HollyUndead
komentáře u knih

Moje první setkání se spisovatelem Františkem Niedlem. Hodně jsem o něm slyšel, protože mám rád historické romány, z toho důvodu jsem měl poměrně vysoká očekávání. Nicméně i má vysoká očekávání byla předčena. Skvělý popis výbušné, prudké a hrdé osobnosti barona Trancka a jeho prostředí.
Musím říct, že k tomuto člověku, který se uměl zachovat velice krutě k nepřátelům, ovšem se svými přáteli jednal s respektem a úctou, mi srdce určitě nepřirostlo. Nicméně jeho příběh, a především skvělé líčení tohoto příběhu v podání Niedla, jsem zhltl jako malinu během jednoho dne. Můžeme samozřejmě polemizovat nad tím, co vedlo tohoto velikána a nepochybně velice zajímavou osobnost první poloviny 18. století ke krutostem. Odpovědí může být několik. Měl to v sobě od narození, vedl jej k tomu otec svou výchovou, odpověď se možná nedozvíme.
Každopádně mě ale velice zajímá, jak bude příběh pokračovat dál. Velkou měrou je to díky spisovatelskému umění Niedla, ale jak jsem psal i výše - Baron Tranck určitě upoutal mou pozornost a díky četbě této série jsem se dozvěděl spoustu pro mě nových a zajímavých informací o dějinách vlastně většiny tehdy existujících zemí v Evropě.


Čechov moc dobře věděl, o čem píše. Své znalosti z lékařského oboru dokázal skvělé skloubit se svým talentem pro psaní a vykreslení postav i prostředí. Delší povídky se opravdu povedly a vypověděly o vskutku zajímavých myšlenkách. Ne nadarmo je považován za přeborníka v oblasti povídek a ve stručném projevu popsat tolik myšlenek, pocitů, charakteristik postav a situací či různých postojů vůči tehdejší společnosti. V případě této knihy to bylo prostředí lékařů, pacientů, nemocnic, blázinců a soukromých životu všech zmíněných lidí, kterých se toto prostředí týkalo.


Krásná kniha, která vypráví příběh jinak, než jsem byl zvyklý. Nabízí obrovské množství různých vlastností, které můžeme vidět u lidí i zvířat. London měl obrovský talent pro vyprávění a charakterizování postav, situací, příběhu, hodnot, myšlenek i pocitů v průběhu celé knihy. Opravdu velice poutavé, zajímavé, hodnotné a originální dílo.


Vrátil jsem se zpátky do dětství, kdy jsem tuto sérii četl poprvé. Po letech jsem se znovu pustil do toho tajemného, skrytého a trochu temného světa pod zemí. Znovu jsem se vydal pátrat s Willem, Chesterem a doktorem Burrowsem do ukrytého světa. Kniha je plná překvapení a zvratů, skvělého a nápaditého popisu skrytého světa i jeho obyvatel a společenského rozložení. I napodruhé jsem si užil krásu příběhu, krásu podzemního světa i všechno ostatní, co nám čtenářům autoři připravili. Kvituji originalitu tohoto fantasy. Těším se na druhý díl!


Poslední díl této série mi opravdu sedl. Uvidí se ještě, jestli to skutečně bude poslední díl, ale v tuto chvíli tomu tak je. Možná si autor schválně nechal otevřená vrátka do budoucna. Každopádně tato kniha měla spád, opět dokázala zaujmout tématem (sekta, spiknutí, vyvolání katastrof a další těžko vysvětlitelné záhady) a procesem rozklíčování toho, co se vlastně v daném příběhu dělo. Opět to bylo za hranou, ale kdo četl první díl, tak ví, že tohle musí v této sérii očekávat. Že je Jessica nezmar, to již také každý čtenář série ví. Bylo tam několik pro mě zbytečných momentů, ale je to fikce, takže je třeba se na to dívat trochu s nadhledem. Hlavní pro mě je, že jsem se od této knihy nemohl odtrhnout, že mě zajímalo, co se bude dít na další stránce, a že tentokrát byl konec o něco lepší než u druhé knihy.


Druhý díl této série, ve které je hlavní postavou bývalá kouzelnice, byl slabší než první díl. Ani druhý díl nepostrádá napětí, čtivost, klamy, záhady a kouzelnické efekty spojené s těžko vysvětlitelnými scénami. Celé vyšetřování probíhalo velice poutavě a zajímavě, nemusel jsem se k četbě nutit a děj rychle spěl ke svému konci. A právě konec byl kamenem úrazu, za který musím strhnout hvězdičku. Myslím si, že vyšetřování či témata řešená v průběhu daného případu patří k velice zajímavým a poutavým, ale autor z nich nedokázal vytěžit maximum. Konec už se vlekl a postrádal nějaké překvapení. I tak mě ale zajímá, jak celá série skončí, hlavně co se týče dějové linie Damiana, Čaroděje a Jessicy.


Mé první setkání s dílem K. H. Borovského a určitě není poslední. Křest svatého Vladimíra je geniálně napsané dílo, protože velice vtipným, úsměvným a odlehčeným způsobem vykresluje poetickým stylem a jazykem velice závažná a politicko-společensky důležitá témata či názory o nich. Četbu o Vladimírovi a bohu Perunovi jsem si moc užil. Nadčasové dílo.


Byla to moje první kniha V. Methose a zároveň první kniha čistě z právnického prostředí, a tedy první právnický thriller. Zajímavě se četlo vyprávění v první osobě, zajímavá a svérázná byla obhájkyně, která statečně a prostořekým způsobem hájila své klienty, sama sebe přitom hledajíc. Nepovedlo se mi odhalit motiv, ale poprvé se mi povedlo odhalit člověka, který za tím případem od začátku stál. Z toho jsem měl radost. A celkově, i když s chováním hlavní postavy nešlo vždy souhlasit, jsem měl ze čtení velkou radost, kniha se četla úplně sama, každá postava mě bavila a dodávala příběhu jiné druhy energie. Krátký a upřímný doslov autora mě velice překvapil a dostal do kolen. Rozhodně doufám, že Methos bude v psaní pokračovat a rád si přečtu další jeho knihy.


Druhý díl této série si udržel vysokou míru napětí. Byl o něco kratší, koncepce krátkých kapitol a svižného děje velice přispěly ke čtivosti románu. Payne a Jones opět perlili svým důvtipem, smyslem pro humor, bystrostí, rychlým úsudkem a dokonalým výcvikem. Mají přesně to, co od hrdinů lze očekávat. Téma spojené s jeskyní v Jižní Koreji bylo velice zajímavé, bohužel mi chybělo větší zapojení tématu islámu. V tomto ohledu jsem čekal daleko více, než mi kniha nabídla. Nicméně i tak bylo čtení velice napínavé a zajímavé, což od románů tohoto typu přesně očekávám a vyžaduji.


Není to mé první setkání s Hemingwayem. Jeho kniha Sbohem, armádo mi moc nesedla, takže jsem měl nižší očekávání, ale tímto románem mi Hemingway téměř doslova vyrazil dech. Skvěle popsané partizánské hnutí za linií fronty, skvělé dialogy všech protagonistů, skvěle zpracované myšlenky od lásky přes vzpomínání na dětství a zabíjením a obecně válečnou mašinérií konče. Všechno mi v hlavě do sebe krásně zapadlo, všechno pro mě mělo svůj smysl. Příběh mě dostal, přestože na to, co se bude v příběhu dít, Hemingway připravuje čtenáře už od začátku. Navíc jsem se vůbec nemusel nutit ke čtení, četlo se mi to úplně samo. Pro mě to byl neskutečně silný příběh. Vřele doporučuji.


Chris Carter píše jako opravdu kvalitní sériový vrah (o kterých mimochodem často píše) - pokud to není třeba, nemění svůj osobitý a úspěšný modus operandi. A právě u Cartera to opravdu třeba není. I pátý díl této série byl brutální, nápaditý, originální, napínavý a nesmírně čtivý. Koncepce krátkých kapitol čtení nesmírně pomáhá a děj posouvá neuvěřitelným tempem dál a dál, k dalším vraždám či zvratům, k pokračování vyšetřování a luštění záhad nových sériových vrahů. Všichni vyšetřovatelé, Hunterem a Garciou počínaje a Michelle Kellyovou konče, jsou úžasní a skvěle sehraní. Tahle série je prostě top. Tento díl však přinesl ještě něco navíc v podobě pohledu na dnešní společnost a její vnímání smrti. Každý román Cartera řadím do topu detektivní literatury, ale tento stojí ještě o kousek výše než ostatní.


Již jsem četl několik knih A. Christie a tato královna detektivek mne neustále udivuje, s jakou lehkostí a občas i s lehkým smyslem pro pobavení dokázala psát o temnějších stránkách lidské povahy. Opět se nacházíme v malém britském městečku, kde by se mohlo zdát, že bude panovat klid, mír a dokonce i nuda. Opak je však pravdou. A to i co se čtenářského hlediska týče, neboť jsem knihu přečetl jedním dechem během několika hodin.
Lidé, ať už žijí kdekoliv, mají ve svém nitru ukryté zlé temné touhy či úmysly, a občas zkrátka vyplují na povrch. Od předešlých knih bylo zajímavé, že autorka nám nejdříve nastínila obyvatele městečka, takže jsme se mohli seznámit s pachateli dříve, než došlo k vraždám. Čtenář tak mohl hádat nejen to, kdo je vrah, ale kdo se stane obětí. Slečna Marplová se objevila skoro až na konci - něco jako taková ženská verze "Deus ex Machina". Vraha/vražedkyni jsem tipoval špatně. Těším se na další pokračování "případů" slečny Marplové!


Období starověkého Řecka a Říma mám strašně rád a Hannibala znám již několik let díky dokumentu od BBC. Byl jsem velice zvědavý, jak Ben Kane dané téma pojme. A musím podotknout, že první díl této trilogie se velice povedl a četl jsem ho s velkou chutí a zájmem. První díl měl všechno důležité, co by historický román měl mít - velkou rivalitu mezi bratry, kamarádství zkoušené mnoha těžkostmi a nepříjemnostmi, moudré, zkušené a statečné otce, mocichtivé a pyšné politiky a v neposlední řadě také milou, hodnou a citlivou dívku, která touží po lásce i po dobrodružství. Sice tito motivy můžeme nalézt velice často, přesto pokud je kniha dobře napsaná, vždy tito motivy dovedou čtenáře zaujmout a vytvořit dojem příjemně a napínavě stráveného času. Já jsem si příběh Hanna, Quinta, Malcha, Bostara, Sapha, Fabricia a Aurelie oblíbil a těším se na další pokračování.


Byl jsem velice zvědavý na dílo H. de Balzaca a po přečtení tohoto souboru povídek musím konstatovat, že Balzac skutečně uměl psát kritické texty. Je to mé první setkání s tímto spisovatelem a velice se mi líbil styl, jakým kritizoval tehdejší společnost. Již jsem přečetl hodně románů, povídek nebo básní z období 19. století. Je pro mě velice zajímavé, jak každý spisovatel dokázal originálně kritizovat tehdejší společnost, jak si dokázal najít něco svého, čím se odlišil od ostatních. Alespoň to platí pro velikány jako byli Dickens, Tolstoj, Dostojevskij, Gončarov či právě Balzac. Balzacovova kritika byla poměrně úsměvná, hezky literárně zaobalená a plná ironie a tak trochu i černého humoru. Mezi nejlepší povídky řadím Usmířený Melmoth, Neznámí mučedníci a Byrokratické dobrodružství jedné šťastné myšlenky.


Byl jsem velice zvědavý, jak píše první ruský držitel Nobelovy ceny za literaturu. Jeho povídky mě opravdu oslovily a udělaly na mě velký dojem. Je těžké určit, které povídky by patřily do topky. Některé zkrátka zasáhly více, ale jiné zasáhly také, jen třeba o něco méně. Všechny povídky mají společné téma - láska. Ovšem je to láska, která má 38 různých podob a všechny končí více či méně tragicky, což už naznačuje samotný název této sbírky povídek. Nicméně vykreslení těchto nedlouhých situací je mistrně zvládnuto a představeno čtenáři. Bunin vskutku vložil do celé sbírky celé své zlomené srdce a představil nám temnou stránku lásky doslova mistrovsky. Jsem velice zvědavý na jeho další díla!


Tak tohle byla opravdu řezničina. Abych byl konkrétnější - umělecká řezničina. Jestli jsem psal, že Chris nám předkládá čím dál tím brutálnější a krutější vrahy a příběhy, pak Sochař smrti tomu nasadil korunu. Jsem rád, že se k mému oblíbenému týmu přidala Alice, velice jsem si ji oblíbil. Příběh byl velice zajímavý, vrah (alespoň pro mě) opravdu nečekaný, motiv vraha pochopitelný a opět, jako u každé knihy Chrise, zcela smysluplný. Jsem opravdu zvědavý, jaký příběh nám Chris nabídne příště, neboť co do brutálnosti snad už to ani dál jít nejde. Nebo ano?


Přidám se svým komentářem k již dříve komentujícím tuto knihu: bylo to opravdu krásné a velice příjemné zakončení této celé kouzelné a magické série. Tento příběh a postavy mi budou chybět. Jsem zvědavý, jestli se dočkáme příběhu, který by na Heapovic rodinu či Marwicka nebo někoho jiného z této série navázal. Doufám, že se tak jednou stane!


Tento nedokončený román byl mým prvním setkáním s Franzem Kafkou. Velice mne zaujala originalita tohoto díla, ať už se to týká myšlenky či kompozice. Odstavce dlouhé několik stran, dlouhé dialogy postav i různé myšlenkové procesy hlavní postavy, s tím vším jsem se ještě dosud v takové podobě nesetkal. Navíc jsem četl již několik knih s vězeňskou tématikou, ale snad v žádném díle jsem se nesetkal s takovou nevědomostí hlavní postavy. To bylo též velice originální a zajímavé. Celé to bylo prodchnuté paranoiou, sledováním a temnými zákoutími tehdejší doby. Je jisté, že tento román v sobě ukrývá mnoho různých možných interpretací. Mě se kniha líbila, i když jsem občas měl problém se do některých pasáží začíst a pochopit jejich význam. Nicméně i tak jej hodnotím velice pozitivně.


Není to pro mě první čtenářské setkání s Karlem Čapkem. Tímto nedlouhým románem náš český literární velikán potvrdil (minimálně pro mě) svou spisovatelskou genialitu. Dílo je napsáno velice kvalitním, hravým a z hlediska češtiny unikátním jazykem. Navíc i když zde Čapek zpracovává velice závažná a nesmírně důležitá témata, často jsem se usmíval a bavil, což je až překvapivé v dobrém slova smyslu. Opravdu obdivuji, jakým jazykem a stylem tento román autor vylíčil.
Obdivuji také jeho tematickou stránku. Ukázal nám poněkud vtipnějším způsobem, jak se lidstvo chová, když se objeví něco nového. V tomto případě to byl mlok. Nicméně ať už jde o mloka nebo o cokoliv jiného, člověk zkrátka vždy hledá způsob, jak to využít pro svůj prospěch. V tomto ohledu je dílo velice nadčasové, nikdy nezestárne, protože lidé se v tomto ohledu určitě nezmění. Také jsem byl překvapen Čapkovou prozíravostí. Už v té době si uvědomoval nebezpečí ze strany Německa (dílo vydal roku 1935). Jiní lidé si nebezpečí pořádně neuvědomovali ani roku 1941. Navíc mě nesmírně pobavila zmínka o tzv. "Nadmlokovi" či o rozšíření životního prostoru pro mloky. Tyto momenty v díle prezentují spisovatelovu současnost a obavu. Nebyl daleko od pravdy. A ten konec? Jedním slovem - geniální. Rozhovor sám k sobě mě dostal.
Na závěr jsem si nechal jeden malý nedostatek. Osobně mi prostě nesedlo zpracování tohoto románu formou novinových výstřižků (či jak je uvedeno v popisu - koláž). Určitě je to velice originální, ale i přes to, jak mě ten román myšlenkově, jazykově, tematicky a nadčasově uchvátil, bylo velice náročné se do toho začíst a, jak se říká, "zhltnout to jedním dechem".


Musím říct, že mě velice překvapilo, jak se mi propojení kriminalistiky s iluzemi a "čarodějnictvím" líbilo. Byl jsem hodně zvědavý, jak tuhle tematiku autor pojme. Knihu jsem zhltnul jako malinu skoro za dva dny (jsem pracující člověk). Také na mě udělalo dojem, že Mayne čtenářům prozradil podstatu či detailní provedení mnoha kouzelnických triků. Do detektivního prostředí to skvěle zapadlo. Příběh byl napínavý a zajímavý od začátku až do konce. Nechci říct, že by mě konec zklamal, byl ale o něco slabší, než bych podle průběhu knihy očekával. Hlavní postava na mě působila velice sympaticky, nicméně mi trochu kazila dojem taková šedá eminence v pozadí, o které se pouze zmíním, ale budoucímu čtenáři neprozradím, o koho se jedná. Těším se však na další pokračování této série.
