Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně
Marek Vácha , Renata Kalenská
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533460/bmid_kdyz-za-nas-buh-netaha-kastany-z-oh-65e3a68e0524d.jpg
4
67
67
Desatero Marka Orko Váchy o životě, lásce, sexu, církvi, přírodě a přátelství Tahle kniha vznikala při putování Podyjím, při rozjímání na zahradě jedné fary i dlouhých hovorech u vína. Když se potká novinářka, co se umí ptát, a kněz, lékařský etik a přírodovědec, který má co říct, vznikne hluboký, třaskavý a místy dojemný dialog. Něco jako dvojitá osobní zpověď. Třeba o tom, jak se nebát budoucnosti, jak vnímat svět i sebe a jak si vychutnat každou přítomnou chvíli. Marek Orko Vácha a Renata Kalenská zvou čtenáře k empatickému a otevřenému knižnímu rozhovoru, volně inspirovanému biblickým desaterem.... celý text
Přidat komentář
Trošku přemýšlím, jak by asi Orko odpovídal na některé otázky po kauze s Graubnerem... Každopádně škoda, že u Salvátora nebude, jeho přednášky v rámci KZV byly rozhodně obohacující... V mnoha pohledech s ním nesouhlasím, v mnoha mě inspiruje... Ráda čtu jeho knihy a vracím se k nim...
Ještě si to srovnávám v hlavě, bylo to i trochu neuspořádané. Tentokrát bylo víc věcí, ve kterých jsem s MOV nesouhlasil, ale to je v pořádku. Jen mám pocit: tam, kde zachoval kladnou hlavu, byl téměř vždy brilantní. Otázky, kdy reagoval agresivně, zanechaly trochu pachuť nedořečeného. Jasně, chápu, některé vlezlé otázky se pořád opakují a on už na ně nechce odpovídat, ale agrese a útočná odpověď brání tazateli jít do hloubky a téma zase zůstává na povrchu. Např.: jasně že klerikalismus není nejhorší a jediné zlo naší společnosti, ale je to součást systémového (podtrhuji) zla, proti kterému je nutné se vymezit a mluvit o něm – i jinak velmi laskavý papež to dělá.
Občas jsem prostě měl pocit, že se RK nechá příliš zatlačit do defenzivy, a i když se snaží odpovědi dobrat, neumí MOV konfrontovat se slabými místy jeho odpovědí. (Pak to místy může vypadat jako nemístné dorážení, jak někteří zmiňují, ale on se skutečné odpovědi prostě vyhnul.)
Pak ano, jsou trochu nefér ke čtenářům ty vnitřní signály a odkazy na společné zážitky – profesionální je buď vysvětlit, nebo z textu vyhodit.
Jinak je ale v mnoha pasážích MOV opět nesmírně inspirativní a kladoucí otázky, o kterých nelze nepřemýšlet a nelze je jen tak přejít se sebejistým klidem. Za mě jsou TOP hlavně poslední čtyři kapitoly: Bůh a modlitba, Zdraví a etika, Smrt a Eugenika.
Kdo by to byl řekl, že ten rozhovor může být hodně zajímavý i pro nevěřící. Asi i pro životní příběh novinářky a zpovídaného, pro jejich ochotu být velmi otevření. Když něčemu nerozumíš, tak se buď pouč, nebo se k tomu nevyjadřuj. Ale zajímej se. Nejzajímavější názor je pro mne ten, že každý může překonat sám sebe. A nemusí být superhrdina, stačí být poctivý.
Moc mě to bavilo. Názory a pohled na svět MOV i jeho vyprávění o životě a o přírodě. Kniha byla přepisem rozhovoru a autenticita někdy ubírala na srozumitelnosti. I tak pro mě a lidi, které takové věci baví, dobré čtení.
"Pro začátek by stačilo, kdyby byli všichni kněží věřící"
Já si Marka Orko Váchy nesmírně vážím. I přes to, že ve spoustě věcí s ním až dramaticky nesouhlasím. Ale nesouhlasí se mi s ním hezky, protože se mi s ním hezky přemýšlí.
Některý pasáže pro mě byly hodně zásadní.
Tři hvězdy ale dávám přesně kvůli tomu, co psali kolegové níže. Rozhovor nebyl vedený tak, jak bych si představovala (doříkávání za respondenta, tlačení ho do témat, ke kterým se chce vyjádřit jen stručně...). Skutečně to chtělo pokrátit a učesat.
Marek Orko Vácha má světu nepochybně co říct, ale když má mluvit o sobě, působí popuzeně. Jakmile se otevře téma (bio)etiky, jde přímo k věci a sype z rukávu mnoho relevantních argumentů. To je velmi inspirativní. Jistě že kněz, biolog a skaut nemusí mít názor na všechny problémy světa a círve, ale proč je pak tedy chce Renata Kalenská do rozhovoru za každou cenu nacpat? Kniha by potřebovala hodně proškrtat, není možné jen automaticky přepsat celou nahrávku.
Souhlasím s komentářem níže, škoda, že rozhovor nedělal třeba Aleš Palán. Jinak je to kniha plná skvělých myšlenek a trošku mi polidštila pohled na katalolickou církev, který je jinak poměrně negativní. Pan Vácha je velmi zajímavý člověk, jak profesně, tak lidsky, který určitě má co říct.
Jediné, co tuhle knihu zachránilo, byly odpovědi respondenta. Otázky tazatelky se daly na prvních pár stránkách nějak vstřebat, ale pak už byla tak strašně otravná a bulvární, že jsem měla co dělat, abych knihu dočetla. Otázky nešly do hloubky, byly kladené jako by v knize nešlo o respondenta, ale hlavně o autorku. Novinářsky opravdu velký špatný. Příště sáhnu rovnou po knihách pana Váchy a paní Kalenské se budu obloukem vyhýbat.
Spousta skvělých myšlenek a předané odhodlání měnit svět. Ale ta forma... Opravdu to nešlo udělat jinak, než přepsat nahrávku se vším všudy? Není smyslem knižního rozhovoru text zbavit balastu a učesat natolik, aby čtenář dostal kondenzované sdělení? Jako jo, k něčemu to dobré bylo - bylo cítit, jako ho některá témata otravují, slyšela jsem tu naléhavost, s jakou se snažil přivést čtenářovu pozornost k tématům velkým - Bůh, život a smrt, údiv a žasnutí...
V jednu chvíli tam MOV o balastu mluví, že se ještě nikam nedostali. Asi šlo o kapitolu o lásce. Ta mi přišla nejvíc mimo. Konstatovat stav by šlo pár větami a dál už bychom se mohli zaobírat Láskou s velkým L a ne to po drobkách sbírat mezi řádky v tom bulvárním vyzvídání... Naštěstí pak už jsme se pustili opět do jiných témat a to bylo skvělé.
A teď promiňte, už musím končit, jdu měnit svět.
Leopold Szondi, což je maďarský jungián, má jednu zajímavou myšlenku: "Všichni máme osud nucený a ten prostě neovlivníš." [...] můžu probrečet život, že jsem se narodil na nesprávné straně železné opony. Z kamenů nuceného osudu mohu postavit třeba s odpuštěním prasečí chlívek. Anebo mohu z toho, co se stalo, z toho dobrého i špatného, z těch kamenů, postavit katedrálu, využít nucený osud pro osud volený. Volený osud je práce, kterou si vybereš, děti, které máš, nebo nemáš, knihy, které čteš, filmy, na které se díváš, přátelé, které si volíš... str. 174-175
Když člověk čte většinu knih Marka Orko Váchy (všechny mám doma, ale některé zatím nepřečtené), některá témata, úvahy a názory se už trochu opakují. Na druhou stranu je znát, že s přibývajícím věkem dochází i k určitému posunu a autor dozrává i lidsky i jako kněz. Ano, není to asi vzorně katolicky ortodoxní, ale je to lidské a schopné oslovit mnohé - a tak už ho roky známe, takže by nás to už nemuselo překvapovat...
Nečekala jsem v podstatě nic víc než další knihu Marka Orko Váchy. A byla jsem překvapena spíš příjemně.
"A pak se stane něco, co není z tohoto světa. Co by nevymyslela ani Marie, ani já. Šest set litrů vody se promění ve víno. To není lidské. Já bych poradil tu večerku, nebo ať si půjčí. Toto řešení není z tohoto světa a výsledkem je, že proti modlitbě milujícího člověka je všemohoucí Bůh bezmocný. Bůh přichází na tuto zemi a jeho první zázrak je, že promění šest set litrů vody ve víno."
Ani trochu tahle kniha není -"ať napíše cokoli, je to TEN Vácha, skvělý,úžasný, hvězdný". Paní Kalenská neklade jednoduché otázky. Cítím že některé mu ani nebyly příjemné, ale byl natolik fér, že žádné téma pro něj není bulvární fujtajbl a protože je tázán, zase znovu mluví "o tom celibátu, o tom žehnání svazků homosexuálů, o těch kontroverzních kněžích..." Ale kdo chce, bohužel pro tato témata nemůže docenit ta důležitá,ta, která z této knihy ční a ta, která dokazují,kým pan Vácha je-že je to vzdělaný, moudrý, ale taky zranitelný, tápající, chybující...ale úžasně pravdivý a v kontinuitě svého života kráčející, hledající a objevující poutník, a hlavně dobrý a věrný kněz.
Děkuji za tuto knihu. A za spoustu témat k přemýšlení.
Asi mě tam nic nepřekvapilo, tak nějak jsem to čekala. Otázky paní Renaty někdy úporné, neodbytné, setrvání u témat, která opravdu nejsou tak důležitá. Pro mne není podstatné, jestli s názorem Marka V. souhlasím nebo ne, ale jsem vděčná, že mě nutí přemýšlet o tématech, na která bych sama nepřišla. Děkuji za kapitolu o svobodě a odpovědnosti, o potřebě žasnout i o asistované reprodukci (jako zdravotník v oboru vím, že každý příběh je jiný, že to není jen to krásné, že všechno nese velká rizika etická, psychická i zdravotní ). Rozhodnutí ve všech situacích je na nás, i s možností, že se rozhodnu "špatně", i při dobré vůli. To je osvobozující, že i v této situaci mě Bůh neopustí a pomůže mi jít dál. Že se některá témata opakují? Nevadí, opakování neškodí, i my vyprávíme stále stejné příběhy svého života, jen okruh posluchačů se trochu mění, možná se ten příběh liší od skutečnosti, ale předáváme to tak, jak to v té dané době vnímáme. Děkuji, Vám Marku, že díky Vám v posledních letech vidím život kněží trošku jinak, že taky prožívají třeba samotu, dobře znám ten pocit, že člověk přijde večer domů a tolik by chtěl někomu říct, co pěkného nebo těžkého prožil a ono není komu, nikdo nečeká...Dívat se kolem, přemýšlet, i v roli "prodavačky ze supermarketu" to své dělat poctivě s vědomím, že i na mě samotné záleží, jaký bude svět. Děkuji.
Stále nevím. Asi mi více sedí přednášky, ve kterých MOV dokončí myšlenku, než kniha rozhovorů, kdy bych se ráda doptala na něco, co RK nezajímalo, naopak se občas vracela k něčemu, co si potřebuje vyřešit ona sama. Takže přerušila odpověď, aby zopakovala (svou) otázku. A nedokončená myšlenka zůstala nedořčena.
Chvílemi mi přišlo, že poslouchám cizí rozhovor, z nějž mi něco podstatného uniklo, že jen oni dva vědí ... Přes všechny výtky ale názory MOV zanechaly spoustu podnětů k přemýšlení, něco pomohly vyřešit, něco naopak vůbec nezodpověděly, ... a tak je to dobře. Našla jsem si věci, se kterými nesouhlasím, které bych naopak podepsala a dost věcí, které zůstaly viset ve vzduchu a ty se musí terpve vylíhnout. Snad v nějakém jiném rozhovoru.
7/10
Renáta Kalenská je skvělá novinářka. Cením si její práce na sociálních tématech. Moc díky za to. Ale tahle kniha mi až na kapitolu o přírodě, přišla zbytečná. Kdyby se pan Vácha ptal a paní Kalenská odpovídala, myslím, že by kniha měla mnohem lepší sdělení. Občas jsem panu Váchovi vůbec nerozuměla. Nemělo to moc strukturu. Spousta jeho odpovědí bylo jen o citaci někoho jiného a unikala mi návaznost na otázku. Občas to vypadalo, že si rozumí jen oni dva. Čekala jsem něco inspirujícího, k zamyšlení, ale to jsem nedostala. Pokud hledáte něco k zamyšlení, někoho kdo má co říct a umí to říct, s trochou životní moudrostí v tom dobrém slova smyslu, zkuste raději knihu rozhovorů s Josefem Kouteckým.
Mám k biologii blízko, k víře daleko, a přesto (či proto) jsou mi myšlenky pana Váchy velmi sympatické. Občas těžko uchopitelné. Například jak to je s Bohem, pokud bereme v úvahu evoluci. Anebo příběh marnotratného syna. Knížka ve mě zasela spousta semínek myšlenek, které si tak pozvolna klíčí...
Tyto rozhovory nejsou mým šálkem čaje. Spoustě věcí jsem nerozuměla. Připadalo mi, že tomu mohou rozumět jen ti dva.
Velmi zajímavá knížka, během jejíhož čtení a i poté bylo a je o čem přemýšlet. Občas mi vadil styl, jakým Renata Kalenská rozhovor vedla. Jsou přátelé, je to jasně sděleno již na začátku, ale tím spíš by se měli vyhnout narážkám na některé prožité záležitosti, nebo dostatečně zasadit do kontextu. Čtenář neznalý věci se může cítit dost "mimo hru".
Je to moje první větší setkání s Markem Váchou a tak jsem si ho užila plnými doušky, aniž by mě trápilo, že tu či onu historku slyším po několikáté. Spousta zajímavých postřehů z mnoha oblastí.
je to vlastně nekonečný dialog Marka Váchu se světem. a svět neustále klade stejné otázky. a Marek Vácha na ně neustále stejně odpovídá. jenom jaksi jeho myšlenky nedojdou tam, kam mají. nejspíš proto, že ten, co klade otázky moc neposlouchá, co tázaný hovoří. a tak, ať se Marek Vácha snaží sebevíc, není to lepší. protože žijeme v době, kdy poslouchat není v módě. škoda.