drakamena
komentáře u knih
Soumrak bílého muže
Benjamin Kuras
Výborná kniha o zániku židovsko-křesťanské kultury, ke kterému nevyhnutelně směřujeme. Zkoumá jeho příčiny a důsledky, vypichuje myslitele 20. století, kteří nejvíc ovlivnili celkové nastavení západní společnosti a navedli ji k tomuto sebezničujícímu jednání. Je to skutečně znepokojivé čtení, protože západní svět čím dál víc připomíná onu pověstnou kapelu na Titaniku, která stále vyhrává, i když loď jde ke dnu.
Slyším padat sníh
Kim Si-sup
Moc hezké básně, je jen škoda, že řada z nich se objevila už v jiné sbírce od tohoto nakladatelství. Vzhledem k tomu, jak málo sbírek asijské poezie u nás vychází, je vskutku promarněnou příležitostí opakovat tytéž, sbírky se tak překrývají, místo aby se doplňovaly.
Hra na fanty
Dick Francis (p)
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Pak jsem ji naopak nemohla odložit. Obdivovala jsem Tyra, a to nejen proto, jak pečoval o svoji ochrnutou manželku, ale i kvůli tomu, že se nedal uplatit ani zastrašit. Jednoduše pro něj existovala čára v písku, kterou odmítal překročit.
Vévoda a já
Julia Quinn
Začátek byl skvělý, humor a svižné dialogy. Pak se ale Daphne a Simon vzali a šlo to z kopce. A navíc, to, co Daphne Simonovi provedla, bylo čiré a neomluvitelné znásilnění. Kdyby něco takového udělal muž ženě, všechny by to přinejmenším pohoršilo. Daphne se mi tím znechutila do té míry, že jsem měla problém knihu vůbec dočíst. Nemohla jsem si vzpomenout, proč jsem ji četla jenom jednou, před dvaceti lety, když vyšla, a pak už znovu ne. No, teď už to vím.
Déšť v horách rozeznívá bambusy
* antologie
Moc pěkná sbírka korejských básní hansi (psaných čínsky). Musíte na ni ale mít tu správnou náladu, protože historické a biografické poznámky tvoří dobrou polovinu knihy, samotné básně pak jen asi tu druhou půlku. Proto mi trvalo několik měsíců, než jsem se ke čtení rozhoupala, ačkoli je totiž doprovodný text zajímavý, je přece jen opravdu dlouhý (samotný úvod tvoří 50 stránek a kniha jich má jen 200).
Nenápadný půvab Slezska
Eva Tvrdá
Kniha na pomezí fikce a literatury faktu. Krátké povídkové úryvky jsou proloženy výňatky z kroniky obce Rohova. Takže tak trochu ani ryba ani rak. Přesto je to pěkná knížka.
Zdál se mi zase ten stejný sen 3
Joru Sumino
Ha! Měla jsem pravdu. Líbí se mi, jak Japonci ve svých dílech zachází s magickým realismem, jako by to byla běžná součást života, nikoho to obvykle nepřekvapí. Toto byl moc pěkný příběh s krásným koncem. Rozhodně zatahal za srdce.
Zdál se mi zase ten stejný sen 2
Joru Sumino
Čím dál víc jsem přesvědčená, že se jedná o magický realismus a Nanočiny známé jsou budoucí ona. A jakmile se jí podaří s pomocí svého já zvrátit situaci, která způsobila, že skončila, jak skončila, dějová linie zmizí. Hm, v příštím díle se uvidí, jestli mám pravdu
Zdál se mi zase ten stejný sen 1
Joru Sumino
Popravdě nevím, co si mám o této manze myslet. Šla jsem do ní naslepo, ani jsem si nepřečetla obsah. Mám pocit, jako by šlo o magický realismus a hlavní hrdinka potkávala samu sebe ve třech stádiích svého života. Protože přesně tak mi její kamarádky připadají, jak by její život mohl vypadat za pět, patnáct a padesát let. Ale kdo ví? ¯\_(ツ)_/¯ Rozhodně to ale bude velice emocionální příběh a bude bolet.
Anna Nahowská - Utajená láska císaře Františka Josefa
Friedrich Saathen
Anna Nahowská prožila smutný život. Z jejího deníku vyplývá, že nikdy nebyla šťastná. Ani když se potají stýkala s císařem. Ani když si vzala muže, kterého milovala a který se ukázal být stejným tyranem jako její první manžel.
Je škoda, že se autor nepokusil víc propojit její deníkové záznamy s historickým děním. Udělal to jen v krátkosti na několika místech. Kniha díky tomu vyznívá dost plytce, protože Anna si někdy zapsala jen datum a to, že ten den měla schůzku s císařem, nic víc. Co se v tu dobu dělo v zemi, ji moc nezajímalo, protože byla nevzdělaná měšťanka, která měla jiné starosti (rodina, domácnost) než geopolitiku nebo drby. Čtenáři tak ale chybí rozměr, souvislosti.
Mějte se ráda
Mel Noakes
Jako u většiny těchto knih i tato obsahovala některé dobré rady, ale jako celek ve mně valný dojem nezanechala. I když si tyto knihy ráda čtu, abych si upevňovala a obnovovala určité návyky - někdy člověk sklouzne zpátky ke starým zlozvykům a potřebuje nakopnout - nečekám, že v nich objevím nějaký zázračný lék nebo něco nového, z velké části opakují pořád dokola totéž. Ale líbí se mi, když jsou aspoň nějak originálně pojaté, když jsou něčím neotřelé. Tato splývá s tucty jiných, které byly na toto téma vydány, a myslím, že za rok už si ani nebudu pamatovat, že jsem ji četla.
Svět podle Trumpa
Tomáš Klvaňa
Nedočetla jsem. Na takovou snůšku jednostranně zaměřených lží už jsem dlouho nenarazila. Kniha vyšla ještě před volbami v roce 2024, takže spekuluje s šancemi víceméně 50-50 pro oba kandidáty. Začíná docela střízlivým zhodnocením Kamaly Harrisové, což ve mně vyvolalo naději, že se dočkám objektivity. Jenže kapitola ještě nebyla u konce a už jsem pochopila, že jsem mýlila.
Z autora přímo čiší nenávist k Donaldu Trumpovi. Kde jen může, věší na něj hanlivé přívlastky, a každý, kdo ho podporuje, je pro něj zaslepený člen kultu, hloupý, nevzdělaný balík, který zcela postrádá inteligenci i rozhled. Autor bezostyšně prohlašuje, že absolutně není možné, aby demokraté zneužili soudního systému proti Trumpovi, přestože tato skutečnost byla jasně dokázána (viz kauza nadhodnocení Mar Lago při žádosti o půjčku u Deutsche Bank, kdy ani sama Deutsche Bank, která měla být podle demokratů obětí, netušila, o co soudu vlastně jde; viz peníze za mlčení pornohvězdy, které šly z volebního eráru, což je a vždycky byl pouhý přestupek, v New Yorku, kde byl Trump souzen, ho však pouze - pouze! - pro tento jediný případ překvalifikovali na trestný čin a státní návladní se následně musel svatosvatě dušovat a přísahat jiným politikům/podnikatelům, že tento precedent nebude nikdy znovu aplikován, atd.), jsou to věci, které jsou velice snadno dohledatelné na internetu a hovoří o nich třeba i renomovaný historik a politický komentátor Victor Davis Hanson, který je myslím trochu jiná kapacita než pan Klvaňa.
Poslední kapkou však pro mě byl Projekt 2025 Americké Heritage Foundation. Trump i Vance se od něj otevřeně, důrazně, opakovaně distancovali. I Heritage jasně prohlásila, že je to jejich projekt, ne Trumpův. Jakékoli spojení s Donaldem Trumpem bylo opakovaně vyvráceno. Autor se ho přesto pokusil spojit s Trumpem. Když se vytasil s touto stokrát vyvrácenou lží, měla jsem dost.
Toto není politický komentář, není to biografie, je to politický pamflet nejhrubšího zrna hraničící s bulvárním tónem Blesku.
Pochybnosti a láska
Patricia Wilson
Jednoduchá, přímočará romance o Popelce. Žádné vraždy, žádné násilí, žádné napětí. Nenadchne ani neurazí, ale je taková... prostě hezká. Někdy člověk nic víc nepotřebuje.
Maigretova trpělivost
Georges Simenon
Doposud nejlepší Maigret, rozhodně! Velmi komorní příběh, který se skoro celý odehrál v omezeném prostoru jediného činžáku. A pro jednou mi bylo upřímně líto všech obětí, i když to byli darebáci. To, co je potkalo, si ale nezasloužili.
Chrám plný květů
* antologie
Haiku Bašóových a Busonových současníků a přímých následovníků se mi líbila moc. Nádherná poezie s hlubokým citem. Jak jsme se ale blížili čím dál víc k přítomnosti, haiku ztrácela na... nevím, jak to popsat? Na duchu? Chybělo jim to nepopsatelné něco. Prostě už to "nebylo ono".
Navíc, životopisy některých autorů byly málem delší než jejich básnický příspěvek v této sbírce. Pro někoho, kdo tuto knihu míní použít jako studijní materiál, to bude určitě plus. Osobně si ale pořizuji básnické sbírky kvůli básním, takže jsem některé z dlouhých úvodů nakonec jen zběžně přelétla.
K básním, které se mi nejvíc líbily, patřily:
Kobajaši Issa:
Jak rosa nestálý
je náš pomíjivý svět
a přece a přece...
Nebo Ihara Saikaku:
Stařenka -
byť ji celý svět opustil
měsíc jí zůstane věrný
Návrat do života
Barbara McCauley
Moc povedený příběh. Zamilovala jsem si Modrého orla a jeho potměšilou laskavost. Čtyři hvězdičky nedám jenom proto, že nemám ráda rychlé střídání úhlů pohledu, a tady se vypravěči měnili hned několikrát za kapitolu, ale třeba i v rámci jednoho odstavce. Vytváří to dost zmatky v tom, kdo si zrovna co myslí.
Největší záhady dávných Čech
Vladimír Liška
Nebylo to špatné, jen takové... povrchní. Ve většině případů pojednával autor o problému zeširoka a na konkrétní bod, místo či událost, vyhradil odstavec nebo dva. Nejočividněji bylo vidět, že vaří z vody, v případě Keltů a Kazi hned na začátku, a pak třeba v případě mlýnů, kdy se o mlýnu v titulu kapitoly sotva zmínil.
Má rodina, můj příběh
Anthony Delon
Není to typická autobiografie ve stylu výčtu let a událostí a osobností, se kterými se autor setkal. Hned na začátku říká, že se pustil do psaní proto, aby nepřišel o vzpomínky. A přesně tím kniha je, sbírkou vzpomínek. Je to, jako byste s autorem zašli na skleničku a on vám vyprávěl o svém životě, co na srdci, to na jazyku (potažmo na papíře). Kniha tak působí intimněji, osobitěji. A je to určitě zajímavý náhled do života několika slavných osobností, hlavně pak Anthonyho Delona, jeho otce a také matky. Odnesla jsem si z ní, že žádný z nich to neměl v hlavě tak docela v pořádku, hlavně Alain Delon. Možná byl fešák a skvělý herec, ale neměl daleko k psychopatovi. Jako člověka bych ho nejspíš nesnesla.
Vyšetřovací komise
Dick Francis (p)
Opravdu mě překvapilo, kdo se nakonec ukázal být pachatelem. To jsem nečekala. Skoro jsem zapomněla, jak dobře umí Francis psát. Líbilo se mi, že se Kelly nenechal srazit na kolena. Ano, pár dnů mu trvalo, než se sebral, ale pak se vrhl do vyšetřování a potížím se stavěl čelem. Roberta byla taky skvělá!
O smyslu života: V každé krizi se skrývá příležitost
Viktor Emil Frankl
Viktor Frankl byl obdivuhodný člověk, který přežil koncentrační tábor a přes veškeré ztráty nacházel v životě smysl. Stanovil, že smysl života je vždy jedinečný, vztahuje se pouze ke konkrétní osobě v konkrétním okamžiku, žádný všeobecný, nadosobní smysl života neexistuje. Na příkladech rovněž předvedl, že smysl života se dá najít i v nemoci či v samotné smrti, opět z pohledu konkrétního postiženého jedince. Bylo to inspirující čtení.
Tak proč jenom tři hvězdičky? Protože jsem měla pocit, že se občas ve svých přednáškách ztrácel. V angličtině pro to existuje skvělé slovo: rambling. Nebyla jsem si tudíž úplně jistá, co bylo cílem či účelem některých pasáží. Navíc se snažil obsáhnout příliš. Do třetí přednášky tak úplně nečekaně a v samotném závěru zahrnul téma odpovědnosti, a to jak jedince tak společnosti, kteréhožto tématu se tak mohl pouze letmo dotknout, nezbyl mu prostor k jeho rozvedení.