bookemma
komentáře u knih

Uf, to byla depka od začátku do konce, a já vlastně nevím, jsem z toho dost rozpačitá. Pasáže, kdy se snaží HH uchlastat k smrti, mi nic moc neříkají a v tom okamžiku mi je ten člověk bytostně nepříjemný. Ale pak to vyvažuje jeho pohotový mozek.
Mimochodem, došlo vám někdy, jak těžké musí být, být alkoholikem v Norsku? :D Je to tam zmíněno tak hezky mezi řádky, třeba "Je neděle, dneska alkohol nekoupíš". Takže ho obdivuji spíš za to, že pořád tak chlastá, a stále ještě žije...


Další z příběhů o HH jsem si přečetla po sedmi letech! Tudíž už si skoro vůbec nepamatuji, co se dělo v předchozích dílech, takže se do nich zase brzy budu moci pustit hezky od prvního, a na to se moc moc těším.
Byla to teda jízda, Jo Nesbo zase nezklamal, je jen málo knih, které čtu, kdykoli můžu, a u kterých se tak nedočkavě těším na konec, ale zároveň je mi líto, když konec nastane.


Opravdu velice zajímavá kniha, která čtivým a nenásilným způsobem na životě jedné korejské rodiny odhaluje velikou bolest, která trvala takřka století.
Kniha je čtivá pravděpodobně i bez dalšího historického kontextu, za což patří autorce poklona. Čtenář nemusí mít nastudované asijské dějiny, aby ho to rušilo při čtení. Pokud ale má, je to samozřejmě plus.
Všechny postavy mi přirostly k srdci, dokonce i Ko Hansu, ten možná zvláštně opravdu hodně.


Taková příjemná jednohubka, říkám si, že napsat příběh z pohledu takového člověka muselo být docela obtížné. Každopádně to bylo velmi netradiční a já jsem si celé čtení užívala.


To bylo tak krásné a těžké zároveň, pomíjivý svět předválečných císařských zvyků, rozhovory plné narážek a odkazů a všudypřítomná japonská slušnost. Historie zachycená v uměleckých kruzích, ač explicitně se neobjevuje nikde, z příběhů k čtenáři promlouvá s neúprosností.
Nobelova cena za literaturu patří tomuto autorovi oprávněně, je to mistr, sensei. Poklona.


(SPOILER) Opět jsem se dozvěděla pár nových informací z historie, je to bravurní historická fikce ! Vůbec jsem až do teď netušila o Valley of Fallen a už vůbec ne o kontroverzi s ním spojené.
Každá osoba měla něco do sebe, nejzajímavější byli pro mě ale lonely wolf Ben, který věděl mnohé a jeho konexe byly ohromující, a Fuga.
Naopak Daniel a Ana…no já nevím, takoví příliš kladní. A happy end ? Ten mi také úplně neseděl.


Podcast si urcite poslechnu, temata me zaujala. Akorat nechapu, jak uz tu bylo receno, proc ma pan Klus prostor pro zvyraznene promluvy ?
Ivu mam moc rada i diky jeji facebookove strance Iva k smichu, tak jsem se vlastne ke knize dostala.
Je zajimave, ze spoustu rad psychologu a jinych odborniku vlastne vychazi ze “zdraveho rozumu. Jen spolecnost se od toho stale dokola odchyluje a nasledky si nesou ti nejmensi, ale i ti vetsi, a hlavne i ti nejvetsi, casto az do konce zivota, a pak to “uspesne predavaji zase svym detem.


Ze zacatku jsem se nemohla prilis zacist, ale brzy se to zlomilo, a naopak jsem nemohla knihu odlozit. Moc vydarene sci-fi, ackoli jsem technicky antitalent, i tak jsem si ho velmi uzila.


Veľmi zajímavé povídání nejen o kaších, ale především o všech obilovinách, sladidlech, bylinkách a koření. Odnesla jsem si z ní nové informace i dobré tipy a recepty.


Nebylo to vůbec špatné, ale bylo toho na mě už trochu moc - moc uvozovek, moc rádoby vtipných situací, moc Marie a moc “lásky. Chvílemi už to bylo groteskní, ale tak, že jsem se nesmála, spíše mi to přišlo už vyumělkované a za vlasy přitažené. A jak mi bylo líto vlastně obou hochů !


Asi moje první seznámení s islandskou literaturou vůbec, a moc povedené seznámení. Kromě dystopie tam vidím strašnou spoustu paralelních linek - (ne)závislost médií (mrk k sousedům na východě), vládní lži a prezentace myšlenek, degradace společnosti z “my-jsme-přece-civilizovaní k “my-jsme-přece-civilizovaní-k-naší-rase. Bylo to těžké, ale skvělé. Tleskám.


Čte se to samo a rychle, je to taková pěkná pohádka a nenáročné čtení. Osobně bych více ocenila historický vhled, ale k tomu si budu muset vzít jinou knihu o Sissi, myslím, že autorka ani nezamýšlela, aby to byl suchý popis historických faktů :). Když už jsem se do série pustila, přečtu i další díly.


Ze zacatku mi ten styl psani, nebo mozna prekladu, vubec nesedel. Prislo mi to jako lacina krimi story, obzvlast kdyz na prebalu bylo “pro fanousky Jo Nesba. Postupne jsem se ale do pribehu zacetla a nemohla jsem ho odlozit. Neskutecne propletene, do konce jsem netusila, kdo je pachatel, az to do sebe vse zapadlo jako klic do zamku. Cvak. Pekna davka severskeho krimi z oblasti dlouhych nemilosrdnych noci a podivinskych samotaru. Urcite se k Leo Askerove jeste vratim.


Tohle byl muj prvni Nesbo po velice velice dlouhe dobe (myslim snad po 6 letech! ), navic jsem ho cetla v anglictine, a nebyla jsem si jista, jak se poperu s terminologii vrazd a policejniho prostredi. Ale precetla jsem to tak neskutecne rychle, ze je mi lito, ze tohle neni kniha na pokracovani a ze Sonnyho uz “neuvidim. Hodne promysleny a propleteny pribeh a celou dobu jsem si promitala v hlave obrazky Osla, o kterych se v knize pise, a vzpominala na nase cestovani po Oslu sluncem zalitem, ale take na podivne “junkies vsude mozne roztrousene po tech “horsich ctvrtich… opravdu “murky side of Oslo.
Nesbo nezklamal a ja se tesim na dalsi knihu od nej.

Třetí Šebkova kniha pro mě, opět styl, který se mi vcelku líbí, čtení odsýpá samo. Díky za vhled, jak to tam je s postavením žen, pokaždé, když něco takového čtu, “otevírá se mi kudla v kapse. Jak, že nemohli jíst se všemi dohromady?!
To mi vždycky připomene známé “všichni lidé, i ženy a děti…


To byla jízda… Druhý díl se mi líbil ještě více než první, oceňuji především vhled do politických situací, vnitřních i zahraničních, osobní rovinu a zákulisí ČT. Tvůrkyně oné inkriminované diplomky mi ostatně také není neznámá. Velmi mě bavilo téma Jihočínského moře, a zrovna tuhle kapitolu bych doporučila všem obdivovatelům Číny… Na univerzitě se o tom učíme, ale do médií se dostane máloco.
Čína je prostě jiný svět, svým způsobem nebezpečnější než Rusko, a to, co dneska vyvádí po celém světě, by nemělo nikoho nechat na pochybách. To nejhorší z komunismu a to nejhorší z kapitalismu hezky společně.


Super knížka, která nás inspirovala k vytvoření jednoduchých her pro dítě :). Doporučuji, člověk má občas tendenci dělat pořád to samé a díky nápadům v knize to třeba obmění a přijde na něco zajímavého. Každé dítě je jiné, něco se setká s úspěchem, něco ne, ale nápadů je v knize tolik, že můžete zkoušet a zkoušet. Doporučuji.


Šebkovy zápisky mě baví, ač často vůbec nerozumím. Baví mě ale vhled do kultury skrz vztah k tomu nejcennějšímu, životu a zdraví. Smekám před MSF, jsou to borci


(SPOILER) Houellebecqa radim dlouhodobe mezi sve oblibene autory, proc, to sama nevim, asi mi sedi jeho styl, ktery plyne casto v asociacich a tak se ctenar posouva od zdanlive nepodstatnych detailu k velkym celospolecenskym problemum.
Na tuto autorovu knihu jsem cekala par let.
Serotonin me oslovil, precetla jsem ho az neuveritelne rychle, mozna v nem nebylo tolik co odhalovat nebo mozna mi jen sedl styl plynuti do upadku.
Zajimava myslenka o zavislosti zapadni civilizace na antidepresivech mnou rezonovala po celou dobu cteni a zustava i nadale. Ma sakra pravdu tenhle chlap! Vsak kolik bych napocitala lidi kolem sebe, kteri berou leky na “dobrou naladu. Anebo leky “aby mi bylo vsechno jedno. Tak nejak mi to hlava nebere, mit co na praci, mit pro co zit, a pak by mozna nebylo potreba tolik umelych pocitu z krabicky. Ale takovy je zkratka vyvoj, takovy je zivot, a vsechno v nem nekam smeruje, casto do neprilis romantickych dospelych zivotu, jak Houellebecq opet bez skrupuli ukazuje. Krome te osobni roviny ocenuji i rovinu evropskou a globalni, krach malych zemedelcu, kteri zablokovali vyjezd na Pariz, zapalili podmitace anebo treba vyvezli pred ministerstvo kupu hnoje… to se deje, to neni jen pripad Francie a na cenach mlika a nevyexportovatelnosti livarotu to Houellebecq ukazuje s nonsalantnosti sobe vlastni.
Vzdelanost autora je take imponujici, to si opakuji s kazdou jeho knihou, je to intelektual tohoto veku.
Co rict k nazoru ctenaru? I behem rozebirani Houellebecqa na katedre jsme dosli ke dvema taborum - velika cast ho nesnasi, nechape, o cem pise, proc to pise, bere ho jako typicky priklad marketingu, kdy sex a nasili prodava.
Mensi cast vnima, ze sex a nasili prodava, a proto jde Houellebecq za tu rovinu prvoplanovosti a stavi druhou scenu a vysmiva se tomu, paroduje tu touho ctenarstva po techto dvou komoditach. Jak cte Houellebecqa cesky ctenar? To je uz kazdeho vec, jistota ale je, ze budi kontroverze a to je konec koncu ucel literatury.
Takze vlastne ano - libilo se mi to, je to zase trochu jine a mene sokujici, ale za to je to opravdu normalni kazdodenni pribeh mnoha. O to je kniha mozna depresivnejsi.
Tesim se jistym zvracenym zpusobem na zatim posledni autorovu knihu, favoritem pro me ovsem zustava Moznost ostrova.


Díky autorce jsem si už podruhé doplnila znalosti o historické události, o které jsem toho moc netušila... Napsáno bylo velmi velmi čtivě, nedivím se, že jde o bestseller. Jsem moc ráda za všechny uvedené zdroje, ke kterým se ještě vrátím a dozvím se tak snad o této tragédii trochu více.
Čistě z románového hlediska mi málem slza ukápla v závěrečných pasážích...
Doporučuji.
