TipsyChipsy komentáře u knih

Izraelská kniha proniká do běžného života a myšlení jedné rodiny z Haify. Nenápadně si čtenář postupně uvědomí komplikovanost vztahů Židů a Arabů. Jsou to vtahy plné předsudků a obav a také snahy o dobré vycházení. Děj se odehrává během nějaké jejich války roku 1973, ale žijí jakoby normální život, chodí do práce, do školy.. Ve společnosti, kde existují dvě kategorie lidí, nadřazení navenek hodní Židé a podřadní navenek hrdí Arabi, postupně sledujeme vývoj nesmělé lásky židovské dívky a arabského chlapce. Autor jenom hutně vykresluje realitu, ty stejné události pohledem obou nebo i více účastníků. Izrael je země mnoha názorových, etnických a náboženských proudů a tato kniha to, pod rouškou popisu obyčejného života několika lidí, v sobě má ukryté.

4 03.06.2025

Toto je asi nejlepší, nejnáročnější a nejkrásnější kniha, kterou jsem kdy přečetla. Autor Meša (vlastním jménem Mehmed) Selimovič stvořil světoznámé, mimořádné dílo, povinnou četbu své země. Skutečný život autora i dějiny Bosny jsou také zajímavé. Autor vložil do knihy subjektivní autobiografické prožitky a zasadil je do jiného, ale nadčasového příběhu. V knize je příběh nespravedlnosti, přátelství, boje s všemocnou mocí, nebezpečných intrik, bezmocného strachu, donášení, morálního selhání. Kniha se musí číst pozorně, není zde žádná vata, jen hutný proud myšlenek, někdy utajených i před čtenářem. Je třeba se hodně soustředit a přemýšlet, co hrdina sleduje za cíl a myslet spolu s ním, zda počítá správně se znalostí lidských povah. Dobré úmysly mají nešťastné následky a přitom výčitky svědomí ustoupí uspokojení z pomsty. Člověka lze donutit, aby zapřel sám sebe a dělal, co se mu hnusilo. Je toho tam krásným jazykem hodně moudrého řečeno. V postavě Hasana vstupuje do příběhu nezištné dobro, přátelství, naslouchání a také jeho nestabilní život, považovaný za zmarněný. V knize není nic jednoznačné a neměnné, jako v životě.

Citát
Nenapadlo mě ani tehdy, ani dlouho potom, že lidská myšlenka je nejistá vlna, kterou zvedá nebo uklidňuje vrtošivý vítr strachu anebo touhy.

4 27.05.2025

(SPOILER) Krásná kniha. Jsem ráda, že jsem v Bernhardu Schlinkovi našla spisovatele, který hluboce a upřímně přemýšlí o dědictví nacismu v mentalitě německé společnosti. Rozhořčení, stud a pocit viny, to jsou jeho témata. Tento román je sice postaven na nereálné situaci, protože žena narozená v Německu roku 1922 nemohla být negramotná (tehdy už byla 99,5% gramotnost), ale nevadí, protože je to skvěle psychologicky promyšlené a pravdivé něčím důležitým, universálním. Třeba stavy hlavního hrdiny při soudním přelíčení, jeho zvažování, jak se zachovat, jestli lze pomoci člověku proti jeho vůli. Popsal jaké to je, mít život zasvěcený maskování svého studu, spočívající ve vítězství utajených porážek. Je možné, že se někdo stydí více za svoji negramotnost, než za to, že byl dozorce v koncentračním táboře? Ať už člověk reálně dokáže cítit tolik sebereflexe, tolik přemýšlet nad pocitem své viny, možná neexistující, anebo tak hluboko normální člověk nemyslí, přemýšlí o tom skvělý německý spisovatel Bernhard Schlink.

18 11.05.2025

Tak tuto sbírku krátkých literárních útvarů bych si dovolila trochu zkritizovat. Vůbec to na mě nepůsobilo ani magicky, duchovně, tajemně ani jako úchvatné umění. Byli to milé povídání, kraťoučké humorné historky. Hrdinové, chasidští svatí rabíni vládli kouzelnými schopnostmi. Ale jsou to spíš takové lidové pohádky kde Bůh, rabíni vystupují jako furianti a příběhy končí veselými nebo chytrými pointami. Myslela jsem, že chasidismus je víc než pohádky s nadpřirozenými rabíny. Úplně jiný, jakoby skutečnější, magičtější, tajemnější pocit a dojem duchovního přesahu jsem měla při čtení Chaima Potoka, Ivana Olbrachta (Golet v údolí) a Olgy Tokarczuk (Knihy Jakubovy). Na knize oceňuji do určité míry faktografickou stránku, protože rabíni vystupující v příbězích jsou skutečné osoby, rabíni z Ukrajiny, Polska, Mikulova i z Prahy.

5 25.04.2025

(SPOILER) Tato kniha mě potěšila nejvíce ze všech knih. Pojednává o tom, kde se bere bůh a víra. Je to velmi niterné a těžko sdělitelné, ale vlastně prosté. Ludwig Feuerbach se noří do lidské mysli a vytahuje na světlo to, co je bůh. Stanovuje Boha jako nejvyšší podstatu člověka, jeho vědomí, rozumu, inteligence, fantazie a hlavně citu. Bůh je potřeba myšlení, nejvyšší stupeň nekonečné schopnosti myslit. Tímto stanoviskem provází Feuerbach kapitolkami o různých aspektech křesťanství. Podstatou křesťanství jsou splněná přání srdce, jsou to city. Nejvyšším sebeprožíváním subjektivity je soucit s božím (Kristovým) utrpením. Propojují se všechny radosti fantasie i všechno utrpení citu. Je to tajemství pociťování, utrpení vlastního srdce. Víra v Boha je víra v pravdivost a nekonečnost lidského citu. Autorem Boha, je tedy člověk. Feuerbach provází čtenáře směrem ke špatným stránkám náboženství. Nachází rozpory náboženských představ a zdravého rozumu. Téměř z každého náboženského námětu čiší lidské autorství, ne božské. Čím více se náboženství dostává do rozporu s rozumem, tím více se dostává do rozporu s mravním smyslem, rozporu s pravdou, rozporu s dobrem. Víra omezuje lidské myšlení a škodí člověku. Podle Feuerbacha je teologie tvořena směsí esotherické patologie, anthropologie a psychologie.

6 23.04.2025

(SPOILER) Zajímavé svědectví od čekisty, člověka, který se podílel na tom nejhorším, čeho se Sovětský svaz dopouštěl na svých občanech. Sám sebe označuje na str. 182 za informátora, vraha a prostituta. Při čtení jsem měla od začátku pocit, že to není skutečná pravda, nevím, jak lze takovému člověku vůbec něco věřit? Knihu by měli komentovat historici, pokud by někdy vyšla v Rusku, nebo by to mohlo být téma i pro české historiky. Vše bylo tajné a na internetu se nic nedá potvrdit. Autor píše otevřeně, ale jenom o tom, o čem chce. Přesto je to cenné v mnoha bodech. Popisuje společnost vzájemně špiclovanou, společnost chronické nedůvěry, metody, jak z člověka udělat loutku. Zajímavé je školení špionů k ovládnutí žen, protože přes ně se nejsnadněji tahají informace. Špion ovšem nesmí selhat jako muž, to je naprosto klíčové. A na to také sovětští špioni prakticky trénovali s ženami určenými k trénování sexu. Zaujalo mě, že agenti NKVD vůbec za války nemuseli do armády, jen mohli zaletět pomoci partyzánům vyžírat vesnici někde na Ukrajině a po takzvaném osvobození se roztahovali v cizích zemích a vydírali tamní občany k získání spolupráce. Hnus.

10 10.04.2025

Kronika 20 let totality 1969 až 1989 pohledem zakázaného spisovatele. Putík vidí celou normalizaci jako období temna a vůbec neuvažuje o tom, že by s režimem spolupracoval. Má přehled i o mezinárodní situaci, imperialismu Sovětského svazu, zbrojních programech USA. Píše, že národy Evropy by měly být méně nacionalistické a více se považovat za Evropany. Připadá mě, že jeho názory jako by byly dodnes pravdivé.
Kniha mi hodně připomněla deník Čestmíra Jeřábka V zajetí stalinismu, psanou od roku 1948, která obdobně kriticky komentuje nástup komunistů k moci. Jeřábek tehdy jmenovitě uváděl spisovatele, kteří zaslepeně opěvovali socialismus. Mezi těmito nadšenci jmenoval i jakéhosi mladého novináře Jaroslava Putíka. Kdo by to řekl, z Jaroslava Putíka se po dvaceti letech stane ten, kdo, po invazi Sovětů, také začne psát tajný deník. Putík tehdy vystoupil ze strany, zahájil tichou resistenci a deníku svěřoval svůj odpor k nenormálnosti normalizace.
Na obou denících je cenné, že byly psány s vědomím historického významu své doby. Svědectví viděné perspektivou přechodného okamžiku má svou cenu.

Citát:
Rok 1979: Přemýšlím, co dál a jak dál. A je mi stále jasnější, že jediným kritériem všeho musím být nakonec já sám - tedy i měřidlem morálky a toho, co je a není morální. Tedy ne to, co řekne veřejnost, stát, společnost - to všechno ztratilo věrohodnost a oprávnění vydávat soudy.

7 09.03.2025

(SPOILER) Skvěle sestavená kniha o Adolfu Eichmannovi. Zaujalo mě, jak měl Eichmann blízko k Česku, jeho manželka Veronika, od Českých Budějovic, byla poloviční Češka. Bydleli v Praze ve vile U Laboratoře společně s rodinou Veroničiny sestry Marie Lukasové, a jeden její bratr byl šéf gestapa v Hradci Králové, druhý Friedrich Liebl byl komisař pro židovský majetek v Českých Budějovicích. Také ghetto Terezín bylo takový Eichmannův vzorový projekt. Autor Erich Kulka, vězeň z Osvětimi, v knize dobře předestřel zrůdný charakter Eichmanna. Na základě citátů z Eichmannových jihoamerických pamětí, výslechů ze soudní síně a stanoviska psychologa si může čtenář udělat obrázek o povaze tohoto člověka. Je to velmi poutavě, stručně a čtivě uspořádáno.

6 15.02.2025

(SPOILER) Tato kniha skvělým způsobem zachycuje 778 dnů německého teroru obyvatel Kieva, mezi zářím 1941 a listopadem 1943, kdy fašisté měli Kiev v rukou. Je to strhující napínavé líčení života 13 letého chlapce a zároveň kronika režimu německé tyranie. Je to chvílemi zajímavé, třeba když píše o názorech jeho ukrajinského dědečka na bolševiky, Petjurovce, Němce. Chvílemi je to strašlivé k zešílení, když čteme od přímé oběti o průběhu genocidy v Babím Jaru 29. záři 1941, chvílemi je to nechutné k pozvracení (září 1943 také Babij Jar). Autor napsal vše, co sám prožil, dozvěděl se od svědků a vyčetl ze zdrojů, uvedených na konci knihy. Je to vzácná kniha, jak tématem, tak zpracováním.

7 31.01.2025

Velice zajímavá kniha, která se zabývá osudy žen v okruhu jedné rodiny. Autorka Helena Malířová byla politicky uvažující inteletuálka a do této knihy skrytě vložila mnohé pokrokové názory na práva žen. Děj je situován do prvního desetiletí 20. století, kdy se ženy hlásí o slovo, v podobě volebního práva a třeba práva na předmanželský pohlavní život. Hrdinky této knihy ještě vězí v pohodlnosti biedermayeru 19. století, ale už cítí, že svoboda čeká a nebude zadarmo. Všemi osudy prochází jako červená nit osoba neodolatelného muže Marcela, který je záporný element a hrozba sexuálního zmatení mysli. Děj knihy je jakoby roztříštěn, přesto však se čtenář dočká jakéhosi spravedlivého finále. Tato kniha je úžasná a stále aktuální.

5 14.01.2025

Krásně napsaný román odehrávající se u Sázavy, kousek od Prahy. Tento spisovatel je opravdu úžasný a divím se, že není více slavný. Nejen, že skvěle ovládá popis reality, má bohatou a nápaditou slovní zásobu, číst to, je jako by tam člověk byl. Je vidět, že autor, zkušený novinář a šéfredaktor fakt uměl psát a popisovat. Ale to není vše, je i výborný psycholog, předestírá úžasný vztahový román o lásce, sexuální potřebě, nevěře, zrání, procitnutí. Hlavní hrdina mamánek objeví, že Nic není marno, Nic není zadarmo. Kniha také pěkně popisuje autentickou vesnici vorařů, jak to tam chodilo o bálech, ukazuje i těžký život řeznického podnikání v Praze a holešovické jatky. Prostě tohle je román, který dává to, co četba má dát, příběh i dojetí a samozřejmě potěšení.

7 13.01.2025

(SPOILER) Skvělá reportážní kniha, zobrazuje nejen osobní zážitek z hrůz války, ale i popis konfliktu. Autorka se v krátkých kapitolách dotýká dvou čečenských válek komplexně, z různých úhlů pohledu, má zajímavé úvahy, i drobné postřehy. Máme tu bývalého vůdce, teroristu anti hrdinu Šamila Basajeva. Dále nynějšího krutovládce Ramzana Kadyrova, který nastolil klid v zemi za cenu mučení opozice a režimu strachu. Není moc hezké, že Čečenci jednají s ženami v duchu tuhého islámu. Autorka se věnuje mírové aktivistce Zajnab Gašajevě a také do Čečenska jezdila a psala o něm Anna Politkovská. Zamýšlí se i nad současnou válkou na Ukrajině, vojáci okupované země Čečenska, zvaní Kadyrovci, okupují paradoxně Ukrajinu. Není to vůbec jednoduché. Autorka se zamýšlí konečně i nad Ruskem, co je to za zemi? Jsou Rusové schopni se stydět? Prý už někteří ano.

6 06.01.2025

(SPOILER) Román z roku 1931 popisuje životní úzkost a beznaděj, vnímané mladým intelektuálem v Berlíně, před nástupem Hitlera k moci. Je to hodně silná, vizionářská kniha a autor byl na seznamu, když o dva roky později, v květnu 1933 nacisté pálili knihy. Kniha vypráví příběh Jakuba Fabiana a jeho přítele Štěpána Labude, dvou humanitně vzdělaných mladíků, kteří jsou zklamáni životem. Nad jejich myšlenkami se vznáší duch velkého německého humanisty Gottholda Ephraima Lessinga, ale to jim nedává sílu. Atmosféra ve společnosti věští dvojí neštěstí, z radikalizace komunistů a nacistů. Je otázka, jak tomu čelit, k čemu se přimknout. Rádi by to zlo nějak zastavili, ale musí jen přihlížet a čekat. Jsou zklamáni z hlouposti lidstva. Fabian o sobě říká, že je nešťastný jako je jeho doba, že se potlouká světem a je mu jako tenkrát na gymnáziu, když čekal, kdy ho povolají. Cítí, že nic nemá smysl, je ochromen zánikem Evropy, čeká v čekárně, žije v provizoriu. Autor knihy Erich Köstner byl, dle této knihy, velký spisovatel, vizionář a humanista. Román se původně jmenoval Cesta do záhuby (Der Gang vor die Hunde) a autor jím chtěl varovat. Je aktuální i dnes. Je to o samostatně myslícím člověku stojícím na ztracené vartě.

6 04.01.2025

Velice cenná kniha tím, kdo ji napsal, autor je vnukem Heinricha Manna a zároveň synem Ludvíka Aškenazyho. Líčí historii své rodiny viděnou skrze jeho vzpomínky. Přestože kniha není narvaná fakty, spíše domněnkami mlhavé paměti, je zajímavá, můžeme si udělat obrázek o tom jak autor vidí vše ze své pozice. Jindřich Mann se snaží popsat a rekonstruovat komplikované dějiny jeho rodiny, která byla ve všech generacích štvána a nucena žít v emigraci. On sám se může považovat za Čecha, protože prvních 20 let prožil v Praze a toto je takové jeho nostalgické vyznání, kniha se v originále jmenuje Prag, poste restante. Moc milé a krásné.

4 27.12.2024

(SPOILER) Tato kniha se mi moc líbila a přišla mi hodně autentická, pravdivá, současná, zajímavá. Milenecký vztah, jeho počátek, průběh a zánik je popsán postupně a věrohodně. Mě po celou dobu bavilo to číst, stálo to za to. Přirovnala bych to k podrobné reportáži, věřila jsem tomu jako skutečnosti. Autorka popisuje postupné fáze vztahu a zpočátku by čtenář nevěřil, jakého příšerného obšourníka si hrdinka příběhu namluvila. Podle mě je to unikátní svědectví, perfektně zdokumentovaný a vystavěný případ, jak se žena zblázní do muže, postupně procitá ze zamilovanosti a stejně ho miluje a nakonec je těžké se od tohoto závadného objektu odpoutat. Není to zamilovaná romantika, ale racionální rozbor vztahu. Je to poučné a pravdivé, protože muži jsou lovci a ženy naivky. Celý příběh je poznamenán osobou Milana Kundery, což k tomuto tématu dost sedí.

5 22.12.2024

(SPOILER) V první eseji této knihy mě zaujalo zamyšlení nad kořeny toho, proč je naše slovanská část Evropy stále o krok za germánsko-románským západem. Důvodem je, že Slované přišli do Evropy v nové vlně, která nenavázala na antiku, jako Germáni. Proč Slované nikdy nepřišli s něčím novým jako osvícenství, reformace, unitářství a nebo příběh, legenda, která by zdomácněla na západě? Na to má vliv jazyková bariéra, i kdyby Slované měli myšlenky, na západě je nebudou nasávat, protože se nedokážou naučit slovanské jazyky. Kdežto naopak to funguje.

V druhé eseji o Rusku jsem na jednu stranu obdivovala obrovské množství zdrojů, analýzu situace, pestrost názorů na politiku Ruska. Autor cituje mnoho současných autorů, většinu ironicky glosuje. Na druhou stranu jsem při čtení měla chvílemi šoky z jeho názorů (na válku na Urajině, Krym, Gruzii).

Třetí esej už byl takový odvážný manifest, jak chce Michal Téra zachránit naši společnost, jak zabránit zhoubné fanatické ideologii zničujících trendů (za ty považuje klimamánii, gendermánii a islám). Naději na záchranu vidí v přimknutí ke katolické tradici a těsnější spolupráci slovanských národů střední Evropy. V této části knihy nemohu téměř s ničím souhlasit. Jedině snad s tím, že jsou potřeba i takovéto názory, které jdou proti proudu, proti duchu zpráv, podsouvaných podle tónu doby. Autor také varuje před utahováním šroubů osobní svobody, tlačení do nových dogmat.

7 09.12.2024

(SPOILER) Hezky napsaná knížka. Autorka při pátrání po historii vlastní rodiny podává obraz Olomouce po osvobození Rudou armádou, pohledem německých obyvatel. Příběh je sice beletrizován, ale je to blízké literatuře faktu. Čtenář si udělá trochu obrázek, jaká byla nálada v obyvatelstvu a v jaké situaci se ocitli Němci. Nebojte se této četby, je to kruté, ale autorka střídá křivdy a útrapy v minulosti s pátráním v současnosti, a na konci je trocha dojetí a červené knihovny, aby čtenář trochu pookřál.

6 03.12.2024

(SPOILER) Kniha napsaná rabínem, s vyjímečně autentickým ponorem do brooklinské židovské rodiny a komunity. Jde o Židy ze Sovětského svazu, v New Yourku žijící, pěstující ladovský (pocházející z údajného města Ladov) chasidismus. Síla jejich víry je neuvěřitelná, domnívají se, že pro Pána světa je židovský život nejdůležitější. Židé jsou jedno tělo, jedna duše. Když trpí jedna část těla, trpí celé tělo a celé tělo musí pomoci té části, která trpí. Odehrává se to někdy v 50. letech, v období kdy Stalin vraždí židovské spisovatele. Život v židovské komunitě je líčen hodně autenticky i díky různým židovským názvům, jako Ribono šel olam, Gemara, Zohar, Rošo, Benoni, Cadik, Mašgiach… Setkáváme se s jejich odporem k Ježíši Kristu, symbolu kříže, je to pro ně symbol pogromu, utrpení Židů. Umění, malířství je považováno za hříšnou, gójskou, pohanskou činnost. Židé z této komunity nosí pejzy, plnovous a tím vyjadřují, že se hrdě hlásí ke své víře.
Kniha řeší spor mezi otcem a synem, mezi židovskou tradicí a uměleckou tvorbou. Vzájemná paličatost je slabost a síla. Z hlubokého rozporu v židovském srdci malíře Ashera Leva vzejde monumentální umělecké dílo, obraz, který způsobí srdcervoucí finále této úžasné knihy. Takových vzácných a hlubokých knih se poštěstí číst za život málo.

5 03.11.2024

(SPOILER) Autor obšírně analyzuje migrační krizi Evropy. Když to člověk čte, je zděšen z různých důvodů, které jsou výborně vysvětleny, autor přináší podrobné příklady terorismu, sexuálního násilí, střetu nekompatibilních kultur. Proti sobě staví bezbřehou svobodomyslnost, naivní dobrotu Evropy a ateismus a proti tomu fanatismus islámu, fatvu (to je dle knihy náboženská vražda) a blasfemie (zločin rouhání). Vyvrcholením apokalypsy bude blízká budoucnost Evropy, kterou budou kormidlovat islamisté pryč od evropských kulturních tradic. Tok dějin se otočí zpátky do středověku.
Kniha je hodně zneklidňující a vybízí k zamyšlení. Myslím, že ač kniha oplývá fakty a odkazy, přece je celá sepsána manipulativně, aby migrace vyzněla jako naprostá katastrofa. Ale co když to dopadne dobře? Je pravda, že míšení tolika nekompatibilních kultur je těžké, ale je to příležitost pro lidstvo. Lidé se musí naučit žít spolu a tolerovat se.

7 01.11.2024

(SPOILER) Bondy píše, že většina memoárů je nuda, ale on nechce psát o malichernostech, které se dějí každému. Píše jen realitu a pěkně to nahustil, podrobně a intenzivně. Toto je zdrojový text, už v jiných knihách (Udělej si ráj; Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse: Příběh Jany Černé) jsem četla, jak poprvé přišel k Honze a ta mu jen pootevřela dveře, protože víc otevřít nešly, jaký tam měla bordel. Byli mladí, líní, nezaměstnaní, žili jak vandráci, kradli, chlastali, souložili, dávali se zavřít do blázince, vymýšleli blbosti… Do toho Bondy hledal tu správnou filosofii a jeho známí byli stalinisti, trockisti, marxisti, surrealisti, expolionalista, fašista, katolíci a různě podobně. Myslím, že díky upřímnosti, se kterou se svěřuje a přiznává k nejhlubším myšlenkám, (třeba že jako ateista měl kardinální problém, zda je bůh) si získal srdce čtenářů.

6 20.10.2024