GoldenLane
komentáře u knih

Krásné texty, příběhy každodenního života, kdy máte silný vnitřní pocit, že něco takového jste zažili. Navíc psáno jazykem a způsobem, který umožňuje popisované přímo vidět, vizualizace textu byla pro mě velice silná. Skvělé.


Dočteno silou vůle, knížku jsem vybrala pro čtenářskou výzvu a nechala jsem se zlákat sloganem "Dokonalá detektivka ve stylu Agathy Christie!"
Zločin v kulisách obchodu se starožitnostmi skýtá potenciál pro dobrý detektivní příběh, to se tady ale nepodařilo. Děj se posunuje nudně a kostrbatě, jednotlivé "myšlenky" se neustále vracejí vyřčené obdobnými slovy, bezobsažné citáty před každou kapitolou celý text zabíjejí ještě více.
Celkovou roztříštěnost vyprávění může mít částečně na svědomí i nepříliš dobrý překlad.
Protože konec příběhu je přípravou pro další pokračování, věřme, že se autorka ještě vypíše. Zatím nápad dobrý, provedení slabé.


Velmi dobře a čtivě napsaný příběh o operaci Anthropoid. Binet šikovně střídá vyprávění o historických událostech s vlastním příběhem autora, který se snaží tuto událost a její pozadí popsat a napsat tak román o výjimečném činu odboje uprostřed Evropy a 2. světové války. Musím přiznat, že mi imponovalo i to, jak Binet vyjadřuje svou lásku a obdiv k Československu a k Praze, zatímco my "domácí" si často libujeme v sebeironii a skeptickém pohrdání. Pořád je to však hlavně román, takže pro milovníky a znalce vojenské historie to úplně nebude.


Krásný příběh. Oidipovský mýtus, magický realismus a pohádka pro dospělé v jednom. Příběh o hledání vlastní identity, o vině a odpuštění, o osamělosti a vlastní cestě každého jednoho z nás někam a k sobě. Pět hvězd nedávám proto, že téma incestu a jeho pojetí v této knize je pro mě problematické.
Osobně preferuji knihy Kazua Ishigura, ale Kafku na pobřeží rozhodně doporučuji k přečtení.


Kafkovy texty čtu opakovaně, pokaždé v nich objevím něco, co mi dříve uniklo. Nepokouším se o nějakou interpretaci, vždy jsem jen prostě omráčená tím, co se mu honilo hlavou a v jakých souvislostech. Je to extrémně zajímavý autor. Doupě jsem objevila až později, a pokud bych přemýšlela o Kafkovi jako o člověku a ne jako o spisovateli, tak Doupě o něm myslím vypovídá nejvíce.


Shakespeara jsem začala číst až poté, co jsem poprvé naživo slyšela přednášku překladatele profesora Hilského. To, jak dokáže o jeho díle srozumitelně a vášnivě hovořit, je zážitek. Pohled na divadlo, Anglii a WS už nikdy nebude jako dřív. I když ne nutně je Martin Hilský vždy historicky zcela přesný, je to mág.


Bolestivé a kontroverzní téma, úžasná atmosféra a nádherné obrazy, ať už krásy, nebo ošklivosti. Četla jsem knihu opakovaně a později i poslouchala audioverzi nadherně načtenou Jiřím Hromadou.


Jedna z knih, ke které se opakovaně vracím. Pro její zvláštní atmosféru, tempo, rytmus. Ladislav Fuks je mým oblíbeným spisovatelem, považuji ho za jednoho z nejlepších českých spisovatelů a také za jednoho z nejoriginálnějších. Udělejte si čas, odstřihněte se od vnějšího ruchu a nechte se unášet vévodkyninými plány, myšlenkami a sny v kulisách končícího starého světa rakouské monarchie.


Neveselé čtení. Nevěř nikomu, ani sobě. Jednou se dáš špatným směrem a už není cesty zpět. Zlo se dědí. Ani jiskra naděje.
Příběh byl poněkud překombinovaný, trochu mi dělal problém velký počet postav z různých časových období, takže asi ve dvou třetinách knihy jsem se vrátila zpět a rychle proběhla text znovu, což mi hodně pomohlo.
Je to třetí kniha, kterou jsem od autorky četla; Petra Klabouchová tu opravdu není od toho, aby nám dávala naději.


Pro mne dost zajímavá kniha. Nejpůsobivější byly "africké" pasáže, které byly ale zároveň nejmíň postmoderní. Hodně mě bavilo, jak se v textu neustále střídají a prolínají dialogy a vyprávění jednotlivých postav a plynule do sebe přecházejí. Ke knížce se určitě ještě někdy vrátím.


Fascinující čtení. Jedenáct strhujících kapitol, něco podobného jsem ještě nečetla. Kapitoly jsou uzavřené, přesto vzájemně prostupné. Někdo zde napsal, že je spojuje smrt; já si myslím, že je spojuje láska, ne ta na první pohled, ale ta vybudovaná, o jejíž síle se přesvědčíme až v okamžiku ztráty, a to je druhé silné téma, ztráta. A není tím myšlena vždy jen smrt. Třetí společné téma je oběť.
Příběhy prostupují společné motivy, vytvářejí střípky spojitostí jednotlivých postav prostřednictvím předmětů či událostí: výhled do volné krajiny, kopce, splynutí s přírodou, uzavření v malém prostoru, drhnutí podlahy, mouchy, ztracené a hledané předměty, notesy a deníky, plynutí času a hledání svého místa v něm. A ano, hledání je další silný moment. Zdánlivě (nebo skutečně?) bezvýsledné hledání.
Nebojte a ponořte se do světa této jedinečné knihy.


Pokud máte rádi Arnošta Goldfama, HaDivadlo a brněnské divadlo vůbec, je to kniha pro vás. Zajímavá je historie jeho židovské rodiny.
