Nová kniha
Svatá - Sára Zeithammerová
Život ovdovělé hospodské Aloisie se obrátí vzhůru nohama ve chvíli, kdy se její dceři Kristě zjeví v lese Panna Maria. Třebaže ji krom Kristy nikdo neviděl, zpr... detail knihy
Související novinky
Zjevení Panny Marie obrátí životy místních vzhůru nohama
Sára Zeithammerová: SVATÁ
Život ovdovělé hospodské Aloisie se obrátí vzhůru nohama ve chvíli, kdy se její dceři Krist... celý text
Populární knihy
Nové komentáře u knih Sára Zeithammerová
Svatá
„Hned na začátku knihy se dozvíme vlastně konec příběhu, tj. jak špatně to s hlavní postavou dopadne. Další kapitoly nám rok po roce nastíní, co k tomuto konci vedlo.
Mladá dívka Krista vidí v lese Panenku Marii, každý den se chodí na to místo modlit a z celé této události se stává kult. Chodí za ní poutníci a celá vesnice, včetně její matky, na tom začíná vydělávat.
"Vstaň a jdi, tvá víra tě uzdravila".
Někdo jí věří a někdo ne, jak se to komu zrovna hodí. Její matka za ni stále stojí, i když si asi také není vždy jistá. Je to ale její jediný zbylý člen rodiny, tak by pro ni udělala všechno.
Děj knihy je popisován opravdu detailně a rozvláčně. Díky tomu jsem si dokázala všechno úplně živě představit. Zároveň to ale nebyla nuda, děj měl spád a byl vlastně až do konce napínavý.
Na konci knihy je Krista u soudu, kde jí přičtou k tíži i to, že se vydávala za svatou. Lidé se měli dobře jen díky ní, postavili nové domy, kapličku, ale nikdo se za ni nikdy nepostavil a všichni ji později zavrhli.
Ona i její matka ale dělaly všechno z lásky.
Abych řekla pravdu, tak jsem původní skutečný příběh Kristiny neznala, přečetla jsem si ho až teď po dočtení knihy. Hodnotím to ale jako skvělý nápad, nechat se touto událostí při psaní inspirovat, zvlášť když díky ní vznikla tak skvělá kniha.
Autorčina prvotina Stehy se mi moc líbila, ale Svatá se mi líbí ještě o něco víc.“... celý text
— adlen
Svatá
„Obdivuji odvahu, kterou autorka musela mít když psala tento příběh. Zjevení a hlavně vše co se dělo po něm je celkem známé a stačí googlit. Přesto takto podáno-ikdyž autorskou licencí s jiným koncem života hlavní hrdinky Kristy je to čtivé a určitě knihu doporučuji.“... celý text
— helenah
Stehy
„Jsem lehce zklamaná, jelikož jeden čas tahle kniha mela opravdu velký ohlas a já od ní čekala něco neotřelého a syrového ve finále jsem dostala spoustu zhrzených klišé a menstruační krev jako třešničku na dortu.“... celý text
— whiolet
Stehy
„U pár knih s hlavními hrdinkami, které jsem měla tu čest číst, mě prostě začaly neskutečně štvát, protože vypadaly hystericky nebo byly moc velké plačky, ale tady je to tak dobře vybalancované, že s nimi dokážete soucítit. Příběh sleduje dvě ženy jejichž život rozvrátí muž a ony se s tím snaží nějak vyrovnat, zároveň poznáváme i jejich minulost. Hlavní hrdinky příběhu byly uvěřitelné a jejich emoce taky. Taky mi přišlo super, že si to nehraje na nic hlubokomyslného. Tahle knížka mi prostě sedla. Atmosférou i délkou.“... celý text
— zofie3000
Stehy
„Za mě rozhodně ne. Autorka vrší jeden stereotyp na druhý. Chlap je typicky vysoký fešák s modrýma očima, jinak vyprázdněný tupec, ale jako by ho to v očích „bezbranných žen“ (kterým evidentně chybí jakákoli vlastní integrita, protože se jejich životy točí jen kolem tohohle duševního mrzáka) činilo o to přitažlivějším (omg). Hlavní hrdinky jsou buď stářím ošlehané, mírně chladné, přesto trpící, traumatizované minulostí, v zásadě i přítomností, a kdoví co přinese budoucnost. Jedna se léčí alkoholem, jiná se řeže, další se kouše atp. Anebo jsou mladé, neukotvené, nejsou krásné ale „zajímavé“, fixují se na nesprávné lidi, přesto jsou nevázané, aby nakonec byly až obsesivně posedlé vysokými o mnoho let staršími ženatými muži (omg vol. 2). A takhle by se dalo pokračovat donekonečna, nebo jako autorka na 200 stranách.
Námět, který postrádá jakoukoli přidanou hodnotu, by ještě tak tak mohlo zachránit zpracování. To se ovšem neděje, a tak je to primárně od druhé poloviny utrpení pro všechny zúčastněné – hlavní hrdiny, čtenáře, podle mě snad i pro samotnou autorku. Má to dvě stě stran, ale já měla pocit, že se snad nikdy neprokoušu na konec. Je tam sice minimum postav, ale není vám sympatická ani jedna. ANI JEDNA! V závěrečném poděkování autorka píše, že děkuje blízkým za motivaci k psaní, k němuž neměla energii, no, tak příště bych na jejím místě snad raději poslechla svůj vnitřní hlas.“... celý text
— THERISA
