Norské dřevo
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86156/bmid_norske-drevo-JFS-86156.jpg
4
4782
4782
Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal "jen" milostný příběh… Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex - to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje - aniž by si to plně uvědomoval - otázka volby mezi životem a smrtí. Smrt je již v našem životě skryta, takové poselství mu předává jeho přítel Kizuki, než spáchá sebevraždu a zanechává zde vnitřně rozbitou Naoko s temnotou v duši, která v ní přetrvává od dětství, kdy sebevraždu spáchala její milovaná sestra. Poznává, že smrt má nejen svou tíži, ale i své kouzlo pro ty, kdož nemají kam jít. Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i "nevyzpytatelností" hlavních postav.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , OdeonOriginální název:
ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987
více info...
Přidat komentář
Norské dřevo je krásný, ale zároveň smutný příběh o lásce, ztrátě a hledání vlastní identity. Murakami opět dokázal vykreslit silné postavy, které čelí složitým emocím a vztahům. Příběh je plný melancholie, která vás nenechá lhostejnými. Tóru, Naoko a Midori jsou postavy, které se s vámi budou ještě dlouho po přečtení knihy přemýšlet. I když příběh není vždy jednoduchý, rozhodně stojí za to. 4 hvězdy.
Kamarád mi tuto knihu dlouho doporučoval a nakonec jsem podlehl a k maturitě si ji přidal. Musím říci, že to byla nejlepší kniha z veškeré maturitní četby. Užíval jsem si atmosféru šedesátých let a časté reference na Beatles. Stejně tak mi přišla hlavní love interest Naoko velice relatable, což bych nikdy nečekal. Pouze poslední tři strany jsou zvláštní a řekl bych zbytečné, ale jinak je kniha skvělou záležitostí.
(SPOILER) Tato kniha byla mým prvním kontaktem s autorem a uznávám, že se četla sama. Užíval jsem si všechny skvěle vykreslené a výrazně odlišné charaktery (Tóru, Naoko, Midori, Nagasawa etc). Doporučuji si při čtení všímat mistrně vytvořených dialogů jak mezi postavami, tak v rámci vnitřních myšlenkových pochodů, které jsou až neuvěřitelně přirozené. V až magickém, melancholicky laděném příběhu hlavní hrdina naviguje svůj osud v nelehkém světě mladého dospělého plného lidského odcházení, sexu, samoty, přerodu ale i naděje na šťastnější zítřky. Při čtení (shodou okolností v Japonsku) některých pasáží jsem ale pociťoval i kulturní rozdíly například s neúplným pochopením rozhodnutí postav. Celkově skvělý a nový zážitek a plánuji se k autorovi ještě v budoucnu vrátit.
Asi nejklasičtější Murakami se vším, co k němu patří. Mam ráda jeho melancholický styl a hlubokou psychologii postav. Některé filozofující pasáže jsou zdlouhavé a opakující se.
Příjemně čtivý příběh. Krásně to balancuje mezi romantikou a filozofovaním o životě. Watanabe i Naoko, a vlastně i ostatní postavy, si procházejí ve svých životech nejednou těžkou situací, přesto jsem neměla z příběhu nijak depresivní pocity. Ano, bylo to smutné, nikomu bych tyto zážitky nepřála, přesto bylo krásné sledovat jak se všichni snaží žít svůj život naplno. Naprosto chápu proč se kniha stala takovým hitem.
Zatím nejlepší kniha, kterou jsem letos četl.
Dost pravděpodobně to souvisí s tím, že jsem asi věková cílovka, ale knihu bych se nebál doporučit i komukoliv dalšímu.
Měl jsem na začátku trošku strach, aby děj nesklouzl k povrchní romantice nebo naopak k přehnané filozofující frašce o ničem. Jenže Murakami se pohybuje mezi tím vším a z každého bere něco.
Hlavní postava (která vůbec není tak běžná a každodenní, jak se tváří) se hledá v dospělém světě a musí činit velká rozhodnutí a vyrovnat se s řadou bolestivých zkušeností. Jeho vztah s dvěma slečnami podle mě dobře vyjádřil myšlenku, že sedět na dvou židlích najednou zkrátka nejde a také to, že člověk nemůže zachránit všechny. V dospívání jsem byl sám s tímto konfrontován a musel se s tím vyrovnat.
Kniha je obohacující i svým japonským nádechem. Například koncept sebevraždy je v Japonsku poměrně normální, zvláště u studentů.
Překvapuje mě, že někteří komentující zhodnotili knihu jako nudnou, protože mně přišlo dílo mimořádně čtivé.
Jemný styl, jakým je kniha napsána doplněný sem tam o primitivní erotické výrazy, mě moc bavil.
5/5
Konničiwa. Tak nevím... asi nejsem věkově, náladou a emocemi tak nějak úplně cílová skupina. Mě to prostě moc nebavilo... většinou trochu, občas dost nuda. Nesympatičtí mladí lidé z Japonska, mající celý život před sebou a tak nějak nevědoucí co si s tím mají počít. Dialogy, které dlouze vedou jsou maličko o ničem. Celé se to tak nějak táhne a konec jest čtenáři milostivým vysvobozením. Asi tak. Velké zklamání, čekal jsem mnohem více. Sajónara.
Norské dřevo je tak oslavovaná kniha, že jsem měla opravdu velká očekávání…
A to nikdy není dobrý.
Depresivní čtení, plné sebevražd a psychických problémů. S velmi neuvěřitelnými postavami. Nebo alespoň pro mě. Přišlo mi to až moc na sílu, jeden bizarní človíček vedle druhýho. A uprostřed nich Tóru, který pro hašení požárů cizích životů, neměl čas na ten svůj.
Na Murakamiho knihách mám ráda jejich snovou náladu, a kouzlo nevyřčeného. Ale tady jsme se úplně nepotkali.
Pořád to byla skvěle napsaná kniha, myslím, že Murakami to ani jinak neumí. Ale prostě mi nepřišla tak převratná, jak jsem podle ovací čekala.
Tak to bolelo. Kniha je krásná (čtena v angličtině) a od první minuty neuvěřitelně smutná. Jediné z čeho jsem měla zvláštní pocit je Murakamiho postoj k sexu a mladým ženám, který se příběhem prolíná.
Wow. Tak tahle knížka mě fakt totálně dostala a donutila mě přehodnotit který knížky si fakt zaslouží 5 hvězd a i mnoho jiných věcí :) I když se v ději stane fůra staršnejch věcí, tak stejně jsem z toho cítila strašnej klid. Krásný interakce mezi postava, který působí fakt živě ! První knížka od autora, a rozhodně ne poslední
Vím, že kniha patří mezi povinnou četbu, a tak jsem už delší dobu zvažovala její přečtení. Úplný wow efekt se u mě ale nekonal. Knihu jsem si přečetla a pošlu ji dál. Možná je to věkem, ve kterém jsem ji přečetla, nevím. Nepotřebovala bych v knize tolik sexiální tematiky, v některých momentech mi to přišlo až nadbytečné. Kniha se jako celek četla dobře, možná mi chybí porozumění kontextu doby sepsání, abych ji řádně docenila.
" I once had a girl
Or should I say she once had me
She showed me her room
Isn't it good Norwegian wood?
She asked me to stay
And she told me to sit anywhere
So I looked around
And I noticed there wasn't a chair
I sat on a rug biding my time
Drinking her wine
We talked until two and then she said
"It's time for bed"
She told me she worked
In the morning and started to laugh
I told her I didn't
And crawled off to sleep in the bath
And when I awoke I was alone
This bird had flown
So I lit a fire
Isn't it good Norwegian wood?"
...Jsem prostě taková. Škrtátko, o které se zapalují ostatní. Ale mně to vyhovuje. Vůbec mi to nevadí. A radši budu prvotřídní škrtátko než druhořadá sirka."
Mládí je dojemné, vlastně bylo. A mně se líbilo to mé i to uvízlé v bahně Murakamiho příběhu. 5*
Na knihu jsem narazil v jedné restauraci, kde měli pár knih vystavených pro veřejnost. Styl psaní autora mi vyhovuje, přestože popisuje běžný život středoškoláka, tak je to psané čtivě a kniha nenudí. Watanabe je sympatická postava kluka, který se proplétá vztahy, a ty ne vždy dopadnou podle jeho představ. Bavil mě jeho spolubydlící na koleji ale i další postavy se svými příběhy, které dobře zapadají do celého děje.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale Tóru mi byl stále vic sympatický, tak jsem pokračovala a nakonec byla na konci knihy. Byl lidský, kamarádský, empatický, na svůj věk duševně a citově vyzrálý. Vrátila jsem se na začátek knihy a četla znovu a rázem do sebe celý děj zapadl. Knížka se mi moc líbila. Díky Tóru Watanabe, diky Haruki Murakami. Druhá a rozhodně ne poslední kniha.
Má první četba od haruki Murakamiho - snad v roce 2023 v Lednu?
I když děj a zážitek z této knihy si pamatuji dodnes.
Zpočátku by si člověk řekl; "Hele, další obvyklý román o obvyklých vztazích, co od toho čekat?" I to jsem si pravil já, když jsem ji zpočátku četl, ale prvních pár stránek změní váš názor skoro ihned.
Příběh má velmi komplexní postavy a lehce pochopitelný děj, takže každý, kdo má rád trochu zamýšlení nad - jak to říci - rozhodnutími? Lehce řečeno, pokud rádi přemýšlíte nad jednou knihou i po tom co jí odložíte, tak vám tuto knihu vřele doporučuji. :)
Mám rozporuplné pocity. Melancholické tápání dvacetiletého pubescenta mezi ženskými stehny mě iritovalo právě hlavní mužskou postavou. Nevyzrálý Tóru, touží po lásce, nechce zraňovat, přitom svou nerozhodností a neschopností se vyjádřit ale setsakra ubližuje. Ženské bytosti zde nesou kříž trpitelek díky osudovým zvratům, nicméně působí životně a rozhodně zajímavě. Nebojím se říct zajímavěji než smrkáč Tóru.
Murakami má dar vést dialogy velmi čtivě a oduševněle, i když jsou to často každodenní plky.
Mimochodem jsem se díky knize dostal k textu písně Norwegian Wood od Beatles. Pěkný vtípek.
Poslechnuto jako audiokniha. Jana Stryková mě naprosto uchvátila podáním živelné Midori, angažmá Filipa Čapky považuju za omyl.
Přečteno v angličtině. Norské dřevo je něco naprosto odlišného od toho, co normálně čtu a nemůžu ho proto porovnávat s podobnými knihami. Ale byl jsem z něj nadšený. Moc se mi líbila pochmurná, melancholická atmosféra, kterou celý příběh má. Je pravdou, že děj není po zvratové stránce nejsilnější, nemyslím si ale ani, že to bylo autorovým záměrem. Mohu vřele doporučit.
Po přečtení necelých 20 % odkládám. Nemám pocit, že by mi kniha něco dávala (ať už zábavu nebo nějaký vhled) a nebaví mě to číst. Použitý jazyk je celkem na úrovni, ale po obsahové stránce nula a hlubší vhled do motivace postav také postrádám. Jediné co vnímám, je zvláštní atmosféra depresivní otupělé prázdnoty a popravdě nevidím důvod proč s něčím takovým trávit čas - takový pocit bych si při troše snahy dovedla navodit přímo ve svém vlastním životě, ale moje životní snahy jsou obvykle přesně opačné. Možná ale pro někoho, kdo žije ve sluníčkovem světě, to bude zajímavé.
Štítky knihy
sex sebevražda Japonsko zfilmováno psychiatrické léčebny japonská literatura pornografie poruchy osobnosti romantika poruchy příjmu potravy mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Určitě nejsem cílová skupina. Mám ale to štěstí, že se dokážu vcítit i do postav o pár desítek let mladších. Jistě, škoda, že jsem tu knihu nemohl číst ve věku těch hrdinů. Asi bych si z té knihy odnesl o dost víc. Včetně té erotiky, která tu knihu zcela jistě velmi povýšila. Bez ní si troufám říci, by byla ta kniha poloviční.
Byla by to pouze kniha depresivní. Plná postav se složitým vnitřním životem.
Autor je bezesporu mistrem dialogu a monologu. Tak přirozené dialogy a monology, zvlášť při tom množství, jsou vzácností.
Příjemné bylo i sympaticky podané "nakoukání do americké, pardon, japonské, kultůry." (Pro ty, co neznají, vypůjčeno z filmu BORAT.
Ta kniha se vymyká většině z těch, které jsem dosud četl.
Líbila se mi velmi !!!