Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
7462
7462
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Zjistila jsem, že toho ve mně moc z tak vychvalované knížky nezůstalo. Hned po dočtení jsem měla dost rozporuplný pocity.Rozhodně se neztotožňuju s těmi nadšenými ohlasy. Vlastně se mi to moc nelíbilo.
Velmi zvláštní kniha v pozitivním slova smyslu. Úplně chápu, pokud někdo považuje dílo za geniální a kdo naopak neměl sílu ho dokončit. Ani nevím, o jaké jiné knize bych něco podobného mohl prohlásit. Tahle je vskutku originální a výjimečná. Střídaly se v ní pasáže, které mě do příběhu vtáhly, s těmi méně záživnějšími. Největší problém mi dělalo množství postav. Orientujte se v nich!
Současně s dočítáním knihy jsem viděl inscenaci v Divadle pod Palmovkou. Navzdory dlouhé stopáži dosahující délky Springsteenových koncertů představení odsýpá a v žádném případě se nenudíte. Oceňuji na něm, že konec podává explicitněji než kniha. Zároveň jde v obou případech o opravdu nečekané rozuzlení. Je to možná diskutabilní názor, ale navzdory pochvalným recenzím na současnou i předchozí divadelní adaptace Žítkovských bohyň si nejsem jistý, jestli se na prkna tolik hodí. Ale toť můj názor. V každém případě touha podívat se na Žítkovou a do blízkého okolí je rozhodně velká.
Krásná knížka, která mě zaujala hlavně tématikou bohyň samotných a krajinou Bílých Karpat. Chvíli mě trvalo než jsem se začetla. Nejtěžší pro mě bylo přelouskat všechna rozhodnutí a rozsudky. Jelikož jsem komunismus nezažila, musela jsem si dohledávat, co která zkrátka znamená.
Rozhodně doporučuji jet se na Žítkovou podívat, třeba v rámci výletu. Je tam opravdu nádherně!
Pro mě tato autorka asi není. Kniha mě ze začátku zaujala tématem, četla se mi hezky, pak postupně víc a víc vložených textů, text mi přestával dávat smysl a v konečné fázi jsme poslední čtvrtinu vzdala a nedočetla.
Moje první přečtená kniha od této autorky. Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, asi tím, jak všichni kolem knihu vychvalovali, jsem čekala více, ale nakonec se mi kniha líbila. Ke konci už nabíral příběh na síle. Děkuji za zajímavé téma a ráda si přečtu i něco jiného od této spisovatelky.
Výborný příběh, naprosto špičková práce se zdroji historických dat a jejich vetkání do příběhu. Velmi zajímavé a mnohovrstevnaté dílo.
Skvělá kniha od skvělé autorky. Po první knize, kterou jsem od autorky četla, jsem měla poměrně vysoká očekávání a byla splněna zcela bez problémů. Od autorky doporučuji jak tuto knihu tak i Vyhnání Gerty Snirch, která mnou otřásla snad jen o kousíček víc. :) Kateřina Tučková je podle mě jednou z nejlepších současných autorek.
Tuto knihu som dala za jeden uprsany den a noc. Vedela som, ze ked ju raz odlozim, tak uz ju nedocitam. Bola tazka a temna a bala som sa pri nej. Ale akoby som sledovala film, prelinanie liniek, bola dobre napisana a pribeh bol zaujimavy. Dozvuky z nej vo mne rezonovali este dlho.
Musím říct, že jsem se té knihy bál. Bál jsem se před tím, než jsem si ji koupil, protože jsem měl strach, že autorka neudrží rovinu venkovsky-magického světa na té správné hraně a buď to sklouzne do eza nebo jen do přílišné deskripce. Bál jsem se při čtení knihy, že převáží jedna nebo druhá linka, knihou se táhnoucí a bál jsem se i zhruba od půlky, že kniha neudrží tempo a závěr bude nijaký. Nakonec jsem ale knihu nedokázal číst jen po večerech a jednu noc jsem protáhnul, protože jsem už nedokázal přestat. Teď nedokážu rychle začít číst další knihu, protože to potřebuji chvíli na sebe nechat působit. Když k tomu vezmu ještě věk autorky, ve kterém tuto knihu napsala, musím prostě smeknout klobouk až na zem. Ta knížka je po všech směrech fantastická, námětem, proplétajícími se rovinami, měnícími se akcenty. Prostě 5 hvězdiček.
Naprosto mě to pohltilo. Skvěle napsaný. Navštívila jsem kraj Bílých Karpat ještě než jsem věděla o knize. Krajina je to opravdu magická.
Jen opět ten smutný osud lidí, se kterým si komunisti krutě zahráli.
Když jsem četla, jak ve spolupráci s lékaři psychiatry ( dokonce známých jmen!! ) dokázali dostat člověka do ústavu, odkud odešli již jen na cestu poslední, musí být člověk 1000x vděčný za demokracii.
Děkuji autorce za přiblížení tématu o těchto výjimečných ženách.
40/2024
Rok 2024 jsem završila touhle libovkou, která na mě z knihovny v obýváku koukala už několik let. A teda, jsem já to ale trubka!
Bylo to skvělý. Ponořila jsem se do osudů bohyň okamžitě, byla jsem zvědavá, jaký osud má Dora, co všechno ji potkalo a hlavně, kam to všechno povede...
Pohltilo mě to dokonale a na konci jsem jen tupě zírala na poslední stranu...To přece není možný! Kdo to udělal?!
Bílou vodu pořád hodnotím o fous lépe, každopádně bohování si rozhodně zaslouží vaši pozornost, protože je to magický.
Plnej počet, nemůžu jinak!
Čekala jsem, že knížka bude trochu víc tajuplná, nadpřirozená, mystická... jen kvůli mým nenaplněným očekáváním dávám tři hvězdy. Ale napsaný to nebylo špatně.
Kniha se četla hezky, příběh to byl poutavý a zajímavý - jediným problémem pro mě bylo velké množství spisů StB, které mě po nějaké době přestalo bavit neustále číst, takže jsem ztrácela pozornost. Příběh mě bavil, jen je třeba si uvědomit, že není reálný a nebrat ho jako historii.
Na dlouhé zimní večery je ale knížka fajn, čte se rychle :)
K této knize jsem se dostala zároveň díky ČV a zároveň díky mé kamarádce, která mi knihu věnovala k narozeninám se slovy: "Ať čteš taky někdy něco jiného, než fantasy příběhy."
V té chvíli jsem netušila, že mě dokáže příběh inspirovaný skutečnými událostmi a ještě z ČR vůbec bavit.
Části, ve kterých byla Dora v archivech a bádala, mě pohltily úplně ze všeho nejvíc. Život Dory samotné pro mě nebyl tak zajímavý, jako sledovat to, jak se ona sama vrací do minulosti.
Kniha je smutná, ale vtáhne vás do děje, takže chcete vědět, jak je to dál.
Kniha je svým způsobem magická a tajemná, takže pro mě tak trochu té fantasy stále bylo.
Tuto knihu jsem četla, když se poprvé objevila na pultech knihkupectví. Ze zájmu jsem po ní sáhla, přečetla ji. Žítkovou máme téměř za humny. ALE... Jediné, co se mi v ní líbilo, bylo to žítkovské prostředí, které je svým způsobem magické a posazeno v nádherné přírodě. Příběh samotný se mi ale nelíbil. Čtivá tato kniha je, ale buď si ji zamilujete, nebo ji nemáte rádi. Já patřím do té skupiny, která ji nemá ráda. Myslím, že k tomuto tématu vznikly daleko lepší knihy. Autorka Žítkovou a osudy bohyní svým románem zpopularizovala, dostala je do povědomí široké veřejnosti. To se zase tak každému nepodaří. Nicméně mě si kniha svým příběhem nezískala. Jinak tempo i styl jsou fajn, čte se dobře.
Žítkovské bohyně mám doma několik let. Ale nebyl čas, soustředění, energie, abych si k ní sedla. Až nyní na ni došlo, v klidných dnech svátků. A jsem ráda, že jsem si počkala.
Jako mnoho jiných čtenářů jsem během čtení stihla projít spoustu odkazů na Googlu, protože jsem občas potřebovala oddychnout, popřemýšlet, nechat usadit mocné dojmy. Opravdu se jedná o výjimečnou knihu, tak jak to každý říká.
Protože přede mnou je už skoro jeden a půl tisíce komentářů, nemám pocit, že je potřeba se rozepisovat víc, jen chci doporučit těm, kdo ještě nečetli - udělejte si na tohle čtení čas, budete ho potřebovat. Od čtení se nebudete chtít ani uložit večer ke spánku.
Žítkovské bohyně - přesně TA kniha, po jejímž přečtení chvíli nechci číst nic dalšího. Ten příběh ve mě totiž natolik zarezonoval, že ho hned nechci přebít něčím dalším a ještě pár dní si o něm budu tak různě přemýšlet a převalovat si ho v hlavě.
Kniha mě v podstatě vtáhla okamžitě a navíc jsem po několika letech dostala chuť na meltu, kterou ženy v příběhu pily.
Jelikož se jedná o jednu z nejčtenějších knih u nás, je asi zbytečné vypisovat děj, zaměřím se tedy jenom na dojmy.
Kateřina Tučková má můj velký obdiv za precizní práci s rešeršemi a také za to, jak krásně dokáže propojit bádání s beletrií.
I když mě trochu iritovala nadbytečná zájmena (ona, Dora; jí, Doře) tak to beru jako úplnou maličkost vzhledem k tomu, jak silně na mě kniha zapůsobila.
Už samotné prostředí Bílých Karpat a jejích obyvatel autorka skvěle vykreslila, do poslední chvíle jsem trnula, jak to celé dopadne.
Je to magické, smutné, tajemné a zásah přímo do srdce. S láskou a hrnkem melty v ruce posílám Žítkovským bohyním plný počet hvězdiček.
"Prášky? A kdo vidí do prášků? Do placatých bílých pilulí, které se vyrábějí kdesi ve fabrikách a které leda tak zaplaší bolest!? Nedala bych to do huby, ani kdyby mi to do ní cpal pan farář, odpusť mi, Pane, co teď říkám! A jak může doktor, když se v té bílé smrduté ordinaci posadíš a už tě sestra žene ven, vůbec zjistit, co tě doopravdy trápí? Vždyť tam má i Bůh strach pobýt, tak jak by tam mohl pomáhat?"
"Však to víš, že žádná bohyně nesmí nikdy mluvit o smrti, ani kdyby ji ten, co se ptá, už měl na jazyku. Protože cesta, kterou bohyně vidí, není uzavřená a kolo osudu se může pootočit jinam každičkou chvíli."
"Jestliže něčemu věříš a věří tomu i lidi kolem tebe, směřuješ k tomu, ať chceš nebo ne..... silná a neotřesitelná víra je strašlivě mocná, uvědom si to!"
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je to takový druh knihy, kterou dočtete a ještě dlouho vám leží v hlavě a přemýšlíte o ní. Doporučuji přečíst!
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství, alternativní medicína česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
První třetina knihy je fantastická. Jakoby člověk seděl s Dorou v jinak naprosto prázdném archivu a pod světlem lampičky hledal ve starých dokumentech. V druhé části knížky za mě bohužel příběh trochu ztratil to kouzlo a spád.