Bouře mečů
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90847/bmid_boure-mecu-WJg-90847.jpeg
5
3653
3653
Píseň ledu a ohně série
< 3. díl >
Z pěti uchazečů o trůn je jeden mrtvý, další upadli v nemilost, a boj, v němž jsou bez skrupulí uzavírána nová spojenectví a rušena stará, zuří nemilosrdně dál. Moc rodu Lannisterů hrozivě sílí, avšak Tyrion trpí stále většími ústrky od své intrikánské sestry, krutého otce i zkaženého sadistického synovce. Robb Stark je nucen bránit mladé království proti zuřivosti Greyjoyů, kteří si chtějí Sever zabrat pro sebe. Divocí vytáhli zpoza Zdi a spolu s nimi nabývají na síle Jiní. O celý kontinent dál se vydává na válečné tažení Daenerys a její draci nebezpečně rostou. Každý podniká odhodlanou výpravu za své vítězství, a všichni dohromady halí svět do temné bouře mečů, která je však pouhou dětskou šarvátkou ve srovnání s válkou mezi silami dobra a zla, jejíž hrozba se blíží…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , TalpressOriginální název:
A Storm of Swords, 2000
více info...
Přidat komentář
Bouře mečů se mi líbila asi zatím nejvíc. Děj plynul lehce a ke konci začal ubíhat až skoro zběsilým tempem. Postavy se objevovali a zase mizeli (umírali) a člověk si nemohl být ničím jistý. Ani čtenář, natož potom hrdinové.. Těším se jak vše bude dál pokračovat. Stále jsem seriál neviděla, takže jdu do 4 dílu opět ničím nepolíbená a neovlivněná. Stále mě moc baví Tyrionova linka a překvapil mě Jaime.. A i dál nemám ráda Catelyn.. To raději mohli zůstat živé jiné postavy..
Lituji, že jsem první viděl seriál, protože jinak bych si první tři knihy (a zvlášť tuto) užil podstatně více. Třetí díl odpovídá zhruba třetí až čtvrté sérii seriálu, což byly ještě série, které se své předlohy držely ještě docela věrně, tudíž tu pro mě toliko nového nebylo.
Bouře Mečů je ze všech dílů dějově nejnabitější, tudíž je mezi fanoušky považován za jeden z nejlepších. V prvních dvou dílech se do velké míry rozjíždí to, co vyeskaluje zde. Mnoho postav zemře a pro jiné se výrazně změní jejích mocenská pozice. Stejně tak čtvrtý a pátý díl lze vnímat jako rozestavování figurek pro to, co má přijít ve Vichrech Zimy.
Přesto je třetí díl kapitolou mnohem většího příběhu, který dosud není uzavřený a já doufám, že autor před smrtí dokončí alespoň ten šestý z plánovaných sedmi. Nechce se mi dávat plný počet něčemu, co není uzavřené a co si žádá tolik času a co je přes všechny svou členitost a bohatost jen fikcí. Na druhou stranu lidé kolikrát podléhají spíše fikci a domněnkám než skutečnosti a ty opravdu dobře napsané postavy nás nutí přemýšlet o hloubkách a zákoutích lidské psyché. Píseň Ledu a Ohně je i přes všechnu svou komplikovanost psána velmi lehce a příjemně a opravdu svým jazykem dokáže probouzet fantazii.
Zvraty, intriky, pletichy...krvavá svatba, amputace, postava co se tváří jako někdo ale ve skutečnosti je to někdo jiný...Naprosto nabombený díl. Nenechte se odradit, že má přes tisíc stran, já se nenudila ani jedinou stránku (i když kapitolu s Jonem sněhem který se snaží přežít mezi Divokými za mě byly slabší, ale tak k příběhu to patří).
Je to skoro na pět hvězd. Čtení mě bavilo a přesto, že je kniha opravdu dlouhá, je stále napínavá. Autor postavy tentokrát hodně probral, ale jelikož se jedná o fantasy příběh, nic nemusí být nejspíš definitivní, tak uvidíme, co přinese pokračování.
Děj třetího dílu ságy se ke čtenářům blíží nesen na vlnkách potoků krve. Autor se rozhodl, že je třeba ujistit čtenáře v tom, že by si měli budovat vřelý vztah k jednotlivým postavám krajně opatrně, protože si v jeho knihách nemůže být žádná figura jistá svým osudem. Tady už jsem si byl jistý, že jsem větším fanouškem předlohy než seriálu.
(SPOILER)
Tady do toho autor hodně šlápnul a mnoho postav padá k zemi a poprvé se kniha nějak výrazně odlišuje od seriálu - Catelyn ,,žije".
Kdybych nevěděl do čeho jdu, tak mě některé zvraty vystřelí z bot ven.
Je mi líto některých smrtí ale chápu že některé postavy nejsou napořád a že odehrály svou roli a neměli co už říct a jen by se opakovaly.
Je třeba si zvyknout na styl vyprávění, tak jak nám ho předkládá George R. R. Martin. Pomalé pasáže, podrobně popisující politické intriky, přírodní scenérie, jednotlivé postavy a jejich historii najednou jakoby nic vystřídá nečekaný, velice dynamický zvrat, kde krev teče proudem a ti, které jsme si stačili oblíbit, umírají.
Jakmile si však na tento autorův styl zvyknete, jste ztraceni a dožadujete se dalších a dalších pokračování.
Zatím nejlepší díl. Hlavy padají jedna za druhou a konec příběhu téměř každé postavy je naprostý mindblown! Valar morghulis!
Nejdelší a můj nejméně oblíbený díl. Je na něm totiž asi nejvíc vidět, že i když je George R.R. Martin vynikající spisovatel co se týče charakterizace postav a tvorby dějového schématu, v psaní dialogů a silných momentů má mezery. Takže knížka je sice skvělá, ale jednotlivé scény jsou v seriálu prostě lepší. Nemluvím jen o vynikajícím monologu "chaos is a ladder", nebo smrti Ygritte (mimochodem celá její postava je v seriálu díky vynikajícím dialogům jednoznačně sympatičtější). I obyčejné scény jsou méně působivé, než by být mohly. Seriál také část postav posunul do trochu jiného vyznění, které jim sluší víc - Jamie, Tyrion, ale i Brienne, která v knížce občas působí jako naivní hlupačka, myslící tím co má mezi nohama, místo aby přemýšlela hlavou. Abych autorovi nekřivdil, tak jeho paranoiou rozežíraná Cersei se mi zamlouvá víc, a jeho verze Rudé svatby dává naději na zajímavou zápletku v otázce budoucího krále Severu. Knížka je sice s přehledem za plný počet, jenže stejně si říkám, že by mohla být v jednotlivých pasážích silnější.
Třetí pokračování Hry o trůny začalo velmi pozvolna. Já osobně jsem tajně doufal, že se události začnou odehrávat tím "správným" směrem. A ono to stále nepřicházelo a nepřicházelo, až jsem si najednou uvědomil, že k tomu už nikdy nedojde a ani dojít nemůže. Tohle je totiž příběh, ve kterém nejsou vítězové ani poražení, ale pouze poražení a ti po kterých zbyde pouze krvavá skvrna na podlaze. Zkrátka v této knize není o zvraty a mrtvé žádná nouze. A závěr - nemám slov, to byla jízda jako na horské dráze!
V Bouři mečů se mi hodně líbilo, jakým vývojem prošli jednotlivé postavy. Vypíchnul bych například Jaimeho Lanistera a Brien. Tato neobvyklá dvojice mi zpočátku přišla nezajímavá a moc mne nebavilo číst jejich linii, ale s přibývajícími stránkami a s tím co zažili, jsem si je oba oblíbil. Další neobvyklou dvojici vytvořila Arya a Ohař. Ohař je přitom taková krutá, ale současně smutná postava. A už tak nějak od počátku jsem tušil, že mu nebude dopřán dlouhý a spokojený život.
Oproti Střetu králů mne trochu mrzelo odsunutí Tyriona do pozadí. Tyrion je obdivuhodná postava a bylo mi líto, jak se k němu choval jeho otec. Velikým překvapením pro mne bylo, jak se v závěru zachovala Sansa. Z toho mne lehce zamrazilo a jsem zvědavý, kam se tato postavu bude dále vyvýjet.
Přestože celkové vyznění tohoto románu je vážné, tak příběh nabídne i vtipné glosy, neboť jak kdosi přiléhavě poznamenal: "V poslední době se zdá, že svatební hostiny jsou nebezpečnější, než bitevní pole." O tom ví své i chudák královna Margaery, která se v šesnácit letech stala podruhé vdovou. :)) Tento druh humoru já můžu!
Bouři mečů jsem si moc užil. Je skvělé číst knihu, kde se autorovi podaří překročit vaše očekávání a nabídne vám úžasný čtenářský zážitek. Ke knize se jednohe dne až mi v paměti vyblednou vzpomínky velmi rád vrátím. Dávám plný počet, protože tohle byla jízda.
Tak tohle byla prostě a jednoduše pecka.. Nebo síla? Děj určitých kapitol mi nešel do hlavy a musel jsem si je přečíst ještě jednou. A i tak mi po nich zůstávalo nepříjemné svrbění v žaludku, hlavně z té poslední.
Na téhle knize mi dost vadilo (a nudilo) to, že jsou postavám pořád házeny klacky pod nohy a zašmodrchá se i to, co už bylo několikrát zašmodrchané. Zářným příkladem byla Arya, tu tahali pořád tam a zpátky a pak ještě oklikou. Ano, účel to má, pokud má být nějaká postava v určitý čas na určitém místě, aby mohl příběh navazovat, je v některých případech potřeba ji zdržet, jindy popohnat, ale tady autor jenom zdržuje. A nejen Aryu. Už to začínalo být depresivní.
Prolog mě navnadil, ale pak... Daenerys mě nebavila vůbec, ostatní jak kdy, Jon a Tyrion byli asi nejlepší. Sňatková politika překvapující, ale kromě Sansy nezajímavá. U pár postav váhám, zda si je nepřesunu do jiné škatulky. Na konci pak bylo rozjeto několik dějových linií, které mohou mít zajímavé pokračování, uvidíme, další díly si taky přečtu, když už jsem začala, i když úplný finiš si stejně budu muset domyslet, pokud se autor nehecne a nedopíše to.
Jinak mi průběhu všech tří dílů vadilo slovní spojení "ohnout koleno". Rve mi to uši (teda rvalo by mi to uši, kdybych poslouchala audio). Možná to tak v originále bylo, možná to tak Amíci říkají, ale proč prostě ti lidi nemůžou pokleknout?! Případně sklonit hlavu?!
Jo, a jestli se v dalším díle dočtu, že se Jamie oženil s Brienne, bude to automaticky hvězda dolů!
Tohle není můj žánr, seriál jsem neviděla a po prvním díle bych nevěřila, že se kdy dostanu na konec třetího. Jenže se to stalo, a nemůžu než dát všech 5*. Ano je to zdlouhavé, plné jmen a v překladu také překlepů, nicméně ani tak se tomu nedá upřít čtivost. Vývoj událostí je nepředvídatelný, žádná postava není černobílá a souvislosti, které vyplývají na povrch překvapí i opravdu předvídavé čtenáře. Autor s postavami nemá žádné slitování, a tak se situace často dramaticky mění s jedním otočením listu. Do první poloviny knihy jsem byla přesvědčená, že druhý díl nepřeková, ale závěr byl působivě strhující.
Vrchol celé ságy a Martinův magnum opus, který obávám se již nepřekoná (jakkoliv by si to jistě všichni jeho čtenáři přáli). Zvláště druhá polovina této knihy je ve znamení neuvěřitelného crescenda, kde se na čtenáře valí jedna zásadní událost za druhou. Samý zvrat, samá šokující scéna, co chvíli se naprosto zamíchá kartami. Úchvatný čtenářský zážitek.
Tři hvězdičky za komplexnost a bohatost, ale veškerá květnatá slůvka jsou k ničemu, když je děj tak stráááášně vleklý a nudný. V tomto případě dávám asi přednost seriálu, kde je i navzdory bohatému světu jen to důležité.
Seriálovou Hru o trůny mám sakra moc ráda! A tak jsem se konečně (snad) dokopala k tomu, že si ji celou dočtu (mluvím o dílech, které jsou již vydané). Podotýkám, že tenhle díl jsem napoprvé nedočetla, takže poprvé budu psát o svých dojmech po prvním čtení.
Děj stále odsýpá krásně i přes další neskutečnou hromadu stran. Stále platí, že chvilka nepozornosti a jste ztraceni. Vedlejšími jmény postav se stále nezabývám a mnohem lépe se orientuji. Většina z nich je stále zmíněna jen párkrát a pak už ne, takže je pro mě snazší je vypouštět a soustředit se na ty hlavní. Tahák jsem si opět nevypisovala, nebyl po vypuštění právě zmíněných vedlejších postav potřeba. V závěru knihy opět najdete slovníček, kde je vysvětleno a popsáno spousta informací o rodech a jednotlivých postavách – samozřejmě jsem zase nelistovala, takže jsem si ho pročetla pouze po přečtení knihy.
Stále se střídají ve vyprávění postavy, to miluju! A ještě lepší je, když se s každým dalším dílem rozšíří, což se tady stále děje, takže za mě skvělý tah. Navíc přibývá stále více hlavních a skvělých postav – např. Briene. V tomhle díle jsem si velmi užívala kapitoly Jaimeho Lannistera, Jona Sněha, Aryi Starkové a Samwella Tarllyho. Kapitoly Daenerys jsem přečetla s velkým sebezapřením – zdaleka pro mě nedosahují takových kvalit jako v prvním díle série. Tyrion je pořád absolutně bezkonkurenční! Ke konci knihy jsem měla pocit, že mi velmi chybí kapitoly Brana Starka – bylo jich v téhle knize velmi málo. A nemohu se nezeptat – kam se ztratily kapitoly Theona? Ty mi také dost chyběly.
Nemohu jinak, než udělit plný počet hvězd. Těším se na další díl, i když teď potřebuji od tohohle universa chvíli pauzu.
Vubec, ale uprimne vubec nechapu ten hype na tuhle sagu. A nerozumim tomu, jak nekdo tohle muze nazyvat vrcholem fantasy. Babisovo - “sorry jako je na miste. Zbytecne roztahana na pul nudna kniha. Bytostne se mi hnusi dlouhe radky jmen, ktere musi nutne vyjmenovat stejne nepodstatne jako naklad na lodi ktery se musel vylozit. WTF. Koho zajima jaky mel praporec jaky rod, kdyz si stejne tech 200 rodu nikdo nepamatuje. Koho tim jako chce Martin ohromit? Zbytecne, boze tak zbytecne Nektere postavy me vylozene nebavily - Catelyn a Davos. I ten Bran je na facku. John snow nic nevi.. jediny sympatak je tam Tyrion, Ohar, a Jamie
Celkove zklamani. Ani se mi nechce poustet se do dalsich dilu. 3 hvezdy a to zaslouzene.
Štítky knihy
magie, kouzla středověk rytíři králové války pomsta bitvy Locus Poll Award (ocenění) hrdinská fantasy zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
(SPOILER) Opět parádní jízda! Bichle, která se v ruce dost pronese, zvlášť, když jdete venčit psa a snažíte se u toho číst (Bicáky dostaly dost zabrat).
Seriál už jsem viděl, takže mě nepřekvapila přehlídka smrťáků mnoha postav. I tak mě ale těší, že v mnoha ohledech Vám dá kniha mnohem lepší a bližší pohled na neuvěřitelně pestrý svět s tolika postavami, že tuto sérii jako oddechovku rozhodně nikomu nedoporučuji. :D
Co mě ale překvapilo a trochu zklamalo, tak Krvavá svatba, smrt Igryd, nebo Oberyna byla v seriálu mnohem lépe zpracována, což jsem čekal přesně naopak. Ale asi ta vizuální brutalita a šok prostě dělá svoje.
Teď si dám pár měsíců pauzu, vezmu do ruky něco kratšího, protože víme, že Vichrů Zimy se jen tak nedočkáme. :))