Koka komentáře u knih

Další z mnoha stovek knih těžících z předpokladů, že hercům, zpěvákům, muzikantům, zkrátka lidem "od kumštu" se v životě stávají samé zábavné, veselé či nevídané příhody a oni se pro pobavení veřejnosti o ně ve svých knihách s publikem podělí.
Tato kniha se však oproti podobným liší v tom, že jsou zde dva sice blízcí, ale věkem i naturelem hodně rozdílní autoři - otec a dcera. Zatím co herečka vtipně - a zřejmě s velikou nadsázkou - podává své ne moc příjemné příhody - karamboly, zranění, problémy, omyly, tak její "tata" netlačí tak na pilu, ale pouze vzpomíná na zážitky svého dlouhého a pestrého života.
Právě jeho příspěvky se mi líbily nejvíce - Disko ve Lhotě a Telefonní seznam jsou pro mne TOP. Nejsou to pouze anekdotické příběhy vzbuzující úsměv, ale jejich výpovědní hodnota o dané době je mimořádná. Příjemně mne překvapilo, že v mnoha epizodách "vystupuje" Pavel Dostál - člověk, jehož jsem dost obdivovala a který v dnešní politice hrozně chybí.

3 02.06.2025

Především se připojuji k názoru, který uživatelka klara1550 uvedla níže, a jsem ráda, že i někdo jiný tak smýšlí. Protože těch dnešních autorů a autorek, přiživujících se na tématu holocaustu a plodících jak na běžícím pásu idealizované "koncentráčnícké příběhy", je opravdu hodně a jejich počínání si mi hnusí.
Fischlův příběh má sílu autentického prožitku, což v kombinaci s úžasným literárním nadáním autora a bohatostí jeho slovní zásoby přináší tíživý obsah podaný poutavě a krásně.
Autor zde nastolil dva protiklady, které nikdo nikdy nevyřeší ani nerozhodne: tím prvním je konfrontace strašné kruté reality s údajným božím milosrdenstvím. S tím rozporem si dovedou "poradit" snad jenom fanatičtí věřící.
Tím druhým - který mne zaujal nejvíce - je spor mezi přístupem v knize nejmenovaného muže, pro kterého při své cestě za pomstou kejklíř krátce pracoval, a kejklířem, který chce vraždu své ženy pomstít vraždou pachatele. Těm, co mají o tématu něco načteno, je jasné, že šlo o Simona Wiesenthala a jeho úsilí vypátrat nacistické zločince, nemstít se jim individuálně, ale předat je soudní spravedlnosti (viz :
https://www.databazeknih.cz/knihy/spravedlnost-nikoli-pomstu-24112 )
Fischlův mstitel je nakonec ušetřen nutnosti zabít, ale že by jej to osvobodilo od té tíhy, kterou nese v sobě, se říct nedá.
Kniha nastoluje ještě jeden strašlivý paradox - jak lidi, kteří přežili nacistické běsnění a útočiště hledali ve své "zemi zaslíbené", nakonec zabíjí arabský terorizmus.

10 26.05.2025

Tak neuveriteľne krutý příbeh som ešte nikdy v živote nečítala. Až sa nechce veriť, že postavy románu sú ľudské bytosti - chovajú sa ako beštiálne netvory. A vedomie, že ide o autentický príbeh, na ktorý autor narazil pri svojich potulkách po maďarskom vidieku, len znásobuje ten hnus a zdesenie.

2 20.05.2025

Ve dnech probíhajícího hokejového mistrovství světa je hezké si zas po letech prolistovat tuto reprezentační publikaci a užít si ji. Možná se blíží doba, kdy ten názvoslovný komisař z Bílého domu přejmenuje kanadské bodování třeba na dallaské puntíky, a údaje v knize přestanou platit ...

Tohle je doopravdy literatura naučná! Ze žádného jiného zdroje jsem se zatím nedozvěděla tolik úžasných příběhů o posedlosti amerických milionářů získáváním dalších a dalších milionů, jako z této napínavé knihy.
Autor si dal sice hodně práce s vytěžením zdrojů, ale příběh končí ve chvíli odsouzení hlavního pachatele podvodu a zmínkami o dvou sebevraždách obětí. Ale co se stalo s ostatními aktéry, zaměstnanci, rodinou a hlavně (!) s oficiálními státními institucemi, které svou lhostejností prokazatelně umožňovaly dlouhá léta trvající podvodné jednání - to se z knihy nedozvíme.
Napsané je to však docela kostrbatě, přeloženo s mnoha chybami, korektury neproběhly vůbec, přesto však knihu považuji za velmi užitečnou a poučnou.

3 03.05.2025

Monika Ali v knize Ve čtvrti Brick Lane představuje čtenářům tuto londýnskou čtvrť na sklonku 20. století jako území bangladéšských, pákistánských a jiných asijských emigrantů, kteří chtějí žít v Londýně, ovšem ne "po londýnsku", ale po svém.
K mému velkému překvapení jsem se teď z Mankowitzových povídek dozvěděla, že před sto lety, v době autorova dětství, byla Brick Lane hlavně čtvrtí židovskou, plnou přistěhovalců z Haliče, Ruska, Litvy, Polska .... Ve třech povídkách ukazuje Mankowitz "lidové figurky" chudých židů, obchodníčků, kšeftařů, nádeníků, ale i vážených obchodníků, kteří se "vypracovali" nad úroveň svých sousedů.
Za nejhezčí považuji povídku Kůzle za dva groše - o klukovi toužícím po pohádkovém jednorožci; příběh mi atmosférou velmi připomíná Saroyanovo Léto na krásném bílém koni.
Povídka Nabídněte je pohled do překupnické praxe a kšeftování se starožitnostmi a veteší - zde Mankowitz výrazně využil svou profesi znalce starožitného porcelánu a obchodních postupů, které asi ani za staletí se nezměnily.
Titulní povídka je spíše satirou o marném pokusu o pojišťovací podvod - zaujala mne nejméně.
Bylo to celkově velmi zajímavé a z hlediska nových informací rovněž za mimořádně zajímavý a přínosný považuji doslov Jiřího Muchy.

2 02.05.2025

Silná spätosť s prírodou, zvieratá cítia, tušia, predvídajú a hlavne - trpia.

2 26.04.2025

Prijať a spracovať myšlienku blížiacej sa vlastnej smrti či opísať priebeh zomierania býva námetom mnohých literárnych diel. Gustafssonova Včelárova smrť a jeho životná bilancia je akosi ešte "povýšená" výrazným filozofickým zameraním úvah rozprávača (v súlade s autorovou profesiou). Z príhod vlastného života sa vyčleňovali drobné sci-fi príbehy - podobenstvá o stave a perspektívach spoločnosti a mieste jednotlivca v súkolí vzťahov. Najsilnejší apel je v epizóde Svet, v ktorom vládne pravda, kde zomierajúci včelár pátra po význame slov a odhaľuje, že "cena pravdy je vysoká".
V opise fantastického sveta na planéte, kde žije civilizácia, ktorá má ku skutočnosti bezprostredný vzťah bez symbolických medzičlánkov, váži autor silu vyslovovaných slov, symbolov a textov:
"Vo svete, kde sa symbol kryje s vecou, a preto nikdy nemôže byť nahradený smiešnymi krátkymi zvukmi alebo radom čudných drobných znakov na papieri, znakov, ktoré v podstate nemajú s inými vecami nič spoločné, iba ak prostredníctvom našich vetchých a náhodných spoločenských konvencií, v tomto svete pravda a zmysel, lož a nezmysel splývajú."

5 29.03.2025

Překrásný, dramatický i dojímavý příběh se silně protiválečným vyzněním. Autorka však text zatížila takovou přemírou patosu, psychologizování, nepravděpodobných dialogů a situací, že mi to dost znechucovalo četbu. Rozehrát celé drama na natolik nereálné situaci, jakože si dvě "neznámé", schované pod maškarním kostýmem a škraboškou, budou v tělocvičně při karnevalu vyprávět všechny své životní zážitky a hnutí mysli i citů - to působilo velmi nevěrohodně.
Szabóová zde vytěžila své vědomosti a znalosti z oblasti pedagogiky a tehdejších pedagog. postupů (působila v té době jako odborná vědecká pracovnice v nějakém výzkumném pedagogickém institutu a učitelka na dívčí základce), a tak v příběhu najdeme učitelky, které vyznávají progresivní, moderní pedagogické postupy, individuální přístup k žačkám, snahu o poznání jejich sociálního zázemí (teta Eva), a v kontrastu s nimi také zkostnatělou zastánkyni suchého, nevlídného přístupu, moralizování, sankcionování žákyň za každičký přestupek (teta Lujza).
Základní motiv román těží z reálné dějinné události - těžkých, zničujících a nesmírně tragických bojů při osvobozování Budapešti na konci 2. světové války (šlo o situaci, jakou žádné naše město nezkusilo, ale dnes, žel, jiná města zažívají). Letmo, v kratičké epizodě je zmíněno i další v maďarských dějinách velmi temné období - rok 1956 a emigrace tisíců lidí po krvavě potlačeném protikomunistickém povstání.
Úsměv až nepochopení může dnes budit scénka, když babička dívenkinu otci naznačí, že bolesti hlavy 15-leté dívky by mohly mít "biologický" důvod a on se při představě, že jeho dcera by mohla mít menstruaci, silně začervená!
Četla jsem první české vydání z roku ’65, překlad mi přišel nějaký divný: učitelky jsou nazývané tety (teta Eva, teta Lujza, teta Mimi, teta Ilona - opravdu tak v Maďarsku žáci oslovují učitele?), pedagogika je nazvaná pedagogie, padající bomby jsou pojmenované miny.

4 27.03.2025

Po knize Carriina válka jsem hledala nějaký další příběh, kde bych se dočetla o britských dětech, které byly počas války bez rodičů evakuované a téměř násilím vnucené do cizích rodin - ne vždy to proběhlo hladce a bez následků.
Kdosi mi poradil Stíny nad univerzitou. Ach! Téma skvělé, zajímavé, podnětné, ale to zpracování! Chvílemi jsem měla neodbytný pocit, že autorka je ještě psychicky postiženější, než ta její ústřední postava Kate. Divné a mnohdy až neuvěřitelné či nepravděpodobné chování všech postav (i těch v 1944-1945, i těch současných), nelogické vývody a neschopnost "číst fakta", neustálé výsměšné a znevažující poznámky, v duchu pronášené vůči úplně všem, od kterých Kate potřebovala pomoc či radu, nulová empatie vůči týraným dětem, elementární neznalost britských dějin u Angličanky (údajné nedávno úspěšné spisovatelky!), která se i u nás obecně známé skutečnosti o bombardování Londýna dozvídá jako úplné novinky a když má možnost mluvit s pamětníky, tak je považuje jen za senilní a lživé stařeny...
Pobavily mne pouze dvě epizody, kdy jsem se - ovšem silně ironicky - uchechtla: tou první byl dialog s knižní agentkou, z něhož se lze dozvědět, jak to chodí v té britské vydavatelské velkofarmě na bestsellery; druhou scénkou - která v kontextu toho, co se dnes děje, vyznívá neskutečně cynicky - byl na konci knihy dialog Kate s mámou:
"Vědělas, že po internetu se dá obchodovat s akciemi? ... Je to vysloveně výnosné, pokud zjistíš, jak na to. Kromě toho existuje spousta chytrých stránek, které člověku poradí, jak má postupovat a na koho se obrátit. S trochou snahy se nedá nic pokazit."
- No jistě, rada nechávat si při investování poradit od chytrých stránek z internetu je asi tak hodnotná, jak celá tato knha - trapas!!!

4 23.03.2025

Borneo se vysvobodí ze staletí trvajícího nizozemského kolonializmu a kvůli tomu je vojenský lékař, léta působící mezi "těmi lidožrouty", nucený vrátit se domů. Uplatnění najde ve venkovské oblasti plné rašelinišť, svérázných postaviček a kempujících kočovníků. Jeho hromotlucká postava a obhroublé způsoby však skrývají zlaté srdce, silné sociální cítění a schopnost ovlivňovat nejen zdraví svých pacientů, ale i širší společenské vztahy v celé oblasti.
Dílčí epizody tohoto románu jsou místy groteskní, místy tragické až hororové (útoky schizofrenika), stovky výroků titulní postavy - doktora Edmunda Angelina - jsou krajně nekorektní (z dnešního pohledu), o to více však vtipné, barvité a výstižné .

Netaktně až hulvátsky posuzuje vzezření žen ( "Její ošklivost má v sobě něco dojemného - kdybys přidělal její hlavu čuníkovi, ještě bys řekl: to zvířátko stůně.") i schopnosti mužů ( "Velikou předností tohoto muže je, že nikdy nedostane otřes mozku a také že nemůže přijít o rozum.")

I když mu jeho kamarád (a pozdější úhlavní nepřítel) dá radu: " ... se ženěním je to, jako když si čůráš do kalhot; zpočátku to chvilku hřeje a potom pořád studí." - stejně to konci knihy vypadá, že ten chomout doktora nemine. Ilustrace Adolfa Borna příběh skvěle umocňují.
Bavila jsem se náramně a knihu si zařazuji do poličky pomocně označované jako "literární první pomoc".

3 23.03.2025

Italský literární neorealizmus. Všechny příběhy - i když jsou z různých prostředí a postavy z rozdílných společenských skupin - spojuje jeden námět: děsivá chudoba, tíseň, nedostatek, zoufalství.
S jistou dávkou necitlivosti až cynismu by se dalo říct, že úžasně dramatická i dojímavá Moraviova povídka Nemluvně byla možná inspirací pro vznik baby-boxů.
Filmová povídka Cesare Zavattiniho Umberto D. je sice "pouze" nahozený dějový námět na film, ale právě z té její "povrchní" - jenom dějové verze prosvítá ta míra strašného zoufalství a bezmoci titulní postavy.
Je zde i pár slabších kousků, ale to poznáme až dnes, když už vidíme, jak za těch 70 - 90 let od vzniku těchto "žánrových obrázků z Itálie" které z nich zapadly a které povídky z výběru prošly až po dnešní dny vítězně jako literární klenoty a výmluvná svědectví své doby.
Velmi doporučuji.

1 13.03.2025

Počtem postav komorní, ale kvalitou a vyzněním opravdu velkolepý, krutý a současně úžasný příběh!
A těch, co jim v hlavě znějí bubny, zvučí a vibrují, nadále přibývá a přibývá ....

2 12.03.2025

Vnímavé postřehy z všednodenního života, epizody maloměstských postav, místy poněkud utopené v záplavě slov. Zajímavé, nevšední, čtenářsky ne moc "vstřícné" - text vyžaduje hodně soustředění.

2 12.03.2025

Četba na půl hodiny (naštěstí!). Vtipné mi tam přišly asi dvě tři epizody, další příhody byly buď zcela banální anebo nesrozumitelné.
Jinak jsem moc nepochopila, že je vůbec možné takový text vydávat za "knihu".

6 23.02.2025

Britské ženy byly až do 2. světové války nesamostatné, odkázané na "vyživovatele" - manžela, otce, milence; většinou kromě nejníže postavených dělnic a posluhovaček jen málokterá byla zaměstnaná. Válka a nedostatek zaměstnanců ve všech oblastech výroby a služeb to rázem změnily a státisíce anglických žen a děvčat měly najednou před sebou nebývalé možnosti výběru, kde pracovat. Vypravěčka tohoto příběhu v poměrně cynickém úvodu vyjmenovává, proč by nemohla dělat to či ono - z vetšiny výhrad vůči různým zaměstnáním jsem vyrozuměla, že pozice, kde by se musela stýkat s různými lidmi a strpět jejich ne vždy příjemné povahy, jí odpuzovaly. Preto je s podivem, že si nakonec vybrala ošetřovatelství v těžce zkoušené nemocnici, plné přísného personálu, tvrdé disciplíny a tragických příběhů.
Bylo to zajímavé a docela smutné čtení s místy vtipnými postřehy.

6 23.02.2025

Takovéto knihy si cením a vyhledávám čím dál víc - autentická svědectví, které mi často o dané době řeknou víc, než historické analýzy. Konec 40. a začátek 50. let, šlechtická sídla přebudovaná na domovy důchodců a dětské domovy, interiérové zařízení zámků rozkradené či naházené na hromadu. Svět viděný dětskýma očima, bez jakéhokoliv vnímání tehdejší společenské a politické reality. Zaujaly mne tři epizody - jak si dívenka na návštěvě u (posléze slavného) Přemysla Pittra hrála s puzzle (vůbec jsem netušila že již v 40. letech puzzle existovalo!), jak děti dennodenně krmené modlitbami, čtením bible a inscenováním biblických příběhů dovedly skákat po mrtvé slepici, aby jí "zplotšily" a vecpaly do mělkého hrobečku, a jak celá ta náboženstvím prosáklá komunita, složená výhradně z věřících jednoho náboženství, pro své dětské i seniorní chovance zajišťovala ty denní modlitby, čtení z bible atd., ale pohladit, obejmout nebo popovídat si s těmi dětmi nikoho ani nenapadlo. Zvláštní byl i postoj matky k malé Elišce, plný chladu a nezájmu - vysvětlení a zdůvodnění je zřejmě v jiných knihách této autorky. Neměla to v dětství opravdu snadné, o to hezčí je, že v dospělosti dovedla o těch letech tak hezky, poeticky a citlivě psát.
Dodatečně si zde musím poznamenat ještě jednu zajímavou epizodu: jak ředitel evangelického dětského domova na vánoce vytáhl krásné hračky (získané zřejmě od zahraničních "západních" sponzorů), nechal děti si s nimi jeden večer hrát a pak jim je zas odebral a zamkl. (Mysím, že nějaká podobná epizoda je i v některém Cimmrmanově díle.)

5 21.02.2025

Vysloveně pobavila ta první povídka o paní domácí, která chodí vybírat činži. Ty další mne buď nudily nebo nezaujaly.

5 09.02.2025

Kniha má své slabiny, ideologicky přepjatá místa plná komunistické ideologie a bezmezné víry v Sovětský svaz. Jsou zde i některé silně nepravděpodobné situace a dialogy, poetické pasáže střídající dramatické "akční scény" působí místy melancholicky a vykonstruovaně.
Ale přes všechny (dnes tak vnímané) nedostatky je to strhující a mimořádně zajímavý román, z něhož poznat, že jej napsal přímý účastník těch příběhů a že dílo je z pera mimořádně nadaného autora, oplývajícího bohatostí jazyka a myšlenek.
Naprosto chápu, proč takový literární debut byl hned po vydání (r. 1954) vysoko oceněn nejen oficiální Státní cenou, ale zejména v očích čtenářů, z nichž většina ještě z vlastních zkušeností poznala to, o čem kniha pojednává.
Překvapily mne četné informace o tom, jak "organizačně a logisticky" vlastně probíhalo to totální nasazení, jaké bylo společenské a pracovní postavení té totálně nasazené české mládeže v tehdejší německé společnosti, zkrátka - bylo to pro mne v mnoha směrech objevné a přínosné čtení. Doporučuji.

10 28.01.2025

Príbeh z rokov, kedy ešte len pomaly a nedôverčivo si lekári začali uvedomovať, že stres, psychická nepohoda, život pod tlakom a zlá životospráva sú pôvodcom infarktov, srdcových a cievnych chorôb. Vôbec si to však nechceli pripustiť pacienti, ktorých obchodné záujmy a nátlak prostredia hnali do nezmyselných výkonov ohrozujúcich zdravie, až život.
Tento román je i zaujímavým dokladom o organizácii zdravotníckej starostlivosti v USA v tých rokoch (60. roky 20. stor.). Bolo to také zdĺhavé, miestami nezáživné, ale nakoniec zaujímavé čítanie (paradoxne zakončené v dňoch, kedy sa objavilo niekoľko správ o úmrtí - inak "zdravých" - štyridsiatnikov, takže to vyzerá, že ani 60 rokov po tomto príbehu sa mnohí nepoučili).

5 27.01.2025