Kallocain přehled
Karin Boye

Kallocain, droga pravdy, po jejímž požití každý vyzradí na sebe i na své nejbližší i ta nejskrytější tajemství, a její objevitel, loajální spoluvoják Světového státu Leo Kall, jsou hlavními hrdiny strhujícího antiutopického románu ze vzdálené budoucnosti, kdy o světovládu soupeří Světový stát a Univerzální stát.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1989 , OdeonOriginální název:
Kallocain, 1940
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kallocain. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (63)


Rok se s rokem sešel a zase to nutkání vpustit do mého cestopisného zaměření nějakou dystopii. Jako u Orwella a Zamjatina, tak i tady nelituji. Boyeový antiutopický svět není tak propracovaný, jako u již zmíněných autorů. Klidně by se příběh mohl odehrát v Berlíně roku 1940 a ne v nějaké vzdálené budoucnosti. Autorku inspirovala návštěva Třetí říše a tak tu je velmi patrná snaha ukázat obludnost nacistického systému. Hlavní hrdina přichází s objevem séra pravdy, které umožní odkrýt jakákoliv tajemství, která člověk má. Tato droga - Kallocain tak může odhalit každého nepřítele Světového státu. Nepřítelem je vlastně každý, jehož myšlenky nejsou totožné s ideály státu. Kniha se čte místy těžce a tak jsem musel zvolit stejný styl četby jako u Zamjatina. Nespěchat. Naladit se. Pochopit. Kniha od poloviny graduje a především zpověď Lindy o pocitech matky ve Světovém státu je naprosto úchvatná. Úplně mě mrazilo. Je vidět, že to psala žena. Co ale ten závěr ? Proč ? Možná tím chtěla Boyová vykřičet světu, v jakém stavu je svět v roce 1940 a jak bezvýchodná je budoucnost....a tenhle pocit, skepse, jí stál nakonec i její život.


Mé první setkání se Sci-fi žánrem. Možná ze mně mluví nostalgie, ale já tu knihu mám rád. Hlavní postava která rozhodně není černobílá a čtenář má možnost ho nenávidět (nebo chápat) od začátku stejně jako většinu prospěchářů v jakékoliv době. Někdo si může říct že hlavní hrdina jen nechce bojovat, ale tvořit to co mu jde a přitom se sám svého vynálezu bojí.
Kallocain je sci-fi z roku 1940, takže je na svou dobu velice originální a nadčasové.
Bez ostychu ho přirovnávám k Orwellovému- "1984"
Související novinky (1)
Knižní novinky (43. týden)
18.10.2020
Citáty z knihy (3)
„Ano strach. Neustále jsme zpřísňovali dozor - ale nezískali jsme pocit bezpečí, jak jsme doufali, naopak jsme čím dál bázlivější.“
„Kdo chce vidět vlastní ubohost, dokud ho k tomu někdo nedonutí! Aniž ho k tomu donutí lidé. Aniž ho k tomu donutí prázdnota a chlad.“
„Vím jenom, že chorobní rodiče a chorobní učitelé vychovávají ještě chorobnější děti, doku se chorobnost nestane normou a zdraví odstrašujícím příkladem. Z osamělých se rodí ještě osamělejší, z ustrašených ještě ustrašenější.“
Kniha Kallocain v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 343x |
ve Čtenářské výzvě | 41x |
v Doporučených | 23x |
v Mé knihovně | 225x |
v Chystám se číst | 163x |
v Chci si koupit | 32x |
v dalších seznamech | 5x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Celou dobu jsem měla na mysli Figesovo Šeptem.
Co to jenom v lidech je, že vytvářejí taková společenství, že je potom nutno psát takovéhle knihy a řadit je mezi nejvýznačnější lidská díla?!
"Dovedete vy vůbec vyslechnout pravdu? Všichni nejsou dost pravdiví na to, aby mohli pravdu slyšet, to je to smutné. Mohla by být mostem mezi lidmi - pokud by byla dobrovolná, ano - pokud by ji dávali jako dar a přijímali jako dar. Není to zvláštní, ze všechno ztrácí hodnotu, jakmile to přestane být darem - dokonce i pravda?"
Na těhle starších dílech se mi líbí, že oproti dnešku, kde je mechanika líčeného světa opindávána na dvou stech stranách, tady je nastíněn jen velmi hrubý obrys a čtenář přesto ví první poslední. A co se týče děje, tak se v podstatě nedozvíme skoro nic, natož nějaký konec, nicméně rozpohybuje to ty naše šedivky víc, jak epický sedmisetstránkový výbuch. Uspokojivé.