Dědina přehled

26.05.2025

Na Dědinu jsem narazila na besedě s paní Dvořákovou, a když jsem knihu viděla, představila jsem si takovou tu klasickou vesnici, kterou si pamatuju z dětství.

Nespletla jsem se. Dědina je pohled do života zvyků a myšlení lidí na vesnici, kteří smýšlí tak, jak to bylo dříve zvykem. Máme tu sedláky, chalupníky, tchyně, snachy, jejich běžné problémy a hlavně.. všichni tu mají svůj názor a pohled na věc. No a jak to na takových dědinách bývá zvykem, občas se o něj neváhají podělit.

Knihou nás provedou osudy čtyř rodin, kteří na dědině žijí. Prožijeme s nimi vždy nějakou zlomovou část jejich života a zjistíme, jak o takové situaci přemýšlí, a jak je to ovlivnilo.

Knihu dělá velmi čtivou nářečí, kterým je psaná. Všem situacím dodává na autentičnosti a vy se při čtení cítíte, že jste součástí příběhu.

Dědinu považuju za příjemnou oddechovou knížku, ve které se přenesete do života na vesnici se všemi jeho klady i zápory.

4/5

21.05.2025

Tato kniha ve mně bohužel nevyvolala žádné velké nadšení.
Pozitivně hodnotím jazyk, jakým je psaná. Také neupírám autorce schopnost vykreslit jednotlivé postavy tak věrohodně, že máte pocit, že na stránkách mluví opravdu šedesátiletá prodavačka nebo starý sedlák Josef. Ale celé to panoptikum postaviček mi přijde jako starý zažitý stereotyp, ze kterého vychází obyvatelé vesnice jako primitivní individua.
Nebyla jsem schopna se zorientovat v čase. Na jednu stranu mobily, internet a očividně doba po převratu, ale na druhou stranu lidé vykreslení jako by právě vyskočili z padesátých let. Poměrně brzy jsem se začala ztrácet v postavách.

Kniha nemá žádný příběh, prostě jenom chvilku žijete s jednoduchými lidmi jejich životy. Ano, jsou tam různé úhly pohledu na jednání stejných lidí, ale tady to pro mě nemělo ten aha efekt, nic mi to nedalo. Motiv sedláků a jejich návratu k hospodaření a mezigenerační spory vzniklé proto, že mladým se nechce na poli dřít, jsou vděčné téma a já ho mám ráda. Ale tady to prostě nebylo na mě dost silné.