Dvůr křídel a zmaru přehled

31.03.2025

(SPOILER) Z celé série je pro mě jednoznačně nejlepší druhý díl, trojka je podle mě nevyvážená. Jsou tu skvělé scény a jednotlivé části děje, ale taky hluchá místa, která mě zase tolik nebrala.
Celkově se moc nevyžívám v popisech bojů a bitev, zvláště proto, že autorka ve všech svých sériích (Skleněný trůn a Crescent City) postupuje stejně: situace se jeví beznadějná, nepřítel nás válcuje, už už jsme všichni na prahu smrti a hle - dorazí nečekané posily a jazýček vah se zase nakrátko dorovná, ale sakra, není to dost, nestačí to, jen se posunul náš konec, opět nás nepřítel válcuje a zase hle! Další nečekaná posila nebo událost, co nám dává naději na vítězství - a takhle dokola ještě aspoň dvakrát, než nakonec klaďasové hrdinně zvítězí s nějakou tou bolestnou ztrátou některé známější postavy, ačkoli nikoho z postav hlavních. A tohle mě fakt nebaví, je to naprosto antiklimatické. A vzhledem k tomu, že v tomto díle je válka a bitvy tak poslední čtvrtinu knihy, tak mě to moc nebralo. Na druhou stranu několikahodinový boj na Letním dvoře v Adriatě, který sledujeme jen z pohledu Feyre, která se aktivně po boku Mor účastní, byl pro mě mnohem lepší.
Další problém mám hned s úvodem knihy, kdy chce Feyre rozvrátit Jarní dvůr. Nejsem zrovna fanda Tamlina, v prvním díle jsem měla mnohem radši Luciena, ale on v podstatě věřil, že jí zachránil od bůhví čeho děsného na Nočním dvoře a že její mysl ovládal Rhys, když tvrdila, že se nechce vrátit. Ani nevěděl, jak to bylo s jejím "odchodem" poté, co jí zavřel v domě, je jasně řečeno, že se mu to nikdo neodvážil říct, že i Lucien mu zatajil roztavený zásnubní prsten. Takže podle Tamlina byla unesena a on jí chtěl zachránit. Což Feyre celý začátek knihy taky tvrdí, takže Tamlin si myslí, že jednal správně. Pak Feyre využívá Luciena, aby Tamlin žárlil a trestá ho tak za jeho majetnickou a výbušnou povahu a že se spolčil s Hybernem, aby ji získal zpět. Stála jsem na její straně až od chvíle, kdy Tamlin vybouchl v kanclu a zranil jí - sice ho úmyslně vyprovokovala, ale neříkala nic, co by nebyla pravda. Na druhou stranu ale naprosto schvaluju všechno, co udělala Ianthe a jak si pohrávala s ní, protože ta si to zasloužila a rozhodně nejednala s nějakým dobrým úmyslem, jako Tamlin. Nejsmutnější okamžik celé knihy byl za mě Suriel, poněvadž jsem nevěřila, že smrt Rhyse je konečná.
Nejoblíbenější části: události na Jarním dvoře hlavně ke konci a následný útěk s Lucienem, shromáždění všech lordů, bitva o Adriatu, Eris, Suriel.