• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 76 knih

Nové komentáře u knih Charles Dickens

Příběh dvou měst

„„Byly to časy ze všech nejlepší, byly to časy ze všech nejhorší, byl to věk moudrosti, byl to věk pošetilosti, byla to doba víry, byla to doba nevíry, byl to čas světla, byl to čas temnoty, bylo to jaro naděje, byla to zima beznaděje, vše bylo možno očekávat, nebylo možno očekávat nic, všichni jsme kráčeli přímo do nebes, všichni jsme se ubírali směrem právě opačným – byla to zkrátka doba tak podobná době naší, že někteří její nejhlučnější vládci požadovali, aby ve zlém i v dobrém byla považována za rozkvět nejvyššího stupně.“ Dvé základních postřehů. Postřeh prvý. Informace, že Dickensův román „Příběh dvou měst“ se v Česku představuje poprvé, neudiví. Pro totalitní režimy (hnědý i rudý) je tento román nepřijatelný. V nelidském a bezbožném režimu, nastoleném krvavým terorem francouzské revoluce, nutně musely rozpoznat svého přímého předka. Postřeh druhý. Četba evokovala vzpomínku na hodinu literatury, kdy se vedla diskuse o tom, že někteří autoři jsou pro toho, kdo od nich již nějaké to dílko přelouskal, rozpoznatelní svým osobitým literárním stylem. Diskutovalo se tenkrát pravda o autorech českých. Charles Dickens do této úzké kategorie spadá, a to i v českém překladu. Způsob, jakým rozvíjí své příběhy, je poznatelný. Nepospíchá. S příběhem si vyhraje, v náznacích předjímá věci příští, aniž ohrozí spád děje a začne čtenáře nudit – žádné zbytečné odbočky, žádné nezáživné popisy scenérií apod. S pocitem příjemného očekávání se v průběhu četby těšíte na další jazyková kouzla, která provedou hrdiny jejich soukromým individuálním příběhem, uprostřed víru dějinných událostí, převracejících, na sklonku prý „osvíceného“ osmnáctého století, francouzskou zemi naruby. Totéž potěšení z četby se vztahuje i na popis zmíněných historických událostí. I tzv. „velké dějiny“ jsou vylíčeny originálním, více méně přesným, způsobem; zajímavým i pro toho, kdo se tomuto období evropských dějin hlouběji věnuje. Zaujme líčení počátečních roků francouzské revoluce, ono období nejbezuzdnějšího revolučního šílenství, s všudypřítomnou násilnou smrtí. Přímo cítíte kovový pach krve a slyšíte třeštění krví a alkoholem zpité lůzy. Totéž platí pro popis let revoluci předcházejících. Jste konfrontováni s pošetilostí vládnoucích vrstev, které již téměř propadly záhubě, ale tvrdohlavě setrvávají v chování, kterým na sebe zkázu přivolávají. Přivolávají ji i svojí slepotou a hluchotou ke zřetelným symptomům, které jim zvěstují jejich strašlivý konec. Umně jsou vylíčeny choutky davu, v němž člověk ztrácí svou identitu. A choutkou z nejsilnějších je násilí. Drobná ukázka. - V pár odstavcích je nepřímo, a o to snad hrůzněji, vylíčené běsnění panikou (toho roku postoupila vojska protifrancouzské koalice téměř až k Paříži) a krví zdivočelých pařížských sansculotů mezi údajnou „pátou kolonou“, mezi uvězněnými „kontrarevolucionáři“. Tehdy lůza vtrhla do věznic a brutálně povraždila na tři tisíce lidí. Je něco děsivějšího než dav? „ … zástup se vrhl dovnitř, aby se dal do práce u brusu. Ale jakou strašnou práci dělali ti strašní dělníci! Brus měl kliky po obou stranách a otáčeli jím zběsile dva muži, jejichž tváře vypadaly hrůzněji a krutěji než obličeje nejdivočejších divochů v nejbarbarštějším maskování … jejich ohavné podoby byly pomazány krví a potem, pokřiveny výkřiky, vytřeštěny nejhrubším vzrušením a nevyspalostí. Zatímco tito zuřivci vytrvale točili, několik žen přidržovalo víno u jejich úst; krev tu kapala, rozlévalo se víno, z kamene brusu odletoval proud jisker a všechno neřestné ovzduší kolem bylo proniknuto samou sedlou krví a samým ohněm. . . . Aby pronikli co nejdříve k ostřícímu kameni, strkali tu rameny jeden do druhého po pás obnažení muži, jejichž paže i těla byla pomazána krví, muži v nejrůznějších cárech, s těmito cáry krví pomazanými, muži ďábelsky ověšení ukořistěnými ženskými krajkami, hedvábím a stužkami, na nichž tyto hadříky byly krví promáčeny skrz naskrz. Krví byly rudé všechny sekery, nože, bodáky a dýky, které si sem přinesli brousit. Když je pak zdivočelí nositelé těchto zbraní opět odtrhli z proudu jisker a vydali se znovu do ulic, táž rudá barva plála v jejich rozběsněných očích.“ Dickens nízkost davových pudů neilustruje jen na událostech z revoluční Francie, o obdobném vypovídá scéna od anglického soudu - lidé naplnění touhou spatřit obviněného kráčet ku smrti a zajistit jim tak jejich zábavu. Závěrečné poznámky. Poznámka prvá, povzdech. Při četbě někdy zarazí jakoby přílišně přepjaté city hrdinů a hrdinek. A tady se zarazíte – není to spíše narušení na vaší straně, než na straně autora. Není to vada v myšlení člověka dnešní doby, myšlení zmanipulovaného, narušeného prostředky masové zábavy, propagujících kulturní marxismus. Věříte, že vás neovlivnily, ale i vy jste zasaženi. Například zhůvěřilou ideou, že ženy se mají chovat jako muži. Představou, že žena, pokud projeví soucit, jemnost, projeví se současně co osoba slabá, politováníhodná. Představou, že úcta k otci, či k životnímu partnerovi ženu degraduje. Divné, podivné myšlenky. Poznámka druhá, uspokojení. Super – další kniha v českém jazyce, rozmnožující řady těch nemnoha, které ukazují skutečnou, ničím nepřikrášlenou, zvrhlou podstatu francouzské revoluce.“... celý text
— brigita1501

---

Vánoční koleda

„Přečteno v rámci výzvy. Pěkný příběh.“
— ještěrka38

---

Vánoční koleda

„VÁNOČNÍ KOLEDA určitě dokáže zaujmout i dnes, protože ukazuje na téma (nešvar) objevující se v každé době. Postava Ebenezera má patrně v každém vydání jiný překlad. V mém vydání šlo o Kolenovrta. Ano, trochu jsem s tím zápasil, např. zmíněný Vydřigroš mi přijde trefnější. Ale mohl jsem natrefit např. na Skruž což je celkem úlet, ale chápu, že překladatel vycházel z originálního Scrooge :-)“... celý text
— PPardinio

---

---

Oliver Twist

„Drsný život v drsné době jednoho chlapce. Pan Dickens je úžasný vypravěč, ale tahle kniha mě neupoutala svou krutosti. Doba příběhu je napsaná opravdu realisticky.“... celý text
— Jara.v

---

Příběh dvou měst

„Tohle přečíst byl téměř nadlidský úkol. Buď čtu jinou knihu nebo je to překladem, ale docela se s knihou peru. To na co by dnešnímu autoru stačila věta, maximálně odstavec, je zde popsáno na několikati stránkách. Často sáhodlouze popisuje něco co s příběhem vůbec nesouvisí (výzdobu zrcadla, pohyb bouřky). Již před otevřením knihy jsem byl varovám, že číst tohoto autora je náročné, ale tím se to pro mě stálo výzvou. Možná kdybych četl nějaký aktuálnější překlad (Urbánek 1954/2011), tak bych se s tím snad tak nepral. Četl jsem i starší romány a tak jsem se u toho nemusel přemáhat.“... celý text
— Stosa_77