih a proložená občas nějakým tím zážitkem. Škoda také, že nebylo víc fotografií s ohledem na omezené možnosti v KLDR fotit (a hlavně pak vyvézt fotky za hranice).
"Často jsem přemýšlela, do jaké míry Severokorejci věří místní propagandě. Faktem je, že od konce 80. let si většina obyvatel Severní Koreje nepamatuje život před úplnou indoktrinací a vše, co zná, je jen oficiální severokorejská historiografie - propaganda. Neexistuje zde přístup k alternativním zdrojům informací a jen vzdělaní lidé mající zkušenosti s cizinci si mohou uvědomovat realitu. Ti jsou ale natolik moudří, že o tom raději pomlčí."

14.04.2025

Vlastní zkušenost je nepřenositelná a Nina nám dává trošku nahlédnout do její vlastní zkušenosti se zemí, kde svoboda vůbec neexistuje. Kniha vás tak nezasáhne jako výpovědi samotných severokorejců z knih Svědectví o životě v KLDR a Severka (které jsem četla jako první), ale dá jiný pohled na tuto zemi. Pohled na to, jak se země snaží působit na cizince a jak přes všechnu jejich snahu diktátorské manýry a útlak prosakuje na povrch. Autorka umí psát poutavě a rozhodně se jí daří tento režim popsat široké veřejnosti, která o této zemi třeba nemá tolik informací, za to jsem velice ráda. Všechny knihy od paní Špitálníkové rozhodně stojí za předčtení.